Podzimní pochoutka

No jo, zase žrádlo. Ale co už, baví mě experimentovat. A někdy se to dokonce i povede... Ne, kecám, povede se to v 99 % případů.

Včera jsem na počest příjezdu mého kamaráda zkusila udělat "řezaný" jablečný chléb s mandlemi a skořicí. Jo, vím, že to není přesný překlad "pull-apart", ale finálně zas tak moc pull-apartovej nebyl, takže si ty názvy poupravím podle trochu jiné charakteristiky. Na recept jsem narazila na Tumblr (klasicky) a tak nějak mě nadchla ta představa chuti jablek. Dlouho jsem je neměla. Myšlenka dala myšlenku, peníze daly nákup, a já mohla začít tvořit. Recept jsem se snažila dodržet, nicméně jsem použila tmavou špaldovou mouku, polovinu cukru jsem nahradila stévií, nepoužila jsem vanilku (lusk jsem bohužel už celý předtím narvala do piksly s cukrem) a místo pekanových ořechů jsem tam vrazila mandle se slupkou. A nedělala jsem polevu. Výsledek dopadl více než skvěle, ale přesto bych příště udělala pár změň, o těch se zmíním na konci článku. Jo, a nakonec to nebyl chléb řezaný, ale spíš trhaný. Pláty jsem sice nařezala, ale do hřbetu jsem je spíš skládala až po natrhání... Ten úžasný **** pečící papír z Tesca by měl sloužit leda tak na podpal. Bílý si prosimvás nikdy nekupujte, jedině hnědou klasiku. A teď už můžete slintat (ne, není připálený, je tmavý kvůli TMAVÉ mouce):

Recept pochází z blogu Half Baked. Pokud by měl někdo potíž s překladem ingrediencí, může se mrknout na můj rychlý přepis pro vaření, dělám si takový pokaždé, abych nemusela pořád lítat k pc (skleróza). A když se recept osvědčí, putuje do toho sešitu, na kterém je papír vyfocený. Ale o tom třeba zas někdy příště. :)

Postup je snad dostatečně jasný z fotek v receptu v odkazu. No a co bych změnila při dalším pečení?

• VÍC JABLEK - možná nastrouhat ještě jedno jablko přímo do těsta
• VÍC OSLADIT - toto je individuální, mně to takhle stačilo, přítel by to ocenil sladší
• VÍC SKOŘICE - na férovku, vonělo to krásně, ale po upečení byla vůně skořice dost slabá
• možná přidat rozinky a určitě přidat vanilku
• péct v plechové formě, nebo po silikonové ještě nechat dopéct vyklepnuté na pekáčku

Těžko říct, jaký by byl za použití bílé mouky. Špaldová má sama o sobě trochu jinou chuť i vůni, takže je možné, že skořice by stačilo dát podle receptu a jablka taky. Zkuste to a uvidíte. Recepty stejně skoro vždy slouží jen jako přibližná kostra. 

Vůním podzimu zdar a hurá.

M.

AVADA KEDAVRA!

Vždycky jsem měla ráda Harryho Pottera. Lepší fiktivní svět prostě v knížce už nikdy neobjevím. Zároveň jsem vždycky měla ráda kontrast černé a zelené. No a jelikož mi zbývá posledních pár volných dnů, než se pohřbím do školního bahna, usmyslela jsem si, že si vytvořím něco, co ukojí moji touhu po nenápadném "vtipném" tričku. Abych vysvětlila ty uvozovky - určitě jste postřehli trend poslední doby, tj. různá meme/geek trika. Řekněme si to narovinu, ve většině případů stojí za houby. Málokdo vypadá dobře v bílé barvě, barevná/černá jsou dražší nebo vůbec nemají. Střihově je to ještě horší, ženská v nich většinou zákonitě musí vypadat jak trhan. A především některé obrázky/nápisy jsou tak strašně vtipné, až to mlátí dveřma... 

Základními problémy nabídky trhu jsou tedy barvy, cena, střihy a co si budeme povídat, i velikost. Kvůli velikosti trochu odbočím - nedávno jsem kupovala jedno dámské triko jako dárek k Vánocům (no jo pořád, jsem blázen), dlouho jsem váhala nad velikostí, na stránkách totiž existovaly 2 různé (!) tabulky velikostí. Nakonec jsem se rozhodla pro větší a ještě že jsem to udělala. Textil na potisk nejspíš objednávají v Číně, protože velikost XL si asi představuju trochu jinak. Z toho vyplývá, že já bych na sebe dámské triko sháněla jen horko těžko. A pánské? Límec těsně u krku, plandavé rukávy, žádný tvar? Fakt díky.

Co se týče potisku, chtěla jsem něco jednoduchého, něco co mám ráda, co vystihne můj postoj a zároveň nebude křičet "Jsem ztělesněný nevkus". V kombinaci s již zmíněnými fakty jsem se nadchla pro smaragdově zelený nápis Avada Kedavra na černém podkladu. Kolik by stál potisk u firmy je asi většině z vás jasné, ceny šplhají k +-600,- i s poštou. 

Střihově jsem si představovala buď delší a větší triko s vystřihnutým límcem, které by se dalo třeba i s páskem nosit jako tunika/šaty, nebo větší tílko. To pro mě znamená sáhnout v pánském oddělení pro velikost 4XL nebo větší. Díky bohu za aukro - za 180,- i s poštou jsem sehnala nové černé triko. Přišel ale tak kvalitní výrobek, že mi bylo vyloženě líto do toho střihnout, tak možná až časem. :)) Tak jsem vlítla do Kiku. Momentálně vyprodávají letní tílka, takže jsem ukořistila obyčejné černé ve velikosti 5XL jen za 79,-. Je fakt velký, přesně to, co jsem chtěla. Pro lidi menšího vzrůstu by to byly už spíš minišaty. Nakonec jsem se rozhodla použít právě to tílko, jednak do něho nemusím stříhat, a jednak bylo levnější, tak by mě neúspěch mrzel méně.

Jako další výbavu jsem si (po prostudování možností a způsobů potisku a pomalování textilu na googlu) pořídila barvu na tmavý textil a štětec. Barva je od firmy Terno Colour (smaragdová) a štětec je úzký do špičky ve velikosti 0. Barva za 30,- a štětec v podobné cenové hladině. Prostě náklady jak prase.

Nejprve jsem si načrtla font, jak asi cca bych chtěla, aby to vypadalo. Poté jsem si nápis přenesla obyčejnou tužkou přímo na triko, moc to vidět není, ale stačily mi jen slabé obrysy. Dá se koupit i vyloženě přenášecí bílá tužka, která se na triko dostane přežehlením z pečícího papíru, ale nápisy se musí dělat obráceně a už se vidím, jak nad tím ztrácím nervy... Pak jsem postupně začala psát barvou. Pomalu, s rozvahou. :D Ale všechno bylo v klidu, malým štětcem se dají dělat až překvapivě rovné tahy. Na fotce můžete vidět rozpracovaný nápis (1. vrstva) včetně tužkového náčrtu.

První vrstvu jsem nechala zaschnout a pomalu začínala panikařit, protože nebyla vůbec vidět. Už jsem byla smířená s tím, že jsem to prokaučovala a vzala špatnou barvu. Pak jsem ale přidala další 2 vrstvy, nechala zaschnout, přežehlila přes pečící papír a přidala další 2 vrstvy, přežehlila, a světe div se, barva drží. Jasně, ještě nevím, co s tím udělá pračka, ale kdyby to byl průser, dám vám vědět. Ale jelikož se to má prát max. na 40°C a vypadá to, že drží dost pevně, neměl by s tím snad být problém. Barva je ve skutečnosti zářivější než na fotce.

Příště bych navíc udělala akorát rozměření pravítkem. Jelikož jsem to dělala poprvé a nevěděla jsem ani, jestli to chytne, načmárala jsem to bajvoko. Neškodilo by, kdybych to o jedno písmeno posunula, ale zas tak to při nošení vidět není.

Ve finále jsem tedy spokojená. Mám tílko, které není jak pěst na oko, a dokonale vystihuje, co si občas o lidech myslím. Když se prodíráte davem, nebo narazíte na debila, účinek této kletby by se leckdy i hodil... O Potterovské gramotnosti nehodlám polemizovat, určitě se najdou lidé, kteří netuší, co to sakra znamená, ale to už je jejich smůla.

Kouzlům třikrát sláva.

M.

Zázrak, aneb jsem tlustá a sehnala jsem krásné kalhoty

Na začátek bych ráda uvedla, že článek je opravdu o strastech se sháněním kalhot větších rozměrů. Takže pokud s tímto tématem máte jakýkoliv problém, prostě a jednoduše dál nečtěte, uděláte radost sobě i zbytku světa. A zároveň prosím o respektování mého body-positive názoru. Komentáře urážející jakýkoliv tělesný typ, ať už z velikostí menších či větších, nejsou vítány.

Už delší dobu není zrovna snadné v mé spodní velikosti (48-54, podle materiálu/střihu) sehnat takové kalhoty, které by mi dobře sedly, nestály těžký prachy a zároveň se mi líbily. Pražské a brněnské dámy si možná klepou na čelo, ale věřte tomu nebo ne, v našich krásných Pardubicích je to prostě prekérka. Dříve se vcelku pěkné kousky daly sehnat v Tesco F&F, které ale s přestavbou budovy zmizelo a bylo nahrazeno "malým" oblečením dražších značek. Z krásného F&F výběru nám tu zůstaly 2 basic stojany, na kterých bych si nevybrala ani formální oblečení do práce. Nouzovkou bylo vždy C&A, které sice mělo XL koutek, ale ten se taky skládal z asi 3 stojanů plných šmejdovských předražených kekelů. Takko bylo téměř to samé, jen ten výběr byl ještě o kousek zoufalejší. H&M u nás zcela nečekaně +size koutek nemá. No a specializované "boubelkovské" obchody? Když se podíváte na tradiční kombinézy plnoštíhlých padesátnic, bude vám jasné, co se v nich dá sehnat. 

