Drevokocúrismus

Poslední dobou se čím dál více dostávám do styku s informacemi, které se týkají náboženství nebo jiné obdoby víry - sčítání lidu a víra Jedi, problematika potratů v Polsku, atentáty z náboženského přesvědčení, proměna mého bratra ve vesmírného guru a podobně. Proto jsem se rozhodla veřejně upřesnit a definovat tendenci, kterou vyznávám já.

Jak už napovídá nadpis článku, v mojí duši i v mém srdci velmi hluboko zakořenil Drevokocúrismus. Jedná se o speciální odnož naturalistického přesvědčení, které jsem začala vyvíjet s jedním svým blízkým přítelem. Jedná se o vyznání nenásilné, dobrovolné a zcela otevřené všemu novému. Principem není uctívat určitou modlu, ale pouze respektovat existenci Drevokocúra, jakožto symbol svobody, nespoutanosti, kreativity a všehomožna.

Podle pradávných bájí a pověstí se narození prvního Drevokocúra datuje již před Adama a Evu. Údajně bydlel ve stromě se zakázaným ovocem a vytíral si Hadem prdel. První oficiální zmínka o Drevokocúrovi pochází z roku 33, kdy byl přibit na kříž a ukřižován. Tohoto nehumánního konce se mu dostalo v souvislosti s ukřižováním Krista, které v té době bylo velice populární. V daném okamžiku byla pořízena Drevokocúrova podobizna. Originál byl však ztracen v tratolišti dějin a kopie jsou velmi vzácné, veřejnosti nepřístupné. Dalším důkazem o existenci Drevokocúra jsou ještě vzácnější relikvie - kůstky z jeho ocásku. Bohužel však Drevokocúří ocasní kůstka bývá často zaměňována za penisovou kost hlodavců. Proto je tak těžké objevit a především vlastnit opravdový originál.

K ukřižování Drevokocúra se již tradičně váže štědrovečerní večeře. Koná se ve stejný den jako klasická křesťanská. Jediný rozdíl je v tom, že Drevokocúrovi je věnován předkrm - Drevokocúří polévka. Tradiční recept se díky vlivu X staletí neustále měnil a písemné prameny nejsou dochované. Proto se v dnešní době můžeme pouze dohadovat, že hlavní spojitost moderní verze s původní má především rybí maso, které by se v polévce mělo nacházet, a Drevokocúří pryskyřice. Drevokocúrismus je, jak jsem již zmínila, víra nenásilná, a proto její vyznavači můžou slavit jakékoliv svátky chtějí. Doporučuje se pouze dopřát si Drevokocúří polévku na Štedrý den, jakožto poctu padlým Drevokocúrům.

Drevokocúří linie se táhne napříč celou existencí lidstva, aniž by jí někdo věnoval zvýšenou pozornost. Byť si toho lidé nejsou vědomi, Drevokocúři byli přítomni veškerým větším i menším pokrokům. Jediné události, od kterých se Drevokocúři distancují, jsou ty, které se týkají křesťanství a jiných náboženství. Tito zázrační tvorové nikdy neměli žádné církevní kontakty nebo ambice. Jedním z mnoha slavných Drevokocúrů může být například Drevokocúr Topánek, širokou veřejností nesmyslně pojmenován jako Kocour v botách. V pradávných dobách středověku bránil bezmocné a staral se o šíření spravedlnosti. Ve volných chvílích se rád věnoval okupování stromů, což je přirozenou činností drevokocúří.

Jak plynul čas, Drevokocúří linie byla násilně přerušena během 40. let 19. století. Během této genocidní etapy lidského žití došlo k vyhubení 99,9% Drevokocúří populace na světě. Málokdo ví, že i Drevokocúři byli na černém seznamu národů, které měly přestat existovat. Díky své vychytralosti, mrštnosti a výborným maskovacím schopnostem přežil jen jeden jediný - v hlubokých Slovenských lesích dokázal uhájit svůj nebohý život poslední Drevokocúr (podle místa přežití posledního Drevokocúra byl zvolen i jazyk, ve kterém je toto vzácné zviřátko pojmenováno.) Jakoby zázrakem se jednalo o březí samičku, která zanedlouho po ukončení války porodila zdravé Drevomačiatko. Vzhledem k dlouhé životní trvanlivosti Drevokocúrů se dnes můžeme jen dohadovat, zdali se na poslední zachycené fotografii tohoto tvora nachází ona samička, její potomek nebo nějaký nový nedávno vzniknuvší druh Drevokocúra. Obrázkovou kopii fotografie přikládám zde:

Tak, to by bylo shrnutí Drevokocúrismu a historie Drevokocúrů. Jak jste již asi pochopili, myšlenka Drevokocúrismu je mi blízká především kvůli svobodě a neomezeným možnostem. Možná trochu i kvůli určité hravosti, kterou bezesporu Drevokocúři představují. A především - Drevokocúři mě do ničeho nenutí, nic mi nepodstrkují, ničím mě neomezují. Pouze mi dělají příjemnou společnost na cestě mým životem.

Drevokocúr s vámi.

M.

Edit: Samozřejmě mě všichni nezapomeňte sežrat za to, že si dělám srandu ze slovenštiny, z náboženství a z čehokoliv dalšího :))