Předvánoční večeře

Vloni jsem si do života zavedla novou "tradici" - předvánoční večeři s kamarády. Aspoň teda doufám, že se z toho časem ta tradice stane, je milé mít všechny moje pardubické oblíbence pohromadě. A o co jde? Je to prosté. Navařím, přijdou, sežerou to, předáme si dárky, poklábosíme a zas padaj domů. Nejradši bych tu měla všechny svoje kamarády, to mi ale kapacita bytu neumožňuje ani náhodou. Takže letos jsem musela zabrzdit na chabém čísle 4. Vlastně jen díky tomu jsme se letos všichni kultivovaně vešli k jednomu stolu v celkovém počtu šesti lidí. Minulý rok jsme se tu tak různě povalovali po zemi, ještě jsme neměli plně zařízený byt. :))

V neděli se menu skládalo z kuřecího masa na špejlích a provensálských pečených brambor. Jako bonus byly domácí pečené bezlepkové kuřecí nugety (dokonce i to maso bylo doma namleté). Jako dezert jsem narychlo uplácala listové bochánky s jablky, ořechy, skořicí a rozinkami. Cukroví byla jen taková ochutnávka od mojí máti a od Ivy.

Listové bochánky s jablky, ořechy, skořicí a rozinkami

Nugety

Cukroví

Cukroví

Zuzka s Kubou u vánoční tabule :D

Zbytek osazenstva

Po večeři jsme pouštěli skořápky. Z fotky to není sice poznat, ale prakticky hnedka po vypuštění se všechny loďky seskupily k sobě. Jo, a samozřejmě jako nádoba posloužil bývalý kočičí záchod... 

Skořápkové rodeo

Šťastná "rodinka"

No a jelikož Honzin "vyhořel" jako první, dostal roli Ježíška a rozdával dárky. Takhle nějak to vypadalo u stromečku (a ano, ta zdrobnělina je naprosto na místě):

Dárky

Ježíšek se připravuje na náročný úkol

Honzin dostal vánoční víno a If ho závistivě pozoruje

Helča koume podivný předmět

If v tématických ponožkách objevuje nahovnismus zapínání náramků

Kuba machruje s dárkem, který dostala Suz

Fotku mých dárků nemám a nebudu je vypisovat jednotlivě, a ani nahoře nejsou zaznamenány všechny. Jednoduše mi udělaly bez výjimky radost. :)) Řeknu jen, že letos jsem dostala HODNĚ čaje. :D Za který tedy všem děkuju, už jsem vyzkoušela ten antistres z Manufaktury, a měla jsem potom pocit, že se skoro vznáším v jiné (klidné) dimenzi, ale to beztak bylo jen placebo. :D 

No a potom jsme pozorovali kočky, jak lítají za laserovou tečkou. 

Artemis a Rozinka

Jako poslední (předem neplánovaný) bod programu byla výprava na náměstí za stromem. Trhy byly ve stavu rozebírání stánků, lehce pršelo, zvířata nikde, lidi nikde, prostě ideál. A Zuzčin foťák ve tmě dokáže opravdu NEUVĚŘITELNĚ detailní fotky. :D

Já s Kubou a stromem

Dva vánoční skřítci... Skřeti? :D

If, Honzin, Já, Helča (vpředu), Suz

Po očekování stromu jsme ještě zašli do Afi, kde se vlastně nestalo vůbec nic, jen jsme si dali nějaký ten ovocný "smůzí", jak s oblibou říkají v teleshopingu. Ten byl teda kure*sky drahej a kure*sky plnej semínek. Což teda nemám ráda, ani trochu. :| 

Bylo to moc fajn, všem zúčastněným děkuju, že dorazili, a příští rok touhle dobou dáme opáčko. Mám vás ráda.

Navánocněnou

M.

Ochranné kryty na Samsung Galaxy SII

Za diplom jsem od dědy před třemi týdny dostala nový mobil. Takže se mi KONEČNĚ nebude zpožďovat čas, kdykoliv budu s někým telefonovat. Snad.

