Každý se něčeho bojí, a já nejsem vyjímkou.
Existuje spousta věcí, ze kterých zrovna nejásám - hadi, cizí toalety, chrousti, výšky, klíšťata, bowlingové koule, vosy, včely, sršně... Co se týče speciálně těch posledních tří, tam nastává velký problém. Žihadlo jsem sice snad nikdy nedostala, ale nějak z toho mám panický strach. Vosy jsou prostě svině, sršně(i?) jsou nechutný a chudák včela potom ještě navíc umře. Venku to není až tak strašné, člověk se prostě zdekuje někam jinam, než ty potvory odletí, a je klid, ale uzavřené prostory? Neeee. :D Třeba taková MHD. Sedíte si na sedačce a najednou zpozorujete, že se u okna něco hýbe: "Ty vole! Vosa! Včela! Ježíš!" Já osobně se vždycky začnu ošívat a modlím se ke všem koutům přírody, ať ta zmatená mrška zůstane kde je, a ťuká hlavou do skla co nejdál ode mě. Nechci se po ní ohánět a zároveň nechci dostat žihadlo. Celou dobu dotyčný objekt pozoruju a cítím se čím dál vyděšenější, jak se ťukavými pohyby přibližuje. Když je cca 30 cm ode mě, dostávám nutkavý pocit se zvednout a jít co nejdál od inkriminovaného místa. Ale kdo by se při tom necítil jak největší pako, že.
Zrovna ve čtvrtek jsem si takhle jela ze školy domů a asi jsem ten den nechala koule na nočním stolku, protože mě jedna taková včelička děsila natolik, že jsem prostě vystoupila o asi 5 zastávek dříve, než bylo v plánu, a hezky jsem se prošla domů pěšo... :D
M.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.