Za celou dobu svého módního uvědomění (= doba, po kterou vnímám to, jak se oblékám a jak v tom vypadám) jsem vyzkoušela X kalhotových střihů, barev i materiálů. Vkus se mi třeba ještě s věkem změní, momentálně jsem ale zakotvila u tzv. jeggins v tmavších nevzorovaných barvách a rovném nebo ideálně zúženém střihu. Materiál mi vyhovuje pružný, taková slabší - ale ne tenounká - falešná džínovina (netuším, jak se tomu říká, nejsem expert). No a tady se dostáváme k jádru pudla - připadá mi téměř nemožné v ČR tyto kalhoty sehnat. Úplně přesně moje přání nesplnily ještě žádné. Vlastně by mi ani nevadil zip a knoflík, KDYBY TO SAKRA TI BLBOUNI NEŠILI NA PLOCHÁ BŘICHA I VE VELIKOSTI 50.

Takže už asi třetím rokem hledám perfektní kalhoty. Útěchu mi nenabídly ani zahraniční obchody, kalhoty si prostě za ty peníze i s poštou netroufnu objednat, když mi sedí každé jinak. A světe div se, dneska jsem si překvapením málem kecla na zadek. Náhodou jsem s Kubou zabrousila do pardubického C&A (měli upoutávku na džíny za 225,-, které jsem teda zamýšlela koupit spíš pro něj, proto jsem ho tam zatáhla). No a při tradičním kolečku jsem s překvapením zaregistrovala, že se udála nevídaná změna v XL koutku, který byl posunut a ROZŠÍŘEN. Co se týče barev, zas takové haló to není, ale přece jen je to posun k lepšímu. Krom tradiční hnědé, béžové a šedé lze nyní v Pardubicích koupit také kalhoty v barvě červené, modré, tmavě zelené a vínové. A bacha - až do velikosti 54! A co je nejlepší? Nejsou to kalhoty jako takové, ale jeggins. Brečela bych. :)) Neměla jsem foťák, a těžko byste našli mobil, co fotí hůř než můj, takže reálné fotky nemám, ale na oficiálních stránkách jsem je objevila, jedná se konkrétně o tento model. Cena je 698,- CZK. Měla jsem štěstí ještě na jedny nebarevné (sehnat obyč černé pseudodžíny je nevímproč taky strašný problém). Cena opět 698,-. No a pro ty šťastnější, které se pohodlně vejdou v běžných velikostech do 48ky a menších čísel, mám také dobrou zprávu - C&A nyní nabízí elastické tmavší džíny rovného a zúženého střihu za 225,-. Pokud podobné sháníte, určitě tam na ně vlítněte. 

Do 48 jsem se tedy vešla i já, ale připadala jsem si v nich bohužel jak špatně natlačený párek, takže jsem neušetřila. Obecně moc číslování v C&A nechápu, klasická 48 mi nesedí, 48 v XL mi sedí lépe (diskriminácia?), ale pořád to není ono. Ale to už odbíhám a je vám do toho tak nějak kulové. :))  

No a teď k mým dvěma pokladům, které jsem si nakonec koupila. První jsou ony zmíněné jeggins v červené barvě. Jsou z příjemného pružného materiálu (68% bavlna, 30% polyester, 2% elastan). Velikost jsem vzala 52, sice mi sedly i menší, ale nechtěla jsem je moc obtažené. Vepředu mají 2 falešné kapsičky (ruku do nich nedáte) a falešný kryt zipu. Zip tam samozřejmě není. Vzadu jsou dvě kapsy, do kterých už ruku dáte. :) Nahoře jsou do gumy, jak bylo vidět na fotkách v odkazech výše. Reálně vypadají mnohem lépe než na webu, barva mi připadá tmavší, není zářivá. Dlouho jsem váhala, jakou barvu si mám vzít. Modrá byla krásná, ale v záplavě českých džínařek bych se v ní ztrácela. Zelená by mě lákala, ale červenou mám přece jen víc k čemu nosit. Když mi rupne v bedně a budou se dobře nosit, skočím si ještě pro zelené. No a jak v nich vypadám můžete vidět zde. Berte fotky s rezervou, nemám se kde jinde vyfotit, a kvůli odrazu ze zrcadla jsem musela jet bez blesku.

Druhý kousek jsem záměrně vzala nenápadný tmavý. Elastická pseudodžínovina, na dotyk hrubší než látka u předchozích kalhot - 77% bavlna, 22% polyester, 1% elastan. Opět velikost 52. Na boku mají zip a vnitřní knoflík (stejně je budu oblékat bez rozepnutí, ale co už). Vzadu i vepředu jsou bez kapes, na nohavicích je uprostřed svislý proužek. A fotky jsou ještě víc naprd než předtím, zvykejte si. :D

 

Toliko k mým dnešním úlovkům. Pardubické C&A tímto chválím za rozumný krok v rozšíření nabídky a ne zrovna tajně si přeju, aby se škála zboží v českých pobočkách dostala na stejnou úroveň, jakou můžeme vidět na německém webu této firmy. 

Náhodám a milým překvapením zdar.

M.

Mám se fajn, je mi skvěle

"... Mám se fajn, je mi skvěle, jsem zdravý duch ve zfetovaným těle..." a tak nějak dál. Docela to sedí. Ale o tom to dneska nebude.

Abyste chápali - mám se fakt fajn, konečně mi skončilo období záchvatů paniky, nervových zhroucení a migrén ze stresu. Dnešním dnem jsem oficiálně zapsaná do magisterského studijního programu, což logicky znamená dvě věci - 1) úspěšně jsem obhájila bakalářskou práci a odstátnicovala a 2) jsem úspěšně prošla přijímacím řízením, ze kterého se nakonec vyklubaly takové druhé menší státnice. A jelikož jsem si prošla prvním i druhým kolem, zažila jsem letos ty státnice vlastně 3x. Miloučké. Tímto mi tedy zbývají nějaké 3 týdny prázdnin. Kdo to nezažil, nedovede si představit, jak nádherný pocit to je, když si uvědomíte, že se můžete beztrestně FLÁKAT. Kdybych si s tím titulem nepřipadala tak drsně, možná bych i uronila slzu štěstí.

A skvěle mi je proto, že jsem skvělý člověk. Bez ironie. Může to znít trochu namyšleně, ale kdo mě pochválí, když to neudělám já sama? A neříkám to proto, že bych na sebe byla hrdá za výše zmíněné úspěchy (což samozřejmě jsem, ale přeci jen existují důležitější věci). Jsem skvělá, protože si dokážu vytáhnout hlavu z prdele - dámy prominou - a pomoci lidem, které znám, i těm, které neznám. Jako třeba staré paní, které spadne hůl, a nejspíš by se už nenarovnala, kdyby se pro ni pokusila ohnout. Nebo ztracené anglicky hovořící matce se dvěma dětmi, na kterou kolemjdoucí Češi zvysoka kašlou, když se je snaží s mapou poprosit o navigaci. Nebo sousedovi, kterému z okna vyskočí kočka, když není doma. Nebo slepcům, kterým jsem přispěla na výcvik psů. Ok, to poslední je trochu nadnesené, protože 50 kaček asi nikoho moc nevytrhne, a obecně mě ty žebrací akce typu přispějete-nám-prosím-na-XY spíš serou. Ale pointu snad chápete. Ty vděčné překvapené pohledy za trochu aktivity stojí. A abych přidala kredity i někomu jinému - vděk za zachráněnou kočku patří i Kubovi, který se ji chrabře (a s plnou hubou keců) vydal nahánět místo mě, jelikož jsem se necítila na nahánění cizí kočky ve chvíli, kdy na sobě nemám podprsenku. Ale do toho radši nebudeme moc šťourat.

Tím bych shrnutí svých dnešních pocitů asi tak nějak ukončila, a na závěr přidám jedno moudro: "Až budeš zvažovat, jestli někomu pomoct nebo radši ne, abys nevypadal jako debil, tak to prostě udělej, jinak za toho debila budeš na 100 %, stejně jako zbytek těch lidí okolo, co jen hloupě čumí a nehnou brvou."

Lidství zdar.

M.

e.l.f. Rtěnka ve fixe

  

Před časem jsem při projíždění nějakých blogů narazila na zmínku o kosmetice e.l.f. Mrkla jsem jim na stránky a objevila rtěnku ve fixe. Do té doby jsem patlátka na pusu moc nepoužívala, a to především z toho důvodu, že jsem dost dobře nesnášela příliš mastný a lesklý povlak na rtech, takže tahle vymoženost mě okamžitě zaujala. Možná i proto, že už dávno předtím mě nadchly linky ve fixe. 

Co se týče kosmetiky od e.l.f.u, základní řada essentials je dost levná, na české poměry je to až nevídané (český prodejce drží přibližně podobné ceny, když do toho započítáme poštu a výdělek). Samozřejmě kvalita je podle komentářů řekla bych "kus od kusu", někomu to sedne, někomu zas ne. Nicméně určitě stojí za vyzkoušení. Sama jsem zkusila lak, linky, rtěnky, pudr, řasenku a bázi na rty, a jsem vesměs spokojená. Další plus je určitě v tom, že e.l.f. netestuje na zvířatech.