Po dlouhém a namáhavém vybírání jsem se rozhodla pro SGSII. Nebudu vysvětlovat proč, stejně to tady nikoho nezajímá. :D Co by vás ale mohlo zajímat je můj nákup ochranných krytů. Trochu jsem se urvala ze řetězu, a když už jich tu mám víc, podělím se s vámi o nějaké ty zkušenosti. Přece jen ty dnešní chytré krabičky jsou možná až moc křehké, nějakou tu ochranu si zaslouží. Už to není jako tenkrát, kdy by pád ze schodů přežila spíš moje Nokia, než já.

Takže - na displayi mám klasickou ochrannou fólii. Dostala jsem dvě - jedna čirá (přes tu vidíte vše, ale strašně se mastí) a druhá matnější (ta se asi jen tak nezamastí, ale nedovedu si představit, jak bych s ní fungovala při čtení). Logicky jsem tedy sáhla po té čiré. Tu matnou zkusím až třeba někdy časem. Za rok, za dva, nebo za tři... Není to nereálné, mám "teprv" 4. mobil v životě. A imho je fólie na display tak nějak nutnost. U dražšího mobilu bych měla vyloženě stažený půlky, aby se mi display nepoškrábal v kabelce. Což se mi mimochodem vlastně u toho předchozího stalo, takže vím, o čem mluvím. Představte si, že vlastníte bankovku v hodnotě 16 000,-, a někdo vám ji natrhne. Asi tak nějak jsem se cítila. Až na to, že do zadku jsem chtěla kopnout sama sebe. :))

Na ochranu prdelky svého nového pokladu mám momentálně na skladě toto (+ ten druhý úplně stejný v černé barvě): 

To první červené je pouzdro s vysunovacím poutkem. Dostala jsem ho přímo s telefonem, takže bylo kupované u T-Mobile, cenovka byla tuším 249,-. Je z umělé kůže, poměrně bytelné, ideální na přenášení. Já osobně ho používám vlastně jen na přenos v kabelce. Nevýhodou je, že do něj narvete opravdu jen mobil bez jakéhokoliv krytu. Fotku mobilu v něm přikládat nebudu, stejně byste nic neviděli. A teď se podíváme na zbývající pouzdra, která byla koupena VELMI LEVNĚ na ebayi. Milé překvapení bylo, že všechny kryty přišly téměř najednou, a to po normální čekací době - asi 2 týdny. 

Tohle je můj favorit. Nasazuji ho na takové to domácí povalování na stole, jakmile vytáhnu mobil z kabelky. Nejlépe sedí, a připadá mi, že má i nejlepší materiál. Je to taková hutná plastová guma (TPU Rubber), která je ohebná, ale ne zas tak moc. Všechny otvory sedí tak, jak mají, a tlačítka reagují bez problémů. Kryt jde nasadit i sundat bez potíží, na přístroji dobře drží. Okolo displaye jsou trochu vyšší okraje krytu, což je dobrá věc. Je kvalitně udělaný, neměl žádné nedodělané, odchlípnuté nebo ostré okraje. Po rozbalení ani kupodivu ničím nesmrděl. :)) V ruce neklouže a přístroj kvůli krytu není nijak zvlášť rozšířený. Cena: $1.62 (cca 35,- CZK)

Mám ho i v černé barvě (ten jsem brala za $0,99 s tím, že na obrázku vypadal trochu jinak, takže jsem byla trochu zklamaná, když dorazil, a já zjistila, že už ho vlastně mám). Jinak se nabízí v mnoha pěkných barvách. Troufla bych si tvrdit, že téměř jakoukoliv barvu si vymyslíte, v té ho na ebayi i najdete. :))

Tady se dostáváme k prvnímu zklamání. Barvička je úžasná, ale tím to pro mě končí. Pokud nehledáte kryty na častou výměnu (moje střídání kabelka-domov tu výměnu bohužel vyžaduje) a na pořádnou ochranu, tak budete víceméně spokojeni. Tento je vyroben z opravdu tenkého měkkého plastu, které proti obyč odřeninám a ošoupaninám ochrání. Není zrovna jednoduché ho na mobil nasadit, a ještě mnohem horší je sundávání, ale po nasazení prostě drží. Na můj vkus až moc. Při sundávání člověk musí postupovat velmi opatrně, aby nepoškodil ani kryt a ani mobil. Výřezy opět sedí, s tlačítky také nebyl problém. Povrch krytu je lehce zdrsněný, takže v ruce neklouže. Cena: $1.49 (cca 30,- CZK)

Na ebayi ho najdete opět ve více barvách.

