Nákup z asos.com

Před nedávnem jsem si z ASOS Curve objednala nové šaty. Původní záměr byl, že je budu mít na bakalářskou sponzi a na další společenské aktivity. Záměr se splnil, šaty určitě ještě ráda vytáhnu. Vybrala jsem si tyhle: 

Na webovkách mají u tohohle modelu obvykle na výběr ze dvou barev - Wine a Black. Když si projedete celý výběr zboží, narazíte na stejný střih ještě v modrých odstínech. Černou barvu jsem zvolila především proto, že byla ve slevě. Ta červená se mi líbí mnohem víc, ale jelikož to byl můj první nákup a nebyla jsem si jistá velikostí, šla jsem radši do cenově "nižší" kategorie. Od chvíle, co mi šaty přišly domů, ale bedlivě sleduji, jestli NÁÁÁHODOU nesnížili cenu i u těch červených, hned bych do nich šla. :))

A jak nákup probíhá? Všechno je jednoduché jako facka. Jen musíte mít platební kartu podporující online platby nebo PayPal (nebo znát někoho, kdo tyhle možnosti má). Vyberete si barvu a velikost zboží, vložíte do košíku, uvedete potřebné doručovací a platební údaje, zaplatíte a čekáte na balík. Poštovné je zdarma i do ČR, takže nemusíte řešit složité přepočty, jestli vás náhodou pošta nevyjde dráž než hodnota objednaného zboží. No a jelikož balíčky posílají z Británie, nemusíte řešit ani celní procedury s Českou poštou, tzn beztrestně a v klidu si objednejte za jakkoliv vysokou cenu uznáte za vhodné. Mě platba za šaty vyšla na 997,92,- včetně těch poplatků za převod na jinou měnu.

Komunikace s obchodem je taky v pořádku, přijde vám potvrzení o objednávce i info o tom, že balíček odeslali. Kamarádka má dobré zkušenosti i se zodpovídáním dotazů (v angličtině, samozřejmě). Zásilky většinou přijdou poměrně rychle, když něco nezprasí ČP, tak balíček prostě máte do týdne doma. Já jsem objednávala 5.11., 7.11. balíček odeslali, a zásilka dorazila 15.11. Obchod se o své zákazníky prostě dobře stará, často pořádají různé slevové akce, nebo si můžete nakoupit slevové outletové zboží. 

Co se týká velikostí - můžete se mrknout na tabulku, jinak převod našich velikostí na UK vcelku odpovídá. Váhala jsem mezi velikostí UK24 (52) a UK22 (50), vzala jsem 24, příště vezmu 22. :D Samozřejmě záleží i na střihu. Konkrétně u tohohle kousku bych třeba oblékla nejspíš i velikost 20, u něčeho jiného bych musela jít do 24. Jediné, co jsem nepochopila, je velikost pásků. U velikosti 24-26 uvádí rozměr 88 cm, což prostě... Nevím, kdo má ve velikosti 26 pas 88 cm, ale budiž. Třeba to je nejkratší rozměr, ale moc bych na to nesázela.

Šaty jsou fakt super, příjemný materiál i střih. Ukončení rukávů a přestřižení v pase je na gumičku. Jediné, co jsem si musela upravit, je zadní "výstřih" - šaty mají nahoře knoflíček a pak slzovitý výstřih až ke gumě, a jelikož nerada ukazuju zapínání od podprsenky, musela jsem tu slzu spínacím špendlíčkem zúžit. Další věcí byla jedna "volnější" rukávová gumička. Ale to se dá taky spravit. Pásek není součástí balení.

No a určitě jste všichni zvědaví, jak mi šaty sedly, takže ch-ch-ch-check it out:

Hrdá majitelka diplomu s výrazem idiota a oteklým kotníkem

Náš rodinný klan. Podobnosti nejsou náhodné.

S přítelem.  Chtěl mi čornout diplom, netuším proč, když má doma inženýrskej. :-/

Reprezentativní foto na závěr. Evidentně spokojení chovanci katedry anglistiky a amerikanistiky.