Teď už ale dost plků okolo a zpátky k jádru pudla. Takže lip stains, alias rtěnky ve fixe. Já osobně jsem z nich nadšená. Na webovkách se nabízejí ve čtyřech barvách:

Zleva: Pink Petal, Nude Nectar, Crimson Crush, Berry Blush

 V první objednávce jsem si na zkoušku pořídila Pink Petal a Nude Nectar. Vyzkoušela jsem, zamilovala se, a v další objednávce jsem si ze zvědavosti doplnila barevnou sbírku. Snad jich neplánují vyrábět víc, už bych si připadala  jako blázen.

Fixky obecně prostě nabarví, uschnou a drží. Hodně lidí si "stěžuje" právě na tu suchost, takže to dohánějí plumpem nebo balzámem. Mně to ale vyhovuje. Mimo jiné to připisuje i body k výdrži, která je teda skvělá. I když jím/piju/hodně kecám, většinou se domů vrátím s ještě barevnými rty.

Když fixa zaschne, vypadá matně a jako přirozená barva rtů, což na fotkách není moc vidět (ještě nezaschla, protože jsem nedočkavec + blesk). Takže fotky prosím berte s rezervou. Navíc každá barva bude na někom jiném vypadat jinak (nečekaně, že...) kvůli přirozené barvě rtů a pleti. Já jsem po létu relativně opálená, takže barevné kontrasty nejsou většinou až tak drsné. Barvy rozeberu jednotlivě níže. Pro představu ukážu i fotku rtů bez napatlání. Kůže okolo rtů je vyblurovaná, aby nerušila vnímání barvy, takže mi krásně hladkou bezpórovou nechlupatou pleť fakt závidět nemusíte. 

Barvy na kůži (pořadí podle první fotky)

Rty bez nabarvení

 1) PINK PETAL: Na mých rtech chytla trochu víc do červena, než bych podle obalu čekala, nicméně relativně příjemně zvýraznila moji přirozenou barvu.

 
 2) NUDE NECTAR: Nejslabší barva ze všech, co se týče výraznosti. Ale na mně vypadá nejpřirozeněji a nejspíš to je i můj favorit. Jen mi připadala oproti ostatním dost suchá, takže je dost dobře možné, že mám prostě jen špatný skorovyschlý kus.
 

 3) CRIMSON CRUSH: Nejvýraznější barva ze všech, člověk s ní určitě musí hodně opatrně (s nižším stupněm opálení opatrnost zvyšujeme). :D
 

 4) BERRY BLUSH: Skvělý kompromis mezi přirozeným a výraznějším. Po zaschnutí jsem si připadala, jak kdybych měla místo pusy jahodu. 

 

Fixy seženete na české stránce ELF ČR za 75,- Kč.

Z Británie si je můžete objednat na ELF UK za £2.50 + £3.95 poštovného.

Z Amerického eshopu se do Evropy zboží nezasílá, ale cena $2 je velmi lákavá. Škoda. :)

Nejvíc zklamané budou slovenské kolegyně, oficiální SK stránky na mě působí trochu jako prohrabaný regál, lip stains nejsou v nabídce, nebo je aspoň nikde nevidím. Jiného prodejce jsem nenašla.

O prodeji e.l.f.u v kamenných obchodech nevím, v drogérii DM jsem je neviděla, takže pokud jste je někde zahlédli, podělte se se mnou v komentářích.

Okomentovala jsem snad vše, co jsem chtěla, kdybyste se chtěli na něco zeptat, ptejte se. A když si na něco vzpomenu já, doplním to později. 

Spánembohem i bezpánaboha

M.

Začínáme, resp. přesouváme

V noci nejvíc přemýšlím, a tak jsem si tentokrát vymyslela, že se teda nechám strhnout hlavním proudem a přesunu své zamrznuté blogování na jinou stránku. Zjednodušené nastavování blogu a psaní příspěvků na bloggeru mě třeba donutí psát častěji. A nebo taky ne, a časem zjistím, že "sakra mně se to furt nechce tak zdlouhavě naklikávat" byla jenom hloupá náhražka za "jsem líná, kašlu na to".

S dovolením (i bez něj) si tedy dovolím na tento blog přesunout své starší příspěvky, o které bych nerada přišla, najdete je pod tímto slintem. Pro mé blízké, co mě šmírují pravidelně, bude jistě skvělé hlavně to, že se ke mně budou moci připojit a mít všechno pohromadě. Socky googloidní, je to jak mor. Ale je to fajn. :-/ :D

No a jelikož blog.cz je totálně na prd a nepodporuje export, blogparser mi nefungoval a neumím php, musela jsem příspěvky přesunout RUČNĚ stylem CTRL+C a CTRL+V. Shit happens, ale co už.

Takže připravte se, pozor, hrajem.

M.

Salon Vivien

Většinou zastávám názor, že kvalitní služby nepotřebují reklamu, ale zaslouží si pozitivní ohlasy od zákazníků. A protože jsem spokojený zákazník, podstrčím především pardubickým ženám menší neplacenou reklamu. :))

Samozřejmě se to netýká jen žen, i pánové si mohou přijít na své, jednou za čas si dopřát péči o obličej či tělo je výborný relax, a když se o vás postará někdo, kdo tomu rozumí, nemáte se čeho bát.

Asi před půl rokem jsem začala dumat nad tím, že by nemuselo být špatné, když by se mi někdo jiný krom mě postaral o pleť, vytrhal a nabarvil mi obočí, řasy, atd. A tak jsem začala pátrat po kosmetických salónech. Po přečtení pár fór jsem zjistila, že najít dobrou kosmetičku je asi tak snadné, jako najít dobrou kadeřnici. Tak jsem znásilnila google a řekla si, že to prostě risknu. A ono to vyšlo - HNED NAPOPRVÉ!

Moje oblíbenkyně má vlastní internetové stránky, což je v dnešní době velké plus. Najdete tam všechny potřebné informace (služby, ceny, adresa, kontakty...). Dalším plusem je fakt, že komunikuje jak přes mobil, tak přes email. Jako příjemný bonus můžu označit dobrou dostupnost salónu MHD i pěšmo z centra města.

Snad nejdůležitější věc je ale kvalita poskytovaných služeb, následovaná dobrými cenami a příjemným pocitem z místa, kde se kosmetika provádí. Slečna Dřevíkovská mě hned na první proceduře přesvědčila o tom, že své profesi rozumí a dělá kosmetiku pořádně a kvalitně. Při masáži jsem si připadala jako v nebi, čištění pleti mě díky dostatečné napářce nebolelo (a ani jsem potom nevypadala jak poštípaná od vos), vytrhávání a barvení obočí bylo přesně podle mého přání a gusta a vydrželo mi to poměrně dost dlouho, cca 3 týdny.

Kosmetička byla velice příjemná, slušná, hovorná, optimistická a o klienty se stará velmi dobře. Samozřejmě, někomu může hovornost vadit, není ale nic jednoduššího, než otevřít chlebárnu a slušně požádat o ticho pro relaxaci. Se slečnou se dá skvěle domluvit, snaží se vždy vyhovět, a člověk si nepřipadá, jako kdyby někoho obtěžoval.

Ceny netřeba nějak více komentovat, najdete je na stránkách, podle mého názoru jsou velmi přívětivé. Navíc slečna Dřevíkovská často hází akce na Slevomat.

Ani jednou jsem z kosmetiky ze salonu Vivien neodcházela nespokojená nebo zklamaná. Takže za mě 3x ANO, vřele doporučuji. Snad to vydrží co nejdéle.

Stránky salónu: http://salon-vivien.cz/

Facebook: http://www.facebook.com/salonvivien

Kráse zdar.

M.

DIY smradík

Po půl století vám podsunu další článek. Tentokrát bych to ráda pojala jako ukázku mého domácího řádění. Ale né, prasáci, žádné čuňačinky. Pouze DIY, aneb Do It Yourself (pro neangličtináře - Udělej si sám). No jo, uznávám, i to je trochu zavádějící, pojďme se radši věnovat tomu hlavnímu. :D

Jak jsem již naznačila výše, dneska jsem se konečně dostala k menšímu DIY "projektu", na který se chystám už asi 2 měsíce. Samozřejmě se to týká vyrábění věcí vlastníma rukama, člověk prostě popustí uzdu kreativitě a vytvoří si něco podle svých představ místo toho, aby šel a někde to koupil už hotové.

Já osobně jsem už měla pokrk těch umělých vůní z osvěžovačů vzduchu. Spíš mi to začalo smrdět, je to drahé, atd. Poslední kapkou byla nějaká vůně na toaletu, která mě málem donutila brečet. Tak jsem se rozhodla, že zkusím vytvořit něco, co jsem kdysi zahlédla na internetu.

Co potřebujete:

Zavařovací sklenice nebo podobná nádoba (zadarmo šlohnete babičce)

Vonný olej (to je to, co se cpe do aromalamp, cca 70 kč)

Jedlá soda (podle objemu sklenice, 1 pytlíček cca 3 kč)

Uzávěr (záleží na fantazii, stačí i alobal, nebo probodat víčko od sklenice, ale to probodejte až po promíchání prosimvás :D)

Co uděláte:

Do sklenice nasypete pytlíček jedlé sody (pokud si koupíte velký, odhadnete přiměřenou dávku malého pytlíčku), nakapete 4 kapky vonného oleje, nasypete další pytlíček, nakapete další 4 kapky oleje. A takto pokračujete pořád dokolečka, dokud nebudete asi v 3/4 sklenice. Uzavřete sklenici víčkem a POŘÁDNĚ protřepete, aby se olej se sodou promíchal. Prostě z toho zkuste vytřást duši. Odendáte víčko, čmuchnete si, uděláte AAACH a vršek sklenice následně "zavřete" něčím s průduchy.

Na svůj smradík k počítači jsem použila 212ml sklenici od džemu, vonný olej Divoká třešeň, 6 pytlíčků se sodou, formičku na muffin a zbytek síťoviny z okna.