Tento kousek byl moje největší osobní zklamání, za které si ale můžu sama. Myslela jsem totiž, že bude kovový. Slovíčko "hard" v názvu mě zmátlo natolik, že mě ani nenapadlo si přečíst, jaký je materiál. V takovém případě bych se dozvěděla, že kryt je sice hard, ale materiál je hard plastic, takže tvrdý plast. :D Ale není špatný. Sedí pěkně, výřezy jsou zase tam, kde mají být. Na přístroji drží pevně, není problém při nandávání a ani při sundávání. Co mi ale vadí jsou relativně dost ostré hrany. Při sundávání jsem měla trochu strach, abych si nepoškrábala okraj mobilu. Kryt je lehounký, v ruce neklouže. Otvory působí víceméně esteticky, možná i pomáhají při chlazení. V dostání je opět ve více barvách. Ebay cena: $1.20 (cca 25,- CZK)

Takže toliko k levným krytům. Myslím si, že jim klidně můžete dát šanci, za ty peníze by to nikoho nemuselo mrzet, i kdyby si ho měl jen vyzkoušet. V ebay nabídce samozřejmě najdete i další druhy krytů, pouzder a fólií na display v různých cenových hladinách. Dávejte si akorát pozor, jestli je kryt opravdu na váš typ telefonu. 

Btw ladem mi tu tedy leží kryt fialový, zelený a černý. Nejspíš se časem dokopu k tomu, abych je prodala na aukru, ale kdyby měl někdo z vás zájem o odkup, klidně mě kontaktujte přes email.

Zkušebnímu nakupování hip hip hurá!

M.

Náhled do kouzelného sešitku receptů vol. 2 - Cheesecake

V září jsem v jednom receptovém článku zmiňovala svůj receptový sešit. Tak tohle je prosimvás on:

Ok, uznávám, ta barevná kombinace vyloženě podporuje chuť k jídlu, ale mně se prostě líbil. Ať žije Kik. :)) Pořizovala jsem ho s odhodláním ho proměnit v naši rodinnou kouzelnou knížku receptů. To znamená, že do něj nepíšu bezhlavě každou babicovinu, kterou zaslechnu, ale snažím se zapisovat jenom ozkoušené recepty, které za něco stály a mám je poupravené podle potřeby a zkušeností. Logicky jde potom to psaní dost pomalu. V současnosti jich je třináct, na desky si píšu "obsah". Ten ze září ještě pořád nemám zapsaný - LEMRA! Ukažme si na ni! 

Dnes vám chci představit favorita č. 9 - Cheesecake. Na tvarohové věci jsem ujetá (bílkoviny! :D), a k "čizkejku" mi před asi dvěma lety dala čuchnout kamarádka, která ho zkoušela, a pak donesla Kubovi ochutnávku. Zvolila nějaký strašně složitý postup, popis těch procedur mě dost odradil. K upečení této dobrůtky jsem se proto odhodlala až letos a vydala jsem se poněkud lehčí cestou. Recept jsem splašila užnevímkde. 

Pro ty, co neumí luštit prasopis, přikládám ještě přepsanou verzi:

Korpus: 

125 g máslových sušenek (BeBe, ...)

55 g drcených/mletých mandlí

45 g másla (rozpuštěné)

- podrtit sušenky > smíchat s mandlemi > přidat máslo > vytlačit směs na spodek dortové formy

Náplň:

2 vaničky nízkotučného tvarohu (na vyšší náplň klidně 4 bez změny ostatních surovin)

375 g (3 vaničky) smetanového sýra (Lučina, ...)

200 g cukru ( = 5 miniodměrek stévie)

3 vejce

1 lžíce citronové kůry (normálně nastrouhaná z citrónu, ne ten sušenej vtip)

1 vanilkový cukr (nebo klidně jen čerstvá vanilka/vanilkové aroma)

- do náplně lze přidat ovoce, kokos, ...