Jak jste si asi všimli, jsem cca o 10 cm nižší než modelka z první fotky. Což mě trochu štve, chtěla jsem šaty ke kolenům. Ale jinak jsem z nich byla nadšená a nákup z asos.com vám určitě doporučuju. A nevím, co se to poslední dobou na blozích rozmáhá za trend typu "ty****tystodostalazadarmonesnášímtězhebni", ale jak je snad z článku jasné, šaty jsem si sama zaplatila, takže tohle je opravdu jen moje hodnocení a chvála, nikdo mi nic nenabízel a žádné výhody z toho pro mě neplynou. 

S pozdravem a úctou čůůs


M.

"Jedenatřicítka", Olej z 31 léčivých rostlin, aneb zázrak od Justu

Častěji a častěji poslední dobou slýchávám věty typu "zase jsem nachcípanej" nebo "něco na mě asi leze". Vloni jsem vám pro podobné případy doporučovala tento trik. Pro nové čtenáře, co nechápou, o čem to sakra mluvím, když datum toho článku je letošní - blog jsem přesouvala z jiné domény. Letos si dovolím vychválit produkt, na který nejspíš v drogériích nenarazíte. A je to vcelku škoda, protože to je jedna z nejúčinnějších věcí, co znám.

Kdybych měla tento výrobek od švýcarské firmy Just charakterizovat jednou větou, byla by to asi věta "Tak to je teda síla". Už při prvním přičichnutí má člověk pocit, že se mu ty bylinky zažírají do mozku a že při tom nádechu určitě spálily i pěkných pár chlupů v nose. Oficiální popis produktu je následovný:

"Směs nejčistších éterických olejů získaných z 31 léčivých rostlin, jejíž přesnou recepturu od bylinkářů appenzellského kantonu dodržuje společnost JUST již 40 let. Spektrum použitých bylin ohromuje svou silou a univerzálností použití. Široké uplatnění nachází olej při akutních obtížích, avšak jeho ohromná síla tkví v prevenci. Dávkuje se po kapkách (balení obsahuje 1000 kapek) a obvykle se aplikuje potíráním, masážemi, nejrůznějšími koupelemi, inhalacemi, aromalampami, rozprašovači, zvlhčovači, obklady, výplachy, případně kloktáním. POZOR! Podrobné informace pro jednotlivé typy užití vám ochotně sdělí všichni poradci JUST. Nedoporučujeme přímou aplikaci oleje dětem do 2 let." (zdroj)

 Že nedoporučují přímou aplikaci malým dětem se ani moc nedivím. Obecně se s Jedenatřicítkou musí opatrně. Chtěla jsem vám ukázat jednu hodně starou fotku s mojí vlastní zkušeností, kdy jsem z toho olejíčku měla na krku vyloženě spáleninové pruhy (po pár dnech to vypadalo, jako kdyby mě někdo škrtil), ale bohužel už je asi někde ztracená v nenávratnu. Tak tedy jeden náhradní artefakt, kde to je vidět aspoň trošinku. Fakt, že jsem měla hooodně světlé obočí a odrosty, prostě ignorujte. :D Důležité je to, že když někde píšou, že si máte dát jen 2-3 kapky, opravdu si máte dát jen 2-3 kapky. Obzvlášť, když si děláte noční zábal na krk.

Jo, dá se říct, že ten olejíček je docela agresivní. Ale pomáhá, alespoň teda mně a všem z mojí rodiny. Využití má dost široké, můžete ho použít vlastně na cokoliv od hlavy až k patě, vyjma očí a vnitřností. Osobně ho používám na pupínky (na noc potřu), různé tržné/řezné ranky (smíchám s krémem nebo prostě potřu :D), na rýmu (vytřu nos nebo inhaluju), na bolest v krku/angínu (kloktám), na únavu těla (koupele) nebo při potížích s ušima (vytřu). Máma ho používá i na hojení/předléčbu oparů (potře ret). Obecně se mi zdá, že olejíček prostě urychluje hojení. Na každou aplikaci stačí strašně málo tekutiny, takže při příležitostném používání vydrží celá lahvička docela dost dlouho. Dávkování je jednoduché, balení má "odkapávací" uzávěr, takže buď ho prostě překlopíte a necháte odkapat, nebo si vezmete uchošťour (oficiálně se tomu asi říká vatová tyčinka, ale to mně osobně zní jako logickej nesmysl) a objedete okraje. To můžete využít třeba ve chvílích, kdy chcete při rýmě ulevit nosní sliznici.

Dřív se prodávalo balení skleněné 50ml lahvičky za 850,-. Podle nejnovějších informací (máti ho včera objednávala) se nyní nabízí 75 ml za 895,-. Netuším, jestli je v nabídce ještě i to menší, ale jelikož jí ho dealerka (strašný slovo v tomhle kontextu :D:D:D) ani nenabídla, předpokládám, že to prostě jen takhle změnili. A kde můžete olejíček sehnat? Tutovka jsou Just organizátoři (prodejci, poradci, dealeři). Dále se určitě dají sehnat nějaké nevyužité kousky na různých nabídkách (fóra, diskuse, bazary, ...). Jiná možnost v ČR asi ani není, protože Just prostě funguje tímhle systémem prodeje. Můžete zkusit ještě zahraniční obchody nebo ebay.

S výrobky od Justu mám víc zkušeností. Vyzkoušela jsem snad skoro všechny druhy krémů (máma měla jednu dobu krémovej justozáchvat :D), olejíčky, bujóny (jo, polívkový bujóny), koření, koupelové esence, syrovátkové nápoje, aloe vera nápoj, čaje, tělová mléka, deodoranty, spreje na dýchací cesty, sirupy... No prostě skoro všechno. A všechno to byly dost kvalitní výrobky, hlavně ty krémy, Eucasol a oleje. Takže za ty peníze to opravdu stojí. I když ty instantní nápoje už mi připadají dost zbytečné, a obecně ten Nahrin už není tak úplně košér - chemičárny - ale furt lepší, než Vitana nebo podobní velcí hráči ve žrádelním průmyslu. :D Ale třeba na tu bylinkovou sůl na vaření nikdy nezapomenu. Bez ní prostě tu pizzu nikdy tak dobrou neudělám, ale bohužel mě hodně odradilo, že obsahuje zvýrazňovače chuti. Asi jsem už zhejčkaná přírodou.

Takže jestli přemýšlíte, co zkusit, když na vás něco leze, prostě se vykašlete na všechny Coldrexy, Olynthy a nevímcovšechno, a investujte do tohohle malého zázraku.

M.

Online zábava

Dneska jen velmi rychle:

Znáte to. Občas sedíte u PC a prostě nemáte do čeho píchnout. Nebo možná máte, ale strašně se vám nechce. A nebo jen máte chuť na krásno a chcete něco tvořit, i když jste absolutní umělecký antitalent. Pro takové chvíle je internet vynikajícím útočištěm. Chci vám ukázat dvě stránky, které otevírám pokaždé, když se potřebuju jen tupě usmívat a sem tam vypustit nějaké to "Ách" nebo "Jů". Takže klikejte, tvořte a kochejte se.

Pro čmáraly 

Pro hudebníky

A jako bonus tady mám ještě stránku s online kreslením. Spíš tak pro srandu, z estetična si tam určitě na zadek nekecnete (vždycky se najde nějaký ten prasák, co prostě musí nakreslit ony inkriminované symboly, v tuhle chvíli to dost možná budete i vy). :)) 

http://www.doodletoo.com

A klidně se se mnou podělte o vaše estetická útočiště. Ne, že bych neměla co dělat, ale ráda se kochám.

M.

edit: Pro pisálky

Co s tělem po smrti?

Dnes načneme zábavu z trochu morbidnějšího soudku. Ne že bych se v tomhle tématu nějak vyžívala, tu fázi už mám za sebou, ale smrt mi připadá být přirozenou součástí života. A připadá mi naprosto normální nad ní přemýšlet, především z toho praktického pohledu. 

Nedávno se mě někdo zeptal, jestli si někdy představuju svůj vlastní pohřeb, jestli nad tím přemýšlím, jestli mám nějakou představu. A jelikož nad tím přemýšlím už asi od osmého roku svého života, tak jsem řekla cca něco jako "jo, chci se nechat zpopelnit (nikdy nevíte, kdy se najde nějakej blbec, kterej se vás pokusí "oživit" na zombie), chci lidem stihnout napsat dopisy, protože fakt nechci ty srdceryvný umrlčí kecy jako mrtvá zažít, a určitě chci vlastní hudební výběr". Napadala mě ještě strašná spousta dalších věcí. Vlastně to je tak trochu jako když člověk plánuje svatbu, jen už do toho v danou chvíli nebude moct kecat, takže všechno radši zařídím hezky s předstihem, snad to vyjde. :))

No a před pár dny jsem na internetu narazila na něco tak úžasně geniálního, že jsem z toho byla (a pořád jsem) úplně na větvi. A je to tak přirozené a jednoduché, že jsem byla zároveň i úplně v háji borovým z toho, že mě to samotnou nenapadlo hned. Takže milé pohřební/hřbitovní služby, drahé luxusní rakve a předplacenky na hřbitovní plácky si strčte za klobouk. Já chci papírový kornout a semínko nějakého stromu.

zdroj: http://www.martinazua.com/eng/design-nature/bios-urn/

O co jde? To takhle jednoho španělského designéra - Martín Azúa - napadlo zkombinovat důstojnost odchodu člověka ze světa a moderní EKO trendy. A vylezla mu z toho Bios Urn, která má za úkol navrátit člověka do přirozeného cyklu života a smrti (kočka sežere kuře, pak zemře, rozpadne se v zemi, vyroste tráva, kuře sežere trávu, kočka sežere kuře, a tak nějak dál - tím ale nechci naznačit, že je mým přáním, aby mě budoucí generace sežraly).

zdroj: http://www.martinazua.com/eng/design-nature/bios-urn/

Urna je vyrobena ze 100% rozkladatelných materiálů - kokosové skořápky, rašelina a celulóza. Ty se smíchají s popelem. A k tomu všemu přidáte semínko nějaké rostliny. Třeba stromu. Zakopete, zaléváte, a časem vám třeba z prababičky vyroste na zahradě břízka. :) Nevím jak vám, ale mně to připadá strašně hezké, rozhodně to je lepší než ležet v urně někde ve skříni nebo rozptyl na loučce u krematoria s dalšími X nebožtíky. A ještě uděláte něco pro přírodu i po smrti, značka ideál.

Po rychlém projetí odkazů na Google jsem vyšťourala, že už teď tuto možnost uložení nabízí třeba pohřební služba ve Stříbře. Vystaví vám certifikát o pravosti popela a smíchají ho s přírodním obsahem urny. A můžete sázet.

Po diskuzi s Kubou jsme si ještě vymysleli, že by se to dalo využít i pro zvířátka. Mohlo by to mít mnohem lepší dopad jak na psychiku moji, tak našich případných dětí. Určitě mnohem lepší než vědomí, že támhle někde leží zakopanej pes. Celej. Doslova.

Takže tohle teď chci. Po smrti chci být strom. Jen ještě nevím jaký, ale na to dojdu časem. Hlavně žádný, který plodí něco poživatelného... :D

Jaký na to máte názor? Líbí se vám tahle alternativa? Nebo jste (a teď ocituju svoji oblíbenou dopisovatelku) "zkurvený materialisti, a chcete zabírat co nejvíc místa i po smrti"?

M.

Vánoční dárky

Blíží se Vánoce a já (jako správný blázen) už mám víc jak měsíc předem cca polovinu všech dárků koupenou. Strašně ráda bych vám vypsala nápady, kde co mají a co jsem koupila, ale jelikož to tu čtou i moji blízcí, které se chystám obdarovat, zkazilo by jim to překvapení. Takže máte zase smůlu a mrkneme se na něco s dárky blízce spojeného.

Míváte někdy ten pocit, že někoho velmi dobře znáte, ale přesto už jste prostě v koncích, co se týče nápadů na dárky? Nebo už si dáváte dárky tak dlouho, že jste mu už skoro všechno dali? Nebo prostě jen máte pocit, že už všechno má? Já jo. A občas mě děsně štve, když se musím uchýlit k tomu nenápadnému "Hele, ehm, noo.. A co ty a Vánoce? Nějaké skryté touhy?", protože si pak připadám jak lemra. Ale milí přátelé, věřte tomu, že před touhle otázkou jsem si s vámi už aspoň týden (a někdy i víc) lámala hlavu. Letos jsem dokonce donutila přítele, aby napsal dopis Ježíškovi. :))