Fantazii se jako obvykle meze nekladou, takže tvar, velikost nebo barva nádoby záleží jen na vás. Logice se taky meze nekladou, takže když chcete provonět celý větší pokoj, použijte více nádobek nebo si vytvořte nějaké povětší monstrum. :)

Čuchu třikrát zdar.

M.

Tyvole WTF prostě

ČLÁNEK OBSAHUJE SPROSTÁ SLOVA A NENÍ VHODNÝ PRO MLADŠÍ ČTENÁŘE.

Byla jsem dlouho zticha, ano, vím, stydím se. Chtěla jsem to napravit něčím skutečně jakože smysluplným a tak... Ale ne prostě... Tohle ze mě musí vylítnout, jinak exploduju.

Prostě tyvole ale už. Děláte si ze mě kozy? Vy všichni, co si pořizujete kočky (drahé i ty obyčejné), děláte si ze mě prdel? DĚLÁTE SI ZE MĚ KURVA PRDEL?!

Ve zkratce - two stories:

1) Koukám na facebook, vidím fotku krásné britské kočičky. Pod tím komentář ve stylu "Proč proboha zrovna ona, proč nám ji přejelo auto, který nezodpovědný blb to mohl udělat, když nemohla ani pořádně utíkat, jelikož měla zraněnou pracičku." Ptáš se proč? Fakt to chceš vědět? Tak já ti to povím - protože jsi idiot, který svoji zraněnou kočku nechá toulat se po venku. Protože jsi prostě nezodpovědnej debil. Tak teď neřvi a radši někomu upleť svetr.

2) Nedávno jsem kousek od baráku narazila na krásné siamské koťátko. Jasně, venku na ulici narazím na siamské kotě. Komu asi patří, že tak zoufale mňouká a hledá společnost. Cože? Lidem z tamtoho baráku? A proč si ho pořizovali? Jo, že jim někdo přejel autem kočičku a jim bylo smutno? Aha, tak to dává smysl no...

Seriously, people..?

A to není jen demence ohledně mazlíčků a péče o ně... To je tak se vším.

"Ach bože, já jsem tak strašně tlustá, všichni mě hned začněte chlácholit, já si k tomu jen zakousnu čokoládu a čipsy."

NEBO

"Propáníčka, já jsem tak ošklivá, jsem naprosto nechutná, nesnáším se. A proto hodím fotku na internet se srdceryvným komentářem, aby mi hnedka někdo zvednul sebevědomí."

NEBO

"Jezusmarná, dneska jsem sežrala PŮLKU BANÁNU a dva odstřižky papíru. Jsem abnormálně nenažraný prase, a proto se teď celá pořežu a podrápu. A pak to hodím na internet, abych to všem natřela."

NEBO

"Svět není fér! Spadlo letadlo s hokejistama, život nemá smysl, všechno pro mě končí. Takže teď půjdu, a přidám se do každé RIP skupiny, abych byl(a) v kurzu!"

NEBO

"OMGZEMŘELSTEVEJOBSJETOKONECSVĚTANEMÁMNADČÍMHONITAPROTOOTOMBUDU

PSÁTSTATUSKAŽDÝCH5MINUT!"

Dejte si pár facek nebo nevím, ale už proboha dost. Už dost.

A ne, nejsem nectilivá příšera, jen už mě lidi prostě fakt začínají srát.

Nazdar.

M.

Novinky

Sedím takhle u pc, koukám z okna na tu hnusku venku a říkám si, že v poslední době je to všechno nějaký divný...

To dokazuje už jen fakt, že jakmile jsem začala psát nový čánek, okamžitě jsem zapomněla, o čem to sakra chci psát...

Jo už vím. :D

Podivnosti se mi poslední dobou dějí vcelku často, takže bych si už mohla pomalu zvykat, ale přece jen mi to nedá a pár jich mrsknu i sem... V úterý a ve středu mi v mhdčku nešla odcvaknout karta, nešel ani spolujezdec, takže jsem 2x ušetřila... Tímto děkuji DPMP za opožděný dárek k narozeninám. Nicméně se záhada vysvětlila poté, co jsem poslala email s dotazem. Odpovědi jsem se dočkala asi po dvou hodinách (což je mimochodem nádhera) - počítače nezvládly sváteční nastavení cen, a lidé s nepřednastaveným ceníkem ušetřili... :D

Další záhadou bylo včerejší totální vyšinutí našeho milovaného koťátka. Rozinka lítala a skákala už od rána po bytě jako splašený bůvol, hryzala do čeho mohla a mňančela jako kdyby ji na vidle brali. I tato záhada se vyřešila, s přítelem jsme se shodli na tom, že jí nejspíš už rostou druhé zoubky. Dneska už je poměrně v klidu, momentálně chrápe vyvalená na gauči.

Poslední záhadou těchto dnů je dnešní smska od mého mobilního operátora. "Vazeny zakazniku, omlouvame se, ale pozadovana zmena neni mozna." Vzhledem k tomu, že jsem je o nic nežádala, nic neposílala, nikam nevolala, ani nic nepřenastavovala, si myslím, že se T-Mobile buď zbláznil, nebo se mi někdo pokusil dostat do účtu. Každopádně tato jediná událost nejspíš zůstane bez logického vysvětlení, protože odepsat jim "WHAT THE FUCK?" by mi asi moc odpovědí nepřineslo.

Mezi další novinky samozřejmě patří i to, že středeční volný den jsme využili k výletu na zámek Sychrov. To bloudění cestou tam snad radši ani nebudu komentovat, kdo zažil mého taťku v terénu (například na houbách), ví moc dobře, o čem mluvím. Zámek byl fajne, a ještě víc fajne byl zámecký park. Nádhera, nádhera, nádhera. Na té trávě bych se mohla v případě slunečného počasí rochnit celý den. Na památku jsem si pořídila turistickou magnetku a bukvici z parku. Cestou zpátky jsme se zastavili někde u Hořic na zmrzce - brutálně výborná nálož vodové jahodové a krémové vanilkové zmrzliny mi rozjasnila den ještě víc. :))

Z toho dalšího už stojí za zmínku snad jen to, že jsme úspěšně začali pěstovat kočičí trávu, doslova to roste před očima. Jo a Rozinka včera ulovila svoji první mouchu. K mé nelibosti ji teda nakonec i sežrala, ale co už no, bílkoviny... :D

No a nyní se již vydám znovu zkontrolovat situaci venku, jestli bude ještě pořád pršet, tak do něčeho kopnu a půjdu dočíst Harryho Pottera. A jestli už neprší, tak si sbalím saky paky a půjdu nakupovat. :D

M.

Jak jsme slavili 43 let

Už vás vidím, jak si myslíte něco ve stylu "Takže 43 let? To zas bude nějaká nuda o někom v pozdních letech. Booooring.", ale prdlajz prdlajz, milí přátelé. Středem narozeninových oslav bylo mládí, krása a nepřekonatelnost.

Ok ok, zas tak hustý to nebylo. :D Prostě a jednoduše jsem já slavila 21 let a můj nepokrevní bratr 22. No a jelikož narozeniny máme cca týden od sebe, tak jsme to spojili. Párty probíhala v klasickém stylu "Nažer se a panuj", takže nic převratného, pouze obyčejná grilovačka s nějakými těmi extra nom-nom prvky k dobru. A samozřejmě budu zlá zákeřná potvora a řeknu vám, co jsme měli. Takže byly jednohubky s juniorovou a hermelínovou pomatlánkou, listovo-šunkovo-sýrové šneky, zeleninový salát a nakládané kuřecí na grilu s plněnou bramborou v alobalu. Zuzanka dodala minizákusky (ty minivěnečky dostávaly do nebe) a zlatým hřebem programu byla vinná bábovka, kterou jsme vlastnoručně upekli s Honzinem. Bylo to poprvé a naposledy. :D Výsledný výtvor můžete posoudit podle fotky, nezapomeňte prosím, že se jedná o umělecké dílo.

Letos za mnou dorazili i přátelé z daleka, takže mi udělali hroznou radost už jen svou přítomností. Bohužel to nevyšlo všem, ale snad někdy příště. Už tak naše zahrada praskala ve švech, nedostatek židlí a stolů je vcelku prekérka, když si chcete pozvat víc lidí. :X

No a co se dělo? Počasí nebylo zrovna vstřícné, ale naštěstí nepršelo, jen foukal nepříjemný vítr a bylo tak divně hnusně. Přesto se hrál pinec a přesbazénové frisbee... Jinak se předávaly dárečky, pilo se, povídalo, frkalo do frkaček a balónků, prováděly se bezbolestné plastické operace...

Samozřejmě jste všichni zvědaví, jaké jsme dostali dárečky, že... Co dostal Honzin už ani moc nevím, ale ode mě dostal gangsta klobouk a stylovou placatku. Tu hnedka naplnil jakýmsi rumem, co dostal od někoho jiného. :D No a já toho dostala fakt kupu. Když to řeknu hodně stručně, tady máte fotku:

Patří k tomu ještě další věci (jako např. 1TB exterňák, epilátor, trika, atd), ale ty už jsou v používacím procesu, tak se mi to nechtělo shánět po bytě... :D

A na závěr celkový dojem. Bylo to fakt super, i přes to @*#$ počasí. Jak jsem již zmínila někde výše - všechny jsem ráda viděla a radost jsem měla už jen z jejich přítomnosti. Takže vám ještě jednou děkuji a posílám pac a pusu jako projev vděčnosti. :)

M.

Yeah baby, sumarizujem

Co bych vám tak... To bych vám tak... Arhm :D

Mno, takže už bych si mohla sama nafackovat za to, že mlčím jako ryba - dokonce už i online, tragédie. Na mou obranu nutno podotknout, že zlé a zákeřné zkouškové období se mě pokusilo zabít, takže s čistým svědomím své mlčení můžu svést na tuto odpornou životní zkušenost. Uhm. No... Chápete to ne? Plno učení, čtení, psaní esejí, observace videí... Všechno většinou pár hodin před zkouškou... Známe se... Berete to jako přijatelnou výmluvu? Ne? Tak to máte blbý, protože vám evidentně nic jiného nezbyde... :D

Co jste vlastně promeškali? Už ani nevím, co jsem sem naposledy chtěla zaznamenat, než jsem propadla prokrastinaci... :X Další výlet na Slovensko? Nějakou akci? Nebo něco jiného? Damn it. Nevím prostě. Nevadí, plácnu sem stručný průřez situací minulou a nynější...

Takže byla jsem opět na Slovensku, výlet to byl výborný až na to stání na chodbičce z Pardubic do Brna, mým nohám se chtělo brečet... Slovenská rodinka nezklamala a bylo mi tam fakt dobře. Možná by to bylo ještě víc super, kdybych tou dobou nebyla nervózní ze stále nenapsané výzkumné zprávy, nadcházejících zkoušek a nevrlých pánů (k oněm pánům se dostanu později). Budiž mi útěchou, že jsem si aspoň hnedka vyzkoušela, jak se nosí mé nové šaty. Bylo to KUR-VA-SU-PER-HUS-TÝ. Kdo má velikost 36 a kamenné srdce, co se týče nabídky střihů, vzorů a barev v obchodech, mě nikdy nepochopí.

Není to špatný ne? Je prostě nádhera, když se i nějaký ten vorvaň může obléct jako ženská. Díky přírodě za dovoz z UK.

Co se týče radosti z oblečení, mám ještě další šaty a 4 nová tílka. Triko, sárí... Chystám se na boty... :D A ne, fotky nebudou, ještě by mi to chtěl někdo ukrást... :-/

Abych rozvedla hore zmíněnou myšlenku o nevrlých pánech - taky jste zaregistrovali, jak jsou poslední dobou řidiči mhd atd nepříjemní? Docela mě to dostává, člověk aby měl strach se s nima vozit. Nebudu zde vyjmenovávat své zkušenosti, je toho víc než dost, a pár takových mi dovedlo docela dost dobře zkazit den, byť osobně se mě dotkla pouze jedna. Každopádně dobře míněná rada pro zaměstnance MHD a ČD - zasexujte si nebo si dejte k obědu dobrej guláš a buďte v pohodě tyvle, usmívat se a neničit si nervy je fakt lepší než dělat lidem z cestování peklo...

Další věc, která se udála, je pořízení vytouženého koťátka. Do naší malinké skororodiny přibyl další tvoreček - Rozinka. Běžná Mackerel Tabby s tečkovaným bříškem a ďáblem v těle. Jinak samozřejmě milované zlatíčko, kterému bychom snesli modré z nebe, kdyby o něj měla zájem. Ten teda bohužel projevuje spíš o všechno co se hýbe a jde to honit, škrábat nebo kousat. Mimochodem jsme jí vymysleli její vlastní kočičí peklo, respektive Ďábla. Když zlobí, tak jí vždycky říkáme: "Nech toho, přijde Ďábel!" Následně vytáhneme rozprašovač. Velice účinné. :)

Z dalších událostí určitě stojí za zmínku úspěšné zakončení druhého ročníku na VŠ. Stipendium sice nebude, ale co už, lepší než se tam trápit ještě v září... :D Abych se měla aspoň čím pochlubit - všechno na první pokus, amen. xD

Mimo jiného jsme relativně poskrovnu oslavili Kubiho 127. narozeniny... Pardon, JENOM 27. Chudák si pořád dělá starosti o to, jak je starej, asi nervy z vrásek nebo co... :D:D Aby mu nebyl líto kvapem se blížící důchod, dostal něco na připomenutí dětství - lego hru Minotaurus (fakt dobrá kravina na zabití 20 minut :D), solar bota 7in1 a véééélkou studentskou pečeť. Jako dodatečný bonus přibyla ještě dárková kazeta s podmanivou pánskou vůni a dežodorantem. Ten se má, co? :)

Jako další event se blíží moje vylíhnutiny. Od přítele jsem již dárky dostala (Maxi medvěd, epilátor a kondicionér s brazilským keratinem). Radost, radost, radost. Je fajn, když někdo ví, co chcete... :D Jinak letos jsem se rozhodla oslavit narozky společně s bratrem. Doufám, že vyjde počasí. Jestli bude hnusně, budou tu lítat tornáda (ano, narážka na slavnou událost z tohoto týdne, v Pardubicích to roztočilo tornádo) a podobně, tak budu fakt nasraná. Už jenom proto, že se za mnou chystají dojet ti nejbližší, nebo to alespoň mají v plánu... Táta postavil pergolu a robustní gril, tak by byla škoda toho nevyužít.Těším se, až všechny ty moje čimprdláky uvidím. [Vím, že teď zním jak nějaká narůžovělá biatch, ale co s tím, když se fakt těším... :))) ]

V souvislosti s narozkama jsem po cca půl roce updatovala wishlistr, reagoval na něj i jeden můj exspolužák, který mi pomohl splnit si jeden ze starých snů - za vcelku lacno mi postoupil Walther P99. Pro případné rejpaly samozřejmě airsoftovou napodobeninu. Ta je funkční a nádherná. A na co ji budu mít? Na focení, zábavu a výstavku. Jaj. :))

Posledním postřehem je jeden smutný fakt, a sice ten, že jakmile mám volno, tak mi začínají padat všechna naplánovaná setkání a akce, jak klasické a neočekávané... Doufám, že v tomhle stylu bude pouze těch pár dní hnedka po poslední zkoušce a tím to končí, jinak si budu připadat jako časovaná bomba, jestli ještě párkrát uslyším něco ve stylu "No víš promiň, ale já nemůžu, něco mi do toho vlezlo...". Takhle by to nešlo, milí přátelé, bacha na to... :)

JO! JO! JOOOOO! Ještě jedna věc! :D Kubi se rozhodl mě rozplakat a poslal rezervační formulář na naši letošní společnou dovolenou alias předběžnou oslavu výročí. A abyste věděli, splní mi další sen (zase co, už se to začíná ohrávat, jak se mi systematicky plní sny :D). Pojedeme na romantický víkend na zámku Loučeň. Ještě teda nepřišla žádost o zaplacení a potvrzení, ale i tak doufám, že to můžeme brát jako hotovou věc... Prostě tyvole vířivka na pokoji, chápete? CHÁPETE?! :D

To už bude asi všechno, určitě se toho stalo víc a já o tom samozřejmě chtěla napsat, ale momentálně jsem ze sebe schopná vymáčknout pouze toto. Kdyby mi nááááhodou vlezlo na mozek i něco dalšího, určitě se o tom dozvíte. x)

M.

Hrc sem prc tam

No jo no jo, potřebuju se v rychlosti vypsat z hektického pocitu dnešního dne. Abyste (ne)chápali, musíte nejdřív vědět, jaké věci vyloženě miluju:

• vstávání šokem
• nesnídat
• vypít ráno 0,5 l čisté vody na ex
• tvrdnutí v čekárně
• braní krve
• vystřikující pánev
• prskající sodastream

Není vlastně až tak úplně pravda, že by celý den byl vyloženě hektický. Jen se zrovna teď cítím hekticky a celkově je to dneska nějaké divné. Hekticky, hekticky! HEKTICKY! Šišmarjá :D

Podivnost začala už brzo ráno. Kolik mohlo být? Půl šesté? Nevím přesně, každopádně jsem se vzbudila a následně už jenom polehávala, celá rozlámaná, lýtka ztvrdlá jako kdybych celou noc běhala. Kubi mě ještě roztomile chrupkající šťouchal kolenama do zad a já neměla sílu uniknout. O půl sedmé mě napadlo se podívat na hodiny, abych věděla, že přesvědčená o blížícím vstávání jsem vcelku zbytečně. V tu chvíli jsem jako na povel ještě na 25 minut usnula. A vibrování budíku v 6:55 bylo jak rána do hlavy kladivem, vyloženě miluju vstávání šokem. Stejně tak miluju, když se nemůžu nasnídat, a musím nalačno vychlemtat 0,5 litru vody, aby ve mně krev nestála jak bahno. Horko těžko se ten žaludek pak uklidňuje.

Následně jsem prožila brutální ráno na Pardubické poliklinice. Hodinu čekat na párminutové braní krve, to prostě chceš... Výjimečně se mi neudělalo zle a dokonce mi krev šla odebrat z loketní jamky, nikdo mi nemusel napichovat ruku dole. To bude nejspíš tím adrenalinem z čekárny. Amen. Cestou z5 do bytu se již nic zvláštního nestalo. Ale v bytě pak ano. Vařila jsem k obědu špagety s kuřecí červenou omáčkou. No a nějak se mi zbláznila pánev nebo co, na chvíli jsem odhopsala ustlat postel, a když jsem se vrátila, celej sporák a polovina linky byla zaprskaná oranžovým sajrajtem.

Po obědě jsem si během psaní essaye udělala láhev soadstreamu. Vždycky mě může klepnout leknutím, když to tlačítko podržím o půl vteřiny déle, než je zdrávo, a milej sodastream na mě začne prskat a kvílet. :D

Po zbytek dne už se taky nestalo nic zvláštního, až na večeři od mámy (směs rýže-rajčata-paprika-cibule-losos-niva), po které teda mé chuťové buňky nevěděly, jak se jmenujou. Totální chaos.

No nic, vlastně jsem nenapsala nic zajímavého, ale měla jsem potřebu to všechno shrnout aspoň sem, protože moje myšlenky se momentálně chovají jako blechy posedlé Ďáblem. :))

M

Chuťový orgasmus

Dneska jsem se rozhodla opět zkusit Quiche. Ale chtěla jsem to udělat tak nějak opravdověji, minule to prostě nebylo ono, nic proti pánovi, který mi s receptem radil, ale šidit ingredience a postup se prostě až tak moc nevyplácí. Alespoň ne co se týče požitku, financí samozřejmě ano.

Chvíli jsem googlila a hledala to nejideálnější, nejhezčí a tak. Zabralo mi to asi 5 vteřin, protože na prdel mě posadil hnedka první recept, který jsem rozklikla. Jedna paní (aspoň teda tuším, že paní :D) si vede pěkný blog o vaření, recepty popisuje hezky a pochopitelně a hlavně je doplňuje fotkami. Sláva jí. Stránka hnedka putovala do záložek. Krom nyní již osvědčeného receptu na Quiche jsem tam narazila i na pár dalších zázraků, které chci někdy v budoucnu prubnout. :)

Postupovala jsem podle receptu, jedinou změnou bylo množství cibule a obsah náplně. Cibuli jsem použila jenom jednu, jelikož mým záměrem byla spíš brokolicová náplň.

Pořádnou změnou oproti normální kuchyni je použití zdravější špaldové mouky. Kurňa to byl ale tah. Těsto nádherně vonělo i chutnalo a oproti klasické bílé mouce bylo i o něco "mokřejší", což je zrovna pro mě velká výhoda, jelikož nemám ráda suché drobkovaté okraje. Zoufalá jsem se cítila pouze ve chvíli, kdy už to vypadalo, že mi nevyzbyde dostatek těsta na okraj, ale nakonec vše dobře dopadlo. Stačilo jen trochu déle dělat hada, jako jsem dělala kdysi ve školce z modelíny. :D

Finální výsledek po vytáhnutí z trouby, vychladnutí, rozkrájení a nandání na talíř byl prostě kulervoucí. Málokdy mě něco v kuchyni fakt překvapí, co se týče chuti. Na mimořádnou chuť jsem docela rypák. Ale tohle byl ráj. S každým soustem mé chuťové buňky prožívaly gurmánský orgasmus. No prostě tyjo, mmmm, jéžišmarjá, ach. ^^ :D

Pro inspiraci a iritaci přikládám fotku mého výplodu, záviďte:

A kdo by měl zájem si tuhle nomnomku ukuchtit taky, dole přidám odkaz na onen zázračný blog (konkrétně na recept na Quiche). Doporučuji postupovat podle receptu a použít doporučené suroviny. :)

http://dolcevita.blog.cz/0702/quiche-lorraine


M.

Poprvé v Bratislavě, aneb hurá, už nejsem slovenská panna

V pátek mě vzal Miláš za rodinou. A ať už to všichni víte nebo nevíte, rodinu má na Slovensku. A já na Slovensku ještě co? Nikdy nebyla. I když teď už to vlastně není pravda.

Když to vezmu kolem a kolem, tak jsem vlastně ještě žádného z našich státních sousedů nenavštívila, pokud nepočítám překročení hraniční čáry. To je trochu smutný, hlavně, že jsem byla až na Kanárech... x) Ale o tom to není.

Zpátky k věci - takže Slovensko. Přítel měl splnit navštěvovací povinnost a jeho mama (přečtěte si to nahlas krátce, zní to hezky, že? :D) se po mně už ptala, takže to nakonec dopadlo tak, že z navštěvovací povinnosti se stala povinnost představit přítulku. A abych si náhodou nemyslela, že to bude ízy pízy, tak to bylo na 2 noci a rovnou meeting s celou famílií. Jak u mafiánů. :D

Ve vlaku se mi postupně začínalo dělat špatně, ani espumisan mi nepomohl. :D Strach z nepřijetí, že jim nebudu rozumět, cizí záchod atd, jsou vcelku dostatečné důvody pro stres, ni? Skoro veškeré moje obavy byly rozmetány hnedka po opuštění nádražní budovy, kdy se na nás vrhla usměvavá pomenší paní, která mě velmi mateřsky přivítala a zatáhla nás k autu. Po cestě se přidal i tatko, ze kterého jsem teda měla trochu vítr, ale nakonec jsem si na jeho specifický druh humoru a projevu taky vcelku zvykla. xD K večeři pak byla zemlbába, kterou mi doma nikdo nechce udělat. Nom nom, byla výborná - hrušková.

Zbývající ze zmíněných obav se rozplynuly následující den. O záchodě mluvit nebudu, každý víme svoje a nikdo v tom není sám. Hlavní je, že jsem přežila ve stavu více než skvělém. :))) A co se týče porozumění, těžká zkouška na mě čekala v sobotu dopoledne, kdy jsme se měli dostavit do bytu jedné ze sester na rodinný oběd. Nekomentuju, že mě málem trefilo, když začalo svítit sluníčko a já venku hnila v zimním kabátu. Ať žijou změny počasí. Dveře do bytu nám otevřela mama s Elinkou v náručí, musela jsem asi vypadat fakt hrozivě, protože se chudák malá schovávala a bála se na nás jen podívat. :D Po nějaké chvíli jí ale otrnulo a už prohlašovala něco jako "Ja chcem ísť s Miškou von." Tak jsme šli. Venku jsme observovali králíka, házeli šipky a tak. Pak závěrečná fotka a šup zpátky do bytu. Pro ilustraci:

Pobyt ve společnosti celé rodiny proběhl také skvěle, všichni byli příjemní a milí, hovorní, hlasití... :D Uznávám, že po většinu času jsem se cítila dost zmateně, protože nejsem zvyklá na debaty typu "každý mluví velmi nahlas a ideálně všichni dohromady a ještě ideálněji o stopadesáti věcech najednou". Ale časem jsem zmákla i to a připadala jsem si zase jako o něco menší debil, když jsem i zvládla odpovídat na otázky, které byly směřovány na mě. :D Po obědě a dortíku mě Kubi šel provést po "centru". Nemůžu říct, že by se mi Bratislava v centru vyloženě nelíbila, ale ty davy lidí mi to prostě znechutily a nějak mi to město celkově až moc připomíná Hradec a neuspokojuje mě esteticky, bydlet bych tam nechtěla. :)

No a celkové dojmy? Oproti Kubkovu očekávání jsem z celé rodiny byla docela dost nadšená, cítila jsem se mezi nima dobře a rozhodně mi nebude dělat problém se těšit na další návštěvu. Která teda bude pravděpodobně na Kubiho a Ely narozky, pokud se nestane něco nepředvídatelného jako obvykle. A na oslovení Mišelko a Miško se strašně rychle zvyká... :)))

M.

Výlet do Jihlavy

Po dlouhé době jsem se při příležitosti vylíhnutin kamarádky vypravila do Jihlavy.

Ivuška slavila 25, jako bonus měla i svátek, a aby toho nebylo málo, měla u mě ještě dárek k Vánocům. :D Jelikož jsem musela odmítnout pozvání na oslavu, slezly jsme se o něco později.

Výlet byl fajn, prošly jsme si krámky, daly si něco dobrého, pokecaly si a viděla jsem spoustu zajímavých věcí.

Nákupy: V brutálním gangstabiatch Jihlavském nákupním centru jsem ukořistila krásné společenské fialové šatečky. Neber to za 198,- v mojí velikosti a tak hezkém střihu. :D Dále jsem pořídila další dva magnetické plyšáčky na lednici do sbírky a miniruletu pro Kubínka, kotníkové ponožky pro mě a 2 DVD s Bridget Jones pro Helenku. :)

Zajímavé věci: Při jízdě vlakem jsem se snažila pozorovat okolí kolejí, abych znovu neusnula. Během této vysoce sofistikované činnosti jsem zaregistrovala pár zajímavostí. Kýbl na stromě uprostřed lesa. Futrál na kytaru uprostřed lesa. Kufr uprostřed lesa. Urvané opěradlo z vlakové sedačky uprostřed lesa. Šusťáková bunda uprostřed lesa. Utíkající obrovský srnec na poli u trati. A jako bonus u Slatiňan lidské tělo v příkopu. Pán měl bundu přes hlavu, tak doufám, že jen odpočíval po náročném dni a ne po náročném životě. Z čiré zvědavosti by mě zajímalo, jak se sakra uprostřed lesa ocitne futrál na kytaru.

Den to nebyl vůbec marný, až na otravný vítr. Pouze ve chvíli, kdy po vagónu začalo jezdit dítě na kolečkáčích, jsem si začala přát, ať už jsem konečně doma.

Tímto děkuji Bejkovi za fajne společnost a za příjemně strávený den. <3

M.

Srabík z Bojímkova

Každý se něčeho bojí, a já nejsem vyjímkou.

Existuje spousta věcí, ze kterých zrovna nejásám - hadi, cizí toalety, chrousti, výšky, klíšťata, bowlingové koule, vosy, včely, sršně... Co se týče speciálně těch posledních tří, tam nastává velký problém. Žihadlo jsem sice snad nikdy nedostala, ale nějak z toho mám panický strach. Vosy jsou prostě svině, sršně(i?) jsou nechutný a chudák včela potom ještě navíc umře. Venku to není až tak strašné, člověk se prostě zdekuje někam jinam, než ty potvory odletí, a je klid, ale uzavřené prostory? Neeee. :D Třeba taková MHD. Sedíte si na sedačce a najednou zpozorujete, že se u okna něco hýbe: "Ty vole! Vosa! Včela! Ježíš!" Já osobně se vždycky začnu ošívat a modlím se ke všem koutům přírody, ať ta zmatená mrška zůstane kde je, a ťuká hlavou do skla co nejdál ode mě. Nechci se po ní ohánět a zároveň nechci dostat žihadlo. Celou dobu dotyčný objekt pozoruju a cítím se čím dál vyděšenější, jak se ťukavými pohyby přibližuje. Když je cca 30 cm ode mě, dostávám nutkavý pocit se zvednout a jít co nejdál od inkriminovaného místa. Ale kdo by se při tom necítil jak největší pako, že.

Zrovna ve čtvrtek jsem si takhle jela ze školy domů a asi jsem ten den nechala koule na nočním stolku, protože mě jedna taková včelička děsila natolik, že jsem prostě vystoupila o asi 5 zastávek dříve, než bylo v plánu, a hezky jsem se prošla domů pěšo... :D

M.

Botománie

Snad každá ženská má na něco úchylku - prstýnky, tílka, náušnice, klobouky, sukně, šaty, kabelky - znáte to... Pominu fakt, že jsem si prošla i zvrácenou láskou k čepicím a že se celoživotně zdržuju u nadšení pro náušnice. V nepravidelných vlnách se u mě projevuje i těžká úchylka na boty. Předem upozorňuju, že se nejedná o obecně známé skorodenní vybírání a kupování bot, ani o přetékající botník plný jednou nošených bot. No, ten botník přetéká jen možná trošilinku.

Už od malička jsem s vybíráním bot měla problém, pravděpodobně to musí být dědičné, protože taťka je ten samý případ. V době dětství to nebylo až tak hrozné, přece jen v tu chvíli I didn't give a shit ohledně toho, co mám na nohách - vyjma bot na tenis. Vždycky bylo peklo vybírat nové boty. Buď neměli číslo, nebo neměli mně vyhovující vzhled, nebo boty byly drahé jaxviň, popřípadně neseděly. Postupně se s přibývajícím věkem tyto problémy přenášely i na normální obuv. Při vybírání bot na volný čas začal hrát roli i můj vyšší nárt.

V současné době se velikost mých bot vyskytuje někde mezi 40 a 42, většinou si kupuju 41, ale ani to není pravidlem. Jednak hodně záleží na střihu boty, i na materiálu, a jednak si prostě sakra nemůžu pomoct, ale ty mrchy určitě začínají šidit materiál, 42 jsem si prostě koupila poprvé až teď. :D Nehledě na to, že zrovna včera jsem si zkoušela jedny 41, a zrovna na tuhle botu bych podle jejich měřítek potřebovala aspoň 43. :X Co páskové boty/sandálky/gladiátorky? No když se ty pásky nedají odepnout nebo natáhnout, tak mám prostě smolíka, byť je potřebuju rozšířit jen na to přetažení. To samé nazouvací kozačky. Když občas na ty boty koukám, nezmůžu se na víc než na WTF. :))

A to mám nohu ještě vcelku normální. Nedovedu si představit, kdybych měla jako ženská č. 42 nebo 43, to bych při vybírání bot asi zhynula na infarkt a zklamání. Bohužel je právě 41 vcelku rozšířená, takže je skoro až zázrak na ni v obchodech narazit, narozdíl třeba od takových 36, kterých je všude 6 půlek. Co to asi pro prodejce znamená? Podle všeho akorát prdlajz, když je situace pořád stejná. :))

Dost bylo omáčky na uvedení do mojí situace, přejdeme k jádru pudla. Jak jsem již zmínila, po určité době vždycky dostanu záchvat, že potřebuju nové boty. Většinou ve chvíli, kdy začínají dosluhovat ty, které na nohách tahám nejčastěji. A taky na podzim (příprava na třeskutou zimu) a na jaře (příprava na toužebně očekávané léto). Těm bystřejším již zřejmě došlo, že jsem se dostala do jarní fáze. Jako bonus se k ní přidalo i ono zákeřné dosluhování. Upřímně, není zrovna jednoduché ukojit moje potřeby ohledně bot. Nelíbí se mi jen tak něco, a když už se mi něco líbí, tak to pro změnu nesedí, nebo to stojí majlant.

Naplněná nadějemi jsem v neděli vyrazila s přáteli na výlet do Prahy, kde jsem si krom jiné zábavy chtěla koupit i nějaké to obutí. Vrátila jsem se vcelku zklamaná, prostě jsem si nevyhlídla nic, co by mě aspoň zaujalo. V pondělí jsem se proto ještě rozhodla dát šanci jednomu Pardubickému obchůdku. Není to žádné eňo ňůňo echt značkové zboží, ale ani to nejsou úplné šunty. Ceny jsou hodně příjemné a když už mi nějaké boty sednou, tak sedí líp než od Bati. Jediný problém je skoro pořád vyprodaná 41. :)

Ježimarjá, jak já byla nadšená, když jsme tam s Ivanovičnou přišly. Asi zrovna navezli nové zboží, takže 41 byly, a měli toho strašně moc k vybírání. Nepočítala jsem, kolik bot jsem na noze měla, ale bylo jich prostě hodně. Takže jsem si nakonec koupila 4 páry botiček (dohromady cca za 1000,-). Sehnala jsem vše, co jsem chtěla/potřebovala, a dokonce i příjemný bonus navíc v podobě capáčkovitých pseudosandálků na léto. Kdybych si v tu chvíli nepřipadala už jako dostatečný blázen, že mám v ruce 4 krabice, tak bych si asi pořídila ještě aspoň další 2 páry. Ale třeba příště. :))

Zcela logicky jsem ze včerejšího nákupu dost nadšená. Co na tom, že po mně lidi divně čuměli, hlavně, když já jsem konečně spokojená. Ženská si čas od času musí umět udělat radost. Navíc jsem si poslední boty kupovala někdy na podzim. Ne, počkat, zapomněla jsem ještě na ty balerínky z minulého měsíce. Oops, co že jsem to říkala o těch úchylkách? No nic xD

M.

Drevokocúrismus

Poslední dobou se čím dál více dostávám do styku s informacemi, které se týkají náboženství nebo jiné obdoby víry - sčítání lidu a víra Jedi, problematika potratů v Polsku, atentáty z náboženského přesvědčení, proměna mého bratra ve vesmírného guru a podobně. Proto jsem se rozhodla veřejně upřesnit a definovat tendenci, kterou vyznávám já.

Jak už napovídá nadpis článku, v mojí duši i v mém srdci velmi hluboko zakořenil Drevokocúrismus. Jedná se o speciální odnož naturalistického přesvědčení, které jsem začala vyvíjet s jedním svým blízkým přítelem. Jedná se o vyznání nenásilné, dobrovolné a zcela otevřené všemu novému. Principem není uctívat určitou modlu, ale pouze respektovat existenci Drevokocúra, jakožto symbol svobody, nespoutanosti, kreativity a všehomožna.

Podle pradávných bájí a pověstí se narození prvního Drevokocúra datuje již před Adama a Evu. Údajně bydlel ve stromě se zakázaným ovocem a vytíral si Hadem prdel. První oficiální zmínka o Drevokocúrovi pochází z roku 33, kdy byl přibit na kříž a ukřižován. Tohoto nehumánního konce se mu dostalo v souvislosti s ukřižováním Krista, které v té době bylo velice populární. V daném okamžiku byla pořízena Drevokocúrova podobizna. Originál byl však ztracen v tratolišti dějin a kopie jsou velmi vzácné, veřejnosti nepřístupné. Dalším důkazem o existenci Drevokocúra jsou ještě vzácnější relikvie - kůstky z jeho ocásku. Bohužel však Drevokocúří ocasní kůstka bývá často zaměňována za penisovou kost hlodavců. Proto je tak těžké objevit a především vlastnit opravdový originál.

K ukřižování Drevokocúra se již tradičně váže štědrovečerní večeře. Koná se ve stejný den jako klasická křesťanská. Jediný rozdíl je v tom, že Drevokocúrovi je věnován předkrm - Drevokocúří polévka. Tradiční recept se díky vlivu X staletí neustále měnil a písemné prameny nejsou dochované. Proto se v dnešní době můžeme pouze dohadovat, že hlavní spojitost moderní verze s původní má především rybí maso, které by se v polévce mělo nacházet, a Drevokocúří pryskyřice. Drevokocúrismus je, jak jsem již zmínila, víra nenásilná, a proto její vyznavači můžou slavit jakékoliv svátky chtějí. Doporučuje se pouze dopřát si Drevokocúří polévku na Štedrý den, jakožto poctu padlým Drevokocúrům.

Drevokocúří linie se táhne napříč celou existencí lidstva, aniž by jí někdo věnoval zvýšenou pozornost. Byť si toho lidé nejsou vědomi, Drevokocúři byli přítomni veškerým větším i menším pokrokům. Jediné události, od kterých se Drevokocúři distancují, jsou ty, které se týkají křesťanství a jiných náboženství. Tito zázrační tvorové nikdy neměli žádné církevní kontakty nebo ambice. Jedním z mnoha slavných Drevokocúrů může být například Drevokocúr Topánek, širokou veřejností nesmyslně pojmenován jako Kocour v botách. V pradávných dobách středověku bránil bezmocné a staral se o šíření spravedlnosti. Ve volných chvílích se rád věnoval okupování stromů, což je přirozenou činností drevokocúří.

Jak plynul čas, Drevokocúří linie byla násilně přerušena během 40. let 19. století. Během této genocidní etapy lidského žití došlo k vyhubení 99,9% Drevokocúří populace na světě. Málokdo ví, že i Drevokocúři byli na černém seznamu národů, které měly přestat existovat. Díky své vychytralosti, mrštnosti a výborným maskovacím schopnostem přežil jen jeden jediný - v hlubokých Slovenských lesích dokázal uhájit svůj nebohý život poslední Drevokocúr (podle místa přežití posledního Drevokocúra byl zvolen i jazyk, ve kterém je toto vzácné zviřátko pojmenováno.) Jakoby zázrakem se jednalo o březí samičku, která zanedlouho po ukončení války porodila zdravé Drevomačiatko. Vzhledem k dlouhé životní trvanlivosti Drevokocúrů se dnes můžeme jen dohadovat, zdali se na poslední zachycené fotografii tohoto tvora nachází ona samička, její potomek nebo nějaký nový nedávno vzniknuvší druh Drevokocúra. Obrázkovou kopii fotografie přikládám zde:

Tak, to by bylo shrnutí Drevokocúrismu a historie Drevokocúrů. Jak jste již asi pochopili, myšlenka Drevokocúrismu je mi blízká především kvůli svobodě a neomezeným možnostem. Možná trochu i kvůli určité hravosti, kterou bezesporu Drevokocúři představují. A především - Drevokocúři mě do ničeho nenutí, nic mi nepodstrkují, ničím mě neomezují. Pouze mi dělají příjemnou společnost na cestě mým životem.

Drevokocúr s vámi.

M.

Edit: Samozřejmě mě všichni nezapomeňte sežrat za to, že si dělám srandu ze slovenštiny, z náboženství a z čehokoliv dalšího :))

Plodný den I.

Neodolám a vypíšu zážitky z celého dne, protože podle mě to stálo fakt za to. A většinou v dobrém slova smyslu. :)

Takže - jako první věc si pamatuji probuzení, připadala jsem si dost zmateně. A kdo by se zmateně necítil, když se mu zdá sen o tom, jak shání seno a jablka pro svého mluvícího koně, kterého chudáka hledá FBI. Naštěstí mi ráno zpříjemnil Jakoubek. Přinesl mi malinký balíček z ebaye, ve kterém byly další náušnice do mé sbírky. Konkrétně tyhle:

Hezké, že?

No, poté, co jsem se dostatečně vyrochnila v peřinách (odpadl syntax, jupijaj), jsem se vrhla na polidšťování obytného prostoru - vytřela jsem, umyla jsem koupelnu, nádobí, linku a sporák, ustlala jsem, sem tam povytírala prach... :D Kolem třetí hodiny jsem vyrazila na nákup dárečku pro oslavence (26 let, dědek jeden). Měla jsem se s Honziňákem sejít před AFI, a jelikož mě bolí kolínko, dovolila jsem si popojet autobusem. Zastávku před vystoupením se stalo něco tak trochu... Bleargh... Normálně mě prostě tyvole podrápal starej chlap. :| :D Vystupovala jsem, abych se uhnula ostatním, on vystupoval taky, a nějak se při tom rozehnal a podrápal mi nehtama ruku. Smrděl alkoholem a tak, tak doufám, že na mě nepřenesl lykantropii nebo nějaký podobný sajrajt. Ale aspoň se omluvil.

V AFI jsem nakoupila vše potřebné. Cestou do Atria (kavárna), kde jsme se měli setkat ještě s Danem (oslavenec) a Kubim, jsme se s bráchou šli mrknout ještě do levných knih. Ukořistila jsem pro miláše DVD Snowboarďáci (neber to za pět korun ne :D) a tři fajne delší černé gumičky. Poté se už naštěstí nic zvláštního nestalo, vše přijde až později. A ještě později se do těch levných knih musím vrátit, měli až moc zaujímavé zboží. :D

Atrium nás pohostilo vcelku klidnou a příjemnou atmosférou. A hlavně lambruscem, horkou čokoládou, medovníkama, toastama, vodou a ještě něčím, ale to už nevím, co bylo. :D Danečkovi jsem pogratulovala k vylíhnutinám a předala dárčik. Dostal svého vlastního draka, takže ode dneška ho s klidným srdcem můžete nazývat Dan II. Veliký, krotitel zmrdů... Teda - krotitel draků, pardon. :)

Když jsme si napucnuli žaludky a popovídali si, vydali jsme se do našich domovů. Dan nás opustil jako první (musel jít trénovat draka). Posléze se oddělil i Honzin a odporoučel se dom na svém železném grandpa-freeride oři. S Kubim jsme ještě rychle skočili otravovat Ajse k autodráze a následně jsme vzali útokem Tesco. Teflonová pánev je naše. A stejně tak se mi KONEČNĚ podařilo ukořistit rebarborový koláč. Ježišmarjá, miluju rebarboru, to byla slast! :D

Cestou domů se mi nic zvláštního nestalo, až pak doma, když jsem chvátala na toaletu, mi přímo do mísy ze šály (možná z vlasů, ale who cares) spadl pavouk. Fuj. Jsem ráda, že jsem ho sklepla dřív, než jsem si ho stačila všimnout. A aspoň teda doufám, že to byl jen obyčejný pavouk, protože to vypadalo vcelku podivně. :X

Vcelku pěkný den mi zkazilo už jenom večerní rande s úkolem na syntax, které jsem sice přežila, ale stálo mě to pár nervových zakončení a dvě hodiny života. Jako balzám na tento šok jsem si na DX koupila lesky na rty a další kytkovitou brož na kabelku. Díky lidem za eshopy. A díky i všem "mým" chlapům, kteří mi dnes pomohli se cítit příjemně a fajn. Až na toho s těma drápama, ten mě fakt nenadchl.

M.

Malé radosti

Blbůstky, drobnosti, serepetičky, blbinky, kravinky - nazývejte si to jak chcete, ale význam zůstává stejný - potěšit lidskou duši a nenápadně naznačit, že vám na někom záleží.

Vždycky jsem si strašně vážila všech drobností (moje favorizované pojmenování), které pro mě mí blízcí dělají. Především tedy partneři, kamarádi bohužel až tak často vynalézaví nejsou. Ale musím podotknout, že když už něco spáchají, tak to stojí za to. :))

Je už tak nějak jedno, jakým způsobem mi někdo projeví náklonnost, ať už je to pohlazení, dáreček, smska, vzkaz na papírku nebo jiné gesto. Potěší cokoliv, co je míněno skoro až naivně romanticky nebo nevinně a radostně. Hlavně, když je to od svalu srdečního. A schválně si někdy všimněte, že z gesta, které pro někoho děláte, máte čas od času větší radost než ten, na koho je ono gesto mířené.

Když už jsem u tohohle, dovolím si jednu historku ze zákulisí - pořád dokola mi roztahuje koutky do úsměvu vzpomínka na výraz mé milované polovičky, když mi nadšeně oznamoval, že ustlal postel, aby mi udělal radost (pár dní předtím jsem si povzdechla, že ji nechává každý den rozhrabošenou, ano, jsem strašná hnida, zastřelte mě). Popravdě řečeno mi v tu chvíli asi víc udělalo radost, jak radostně se při tom tvářil on, protože jestli tohle nebyl zatraceně sweet pohled, tak už nevím, jak jinak by měl vypadat. :D

Proč tohle všechno vlastně píšu. Jo, už vím. Samozřejmě jsem si chtěla honit triko, jak mám super přítele. Splnil se mi sen a těch drobných projevů lásky mám, co si jen mé srdce želá, ale jeden pro mě zatím nejkrásnější se mi přihodil až teď. Kdybych v tu chvíli měla čas na soukromé přemýšlení, asi bych uronila pár slz. x) V neděli Kubi vyzvedl poslední dárek k Valentýnu, který dorazil s drobnějším zpožděním. Tak se ke mně dostal můj první prstýnek z lásky. A ten pocit při nasazování byl tak super, že ho milý mufík musel ještě párkrát zopakovat. :D

Abych to shrnula - drobnosti jsou asi to nejhezčí na vztazích, mohla bych se o nich rozepisovat hodiny a hodiny, ale o tom to není. A o čem to je? Možná o malém popostrčení, možná o ujištění, že něco děláte dobře nebo špatně... Každý ať si z toho vezme, co potřebuje, a zařídí se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Dělejte si/mi radost.

M.

Ochořeli jsme

A je to tady. Morová rána nemilosrdně udeřila železnou pěstí přímo do centra Pardubic. Přítel se nakazil lehčí formou, říká se jí mužská rýma nebo tak nějak.

Byť má tuhý slovenský kořínek, doktora nenavštívil už X let a těší se pevnému zdraví, milý miláš nevydržel nápor prvních teplejších dnů a nevyrovnané počasí si vybralo svou daň. Chudinka je rozpálený jak plynové topení.

Naštěstí bojuje statečně, nedělá scény a celkově se s tou nemocí pere jako pořádná ženská, za což jsem mu velice vděčná. :)) Neodporuje pečování a nechává se prolévat čajíkem, i když to je jedno z nejposlednějšího, co má rád. Hodný mucík, right?

No a pro ty, co momentálně trpí podobným problémem, mám pomenší tríček v podobě speciálního kurýrovacího čaje. Mně osobně je z toho na zvracení, ale většině lidem to chutná, a hlavně - pomáhá to.

Zázvorový čaj s medem a citrónem:

Koupíme si kořen zázvoru (taková ta divná věc, co vypadá jako trolí boban, přikládám obrázek pro ilustraci), citrón a med.

Přiměřený (pro hnidopichy asi 3x4 cm) kus kořene nastrouháme na hrubo, vložíme do hrnku, zalijeme vroucí vodou a necháme cca 5 minut louhovat. Poté přecedíme přes sítko do jiného hrníčku a přidáme lžíci (nebo radši dvě) medu a polovinu vymačkaného citrónu. Snažíme se vypít ještě teplé, byť nás to dohání k slzám zoufalství.

Přežijte!

M.