- na povrch náplně lze udělat ovocný "dip" - ovoce uvařit ve troše vody/šťávy a přidá se želé > naliju na dort až PO upečení

- na spodek formy dám papír na pečení > vymačkám a "udusám" korpus > přidám náplň

- peču ze všech stran na 140 °C, cca 1 h  15 min > tvaroh je nažloutlý až nahnědlý/nazlátlý

- NECHÁM VYCHLADNOUT, teprve pak sundávám plechový okraj formy

- na čisté řezy použiju nůž omytý teplou vodou, který omývám po každém řezu

První verzi jsem zkoušela s borůvkami, ty jsem dala přímo do náplně i jako ozdobu nahoru. V náplni byl také čerstvý strouhaný kokos:

Druhý pokus byl s želatinovou "polevou" z čerstvých malin, tentokrát bez kokosu:

A teď něco málo komentářů:

• Určitě jste si všimli, že nedělám takový ten boční okraj. To je schválně. Nejdůležitější je pro mě tvarohový prostředek, spodní korpus je jen taková nutnost pro soudržnost celku. 
• Když děláte korpus, může se vám zdát, že je strašně sypký. Struktura by měla být taková, že z toho nebude břečka, naopak. Když hmotu zmáčknete, chvilinku vydrží spojená, ale pak se rozpadne. Nemusíte z toho mít strach, pokud dodržíte výše psané množství všech surovin, je to opravdu tak akorát, tuk navíc by byl zbytečný. :) Spodní vrstva se při pečení spojí díky tvarohu, trochu se speče od formy, a na talíři pak drží.
• Imho je lepší to péct na papíru než s vymazanou formou (méně tuku, více bezstarostného požitku). Normálně vložte papír na spodek dortové formy, pak tam namáčkněte okraj formy, aby byl papír uvězněný. A zvesela můžete namačkat korpus.
• Doba pečení se může lišit podle výšky náplně a druhu trouby. Cca po hodině prostě choďte troubu kontrolovat a řiďte se podle barvy povrchu. Zlatavá barva je ok. Lehce místy nahnědlá je ok. Víc už ne, jinak budete mít připečený korpus, a pak to není ono.
• Je zbytečné používat větší množství cukru. Já používám stévii, a jediný cukr, který tam přijde, je ten vanilkový - kvůli vůni. Možná i těch doporučených 200 g je moc, ale to záleží na vás, co si chcete dopřát a co vám chutná.
• Formu samozřejmě používejte tu vyšší dortovou s odklápěcím okrajem. Já pekla ve formě střední velikosti (ta, co maj běžný lidi obvykle doma :D).
• Mandle nemusíte strouhat nebo si zbytečně přidělávat práci, stačí je podrtit hřbetem paličky na maso, stejně tak s ní můžete podrtit i ty sušenky. 
• Kreativitě se meze nekladou, ovoce tam můžete narvat vlastně jakékoliv. Ať už do náplně, nebo formou toho dipu. Říká se tomu tak vůbec? No to je fuk, všichni víme, o čem mluvím.

To by bylo asi vše. Není to tradiční recept na cheesecake, ale who cares. Mně to takhle chutná, a díkybohu nejsem jediná. :)) Pokud trpíte pocitem zmatenosti, klidně se ptejte. Další recept vyberu třeba zas někdy příště. Nebo si klidně napište, co z toho pidiseznamu receptů by vás zajímalo. 

Požitkům zdar!

M.

11

Mám divnou náladu. A když mám divnou náladu, buď poslouchám Damiena Rice, nebo se zoufale snažím upřít svou pozornost na něco, co mě odtrhne od přemýšlení nad krávovinama. Dneska to teda spojím i s menším pseudorestem. Abyste chápali - už 2x jsem byla zmíněna v tagu/řetězáku/somrovačce s názvem Jedenáctka. Záměrně píšu UŽ DVAKRÁT, protože by mě nikdy nenapadlo, že mě vůbec někdy někdo zmíní. Jo, měla jsem tu z toho takovej malej infarkt, přiznávám se. Bohužel, první zmínění se ztratilo někde v bahnu internetu, protože to nebylo na regulérním blogu. Druhé má na svědomí Maya. Původně jsem se do toho ani pouštět nechtěla, ale teď mi to z výše uvedeného důvodu přijde docela vhod. Takže se připravte, nebo zavřete okno prohlížeče, jedem...

Napiš o sobě 11 zajímavostí:

1) Jídlo rozděluju na suché a mokré. A ne, není to tak jednoduché, jak se může zdát.
2) "Sbírám" plyšové medvědy.
3) Cca 13 let jsem hrála tenis, většinu času závodně.
4) Když zuřím, roztahuju nozdry.
5) Lidi si zařazuju do "kruhů" podle toho, jak blízko mi jsou. Většina z nich pravidelně cestuje z jednoho kruhu do druhého. Jen jeden člověk je už asi 6 let na stejném místě.
6) Nikdy jsem neměla v puse cigaretu a neplánuju na tom nic měnit.
7) Umím hýbat ušima.
8) Vážím si sama sebe, mám se ráda. Naneštěstí jsem k tomu došla až po 20. roku života.
9) Jako malá jsem se málem utopila na písáku, protože jsem si myslela, že kyblíček na hlavě bude fungovat jako vzduchová kapsa. Nefungoval.
10) Miluju želé.
11) Nikdy jsem nebyla na diskotéce a opět na tom neplánuju nic měnit.

11 otázek od Mayi:

1) Máte radši papírové ručníky nebo sušič rukou?
- Preferuju papírové ručníky. A úplně nejvíc preferuju, když můžu použít svůj ručník doma, tzn. když nemusím používat záchod někde mimo domov.
2) Díváte se na televizi?
- TV v bytě nemáme, takže se na ni díváme jen o sobotách u našich. Občas koukám přes TV kartu na Partičku, když nezapomenu.
3) Myslíte si, že umíte fotit?
- Řekla bych, že ano, nicméně rozhodně nejsem expert. Ale hezkou fotku dokážu udělat, když chci.
4) Chodíte rádi do muzeí a galerií?
- Ano.
5) Které zvíře vás nejlépe vystihuje?
- Pff, záleží na úhlu pohledu. Kdyby existoval kočkomedvědoslon, zahlasuju pro něj. :)
6) Jeli byste v létě raději na hory nebo k moři?
- V létě k moři. K typickýmu českýmu rodinnýmu letnímu výletu na hory mám už od dětství spíš odpor. Ale to fakt záleží na společnosti. S přítelem/kamarády bych na hory (a ideálně na hory do zahraničí) v létě klidně ráda jela.
7) Baví vás žehlení?
- Nesnáším žehlení. :D
8) Chodíte doma v pantoflích nebo naboso?
- Nejradši naboso, ale střídám to. A spíš než pantofle upřednostňuju textilní papučky.
9) Nosíte batoh nebo brašnu v ruce/přes rameno?
- Nosím brašnu/kabelku. Batoh už jsem na zádech neměla možná 3 roky.
10) Byli jste někdy v Plzni?
- Ne, ale jednou se tam určitě mrknu.
11) Čtete komiksy?
- Nevyhledávám je (ne pro sebe, pro přítele ano :D), ale když se mi nějaký náhodou dostane do ruky, přečtu ho.

11 otázek ode mě pro ostatní:
1) Čeho si na ostatních lidech nejvíce vážíte?
2) Jaké je povolání vašich snů?
3) Bojíte se smrti?
4) Jaká je vaše nejoblíbenější nadávka?
5) Co děláte, když vás bolí hlava - co vám pomáhá?
6) Myslíte si, že byste byli schopni přežít zombiekalypsu? :))
7) Kdybyste se měli (kdykoliv) něčím vyzbrojit, po jaké zbrani byste sáhli?
8) Čeho si na sobě nejvíce vážíte?
9) Jaké je vaše nejoblíbenější koření nebo bylinka?
10) Kdybyste museli emigrovat, do jaké země byste nejraději zamířili?
11) Usmíváte se, když jedete MHD?

11 návrhů na pokračovatele:
Tady si dovolím menší podfuk. Určitě bych nedala dohromady 11 lidí, nevidím smysl v označování někoho, o kom nevím, jestli můj blog vůbec čte. Takže symbolicky vyberu jednoho pisálka, ať tam aspoň nějaká jednička je. Vy ostatní (Kubíku, Kamčo, Honzíku, Lukášku... :D) na moje dotazy odpovězte dle vašeho chtění. Vyzývám vás všechny - určitