Hrc sem prc tam

No jo no jo, potřebuju se v rychlosti vypsat z hektického pocitu dnešního dne. Abyste (ne)chápali, musíte nejdřív vědět, jaké věci vyloženě miluju:

• vstávání šokem
• nesnídat
• vypít ráno 0,5 l čisté vody na ex
• tvrdnutí v čekárně
• braní krve
• vystřikující pánev
• prskající sodastream

Není vlastně až tak úplně pravda, že by celý den byl vyloženě hektický. Jen se zrovna teď cítím hekticky a celkově je to dneska nějaké divné. Hekticky, hekticky! HEKTICKY! Šišmarjá :D

Podivnost začala už brzo ráno. Kolik mohlo být? Půl šesté? Nevím přesně, každopádně jsem se vzbudila a následně už jenom polehávala, celá rozlámaná, lýtka ztvrdlá jako kdybych celou noc běhala. Kubi mě ještě roztomile chrupkající šťouchal kolenama do zad a já neměla sílu uniknout. O půl sedmé mě napadlo se podívat na hodiny, abych věděla, že přesvědčená o blížícím vstávání jsem vcelku zbytečně. V tu chvíli jsem jako na povel ještě na 25 minut usnula. A vibrování budíku v 6:55 bylo jak rána do hlavy kladivem, vyloženě miluju vstávání šokem. Stejně tak miluju, když se nemůžu nasnídat, a musím nalačno vychlemtat 0,5 litru vody, aby ve mně krev nestála jak bahno. Horko těžko se ten žaludek pak uklidňuje.

Následně jsem prožila brutální ráno na Pardubické poliklinice. Hodinu čekat na párminutové braní krve, to prostě chceš... Výjimečně se mi neudělalo zle a dokonce mi krev šla odebrat z loketní jamky, nikdo mi nemusel napichovat ruku dole. To bude nejspíš tím adrenalinem z čekárny. Amen. Cestou z5 do bytu se již nic zvláštního nestalo. Ale v bytě pak ano. Vařila jsem k obědu špagety s kuřecí červenou omáčkou. No a nějak se mi zbláznila pánev nebo co, na chvíli jsem odhopsala ustlat postel, a když jsem se vrátila, celej sporák a polovina linky byla zaprskaná oranžovým sajrajtem.

Po obědě jsem si během psaní essaye udělala láhev soadstreamu. Vždycky mě může klepnout leknutím, když to tlačítko podržím o půl vteřiny déle, než je zdrávo, a milej sodastream na mě začne prskat a kvílet. :D

Po zbytek dne už se taky nestalo nic zvláštního, až na večeři od mámy (směs rýže-rajčata-paprika-cibule-losos-niva), po které teda mé chuťové buňky nevěděly, jak se jmenujou. Totální chaos.

No nic, vlastně jsem nenapsala nic zajímavého, ale měla jsem potřebu to všechno shrnout aspoň sem, protože moje myšlenky se momentálně chovají jako blechy posedlé Ďáblem. :))

M