Mám se fajn, je mi skvěle

"... Mám se fajn, je mi skvěle, jsem zdravý duch ve zfetovaným těle..." a tak nějak dál. Docela to sedí. Ale o tom to dneska nebude.

Abyste chápali - mám se fakt fajn, konečně mi skončilo období záchvatů paniky, nervových zhroucení a migrén ze stresu. Dnešním dnem jsem oficiálně zapsaná do magisterského studijního programu, což logicky znamená dvě věci - 1) úspěšně jsem obhájila bakalářskou práci a odstátnicovala a 2) jsem úspěšně prošla přijímacím řízením, ze kterého se nakonec vyklubaly takové druhé menší státnice. A jelikož jsem si prošla prvním i druhým kolem, zažila jsem letos ty státnice vlastně 3x. Miloučké. Tímto mi tedy zbývají nějaké 3 týdny prázdnin. Kdo to nezažil, nedovede si představit, jak nádherný pocit to je, když si uvědomíte, že se můžete beztrestně FLÁKAT. Kdybych si s tím titulem nepřipadala tak drsně, možná bych i uronila slzu štěstí.

A skvěle mi je proto, že jsem skvělý člověk. Bez ironie. Může to znít trochu namyšleně, ale kdo mě pochválí, když to neudělám já sama? A neříkám to proto, že bych na sebe byla hrdá za výše zmíněné úspěchy (což samozřejmě jsem, ale přeci jen existují důležitější věci). Jsem skvělá, protože si dokážu vytáhnout hlavu z prdele - dámy prominou - a pomoci lidem, které znám, i těm, které neznám. Jako třeba staré paní, které spadne hůl, a nejspíš by se už nenarovnala, kdyby se pro ni pokusila ohnout. Nebo ztracené anglicky hovořící matce se dvěma dětmi, na kterou kolemjdoucí Češi zvysoka kašlou, když se je snaží s mapou poprosit o navigaci. Nebo sousedovi, kterému z okna vyskočí kočka, když není doma. Nebo slepcům, kterým jsem přispěla na výcvik psů. Ok, to poslední je trochu nadnesené, protože 50 kaček asi nikoho moc nevytrhne, a obecně mě ty žebrací akce typu přispějete-nám-prosím-na-XY spíš serou. Ale pointu snad chápete. Ty vděčné překvapené pohledy za trochu aktivity stojí. A abych přidala kredity i někomu jinému - vděk za zachráněnou kočku patří i Kubovi, který se ji chrabře (a s plnou hubou keců) vydal nahánět místo mě, jelikož jsem se necítila na nahánění cizí kočky ve chvíli, kdy na sobě nemám podprsenku. Ale do toho radši nebudeme moc šťourat.

Tím bych shrnutí svých dnešních pocitů asi tak nějak ukončila, a na závěr přidám jedno moudro: "Až budeš zvažovat, jestli někomu pomoct nebo radši ne, abys nevypadal jako debil, tak to prostě udělej, jinak za toho debila budeš na 100 %, stejně jako zbytek těch lidí okolo, co jen hloupě čumí a nehnou brvou."

Lidství zdar.

M.