Jsem totiž estét a zároveň praktik. Málokdy (ok, vlastně spíš nikdy) dávám dárky bez přemýšlení a jen proto, abych si splnila nějakou povinnost. Vždycky se je snažím kupovat/vyrábět očima toho, pro koho mají být. Nebo se o to aspoň fakt pokouším. Baví mě to. Ale obvykle to skončí tak, že těch dárků mám víc, protože jeden je na zábavu, jeden je praktický a jeden je prostě jen tak, že jsem to někde viděla a řekla si "tyvole to je přesně pro něj/ni". Ale ne vždy to jde. A ta situace, kdy sedíte na křesle a prostě NEVÍTE, je fakt strašná. V takových zoufalých chvilkách si vždycky říkám, proč dotyčný nemá někde krucipísek vypsaný wishlist nebo založený wishlistr a v něm reálná přání? Proč mi sakra nenápadně nepomůže? Proč mě  takhle týrá?! Lidi prosimvás, buďte tak laskaví a myslete na křehkou psychiku lidí, co vám chtějí udělat radost - založte si ten malý zázrak a pravidelně nebo aspoň 1x do roka ho aktualizujte...

Wishlistr.com nabízí velmi přehlednou a jednoduchou správu vašich přání. Sice je v angličtině, ale imho je to ovládání tak jasné, že to už ani víc nejde. Ke svým přáním můžete přidat i přímý odkaz na eshop, ve kterém se dá koupit.

A teď je ta pravá chvíle vám podstrčit i moje přání. Netuším, jestli to někomu pomůže nebo ne, ale situace se má přibližně následovně: http://www.wishlistr.com/SiSU

Jasně, ke konci seznamu nejsem zrovna moc skromná, ale beru to realisticky, fakt nečekám, že mi někdo z mých kamarádů dá k Vánocům nebo narozeninám veslovací trenažer, spíš to beru jako seznam toho, co bych si jednou chtěla sama pořídit. Nebo si nad tím prostě jen chodím čas od času zaslintat. :) Jen mě mrzí, že někdy nejsou nikde k nalezení ty super vychytávky, na které člověk narazí na internetu. Nebo jsou, ale jen na časově omezených aukcích na ebayi. Třeba toto:

 Nebo toto:

Kdo mi aspoň jednu z těch věcí nahoře sežene a dá pod stromeček, bude fakt frajer a má u mě cheesecake s příchutí dle vlastního výběru.

Mno, takže toliko k vánočním dárkům, potažmo přáním. Třeba si sáhnete do svědomí a wishlistr si taky založíte, abyste někomu třeba trochu ubrali z vánočního stresu. :)) A moji blízcí to mají jako povinný domácí úkol.

Dárkům od srdce a předvánočním nákupům třikrát hurá.

M.

Rychlá kočičí pohádka

Protože Lukáš kočky zbožňuje, a prostě ty naše musí vidět na všech stránkách, kde se "sledujeme", mám povinnost tu dnešní večerní srandu hodit i sem. Ne, teď jenom chabě žertuju. Prostě chci udělat radost všem kočkomilům, kteří ke mně mají přístup třeba jen tady. A jak to tedy bylo?

Jednoho krásného večera se slečna Rozinka (říká se kočkám slečny, když jsou vykastrované?) vydala na šmejdění po obýváku, a hle! Co to objevila? Chaloupku z krabice... 

"Mmmmm, to je ale pěkná krabice, tady se uvelebím," pomyslela si. A tak taky učinila. Okolí se jí však nezdálo bezpečné, a proto ostražitě vyhlížela, jestli se nepřipotácí nějaký vetřelec. A co se nestalo, vetřelec se připotácel. 

"No né, ty máš ale pěknou krabici, Rozinko, to jsi si ukradla sama, nebo ji máš od páníčka na hypotéku?", zeptala se Artemis, zákeřný vyčůránek. "Nic ti nepovím, odejdi v míru a pokoji," zabručela Rozinka. To by ale nebyla Artemis, aby si nedělala na krabicovou chaloupku zálusk. Zaútočila tedy na Rozinku, jak se na banditu sluší a patří.

Pro tento účel použila zákeřný chvat, takzvaný královský spodní lapák. Ten Rozinku dostal do velmi nevýhodné pozice, ve které jí nepomohly ani její majestátné vousy a medvědí tlapy. Po chvilkovém boji byla nucena opustit krabici a zachránit si holý život. A tak naše Rozinka skončila se stejně holým zadkem, jaký měla před tím, než páníčkovi ukradla krabici.

A jaké z toho plyne ponaučení? Nečiň druhým to, co nechceš, aby činili oni tobě.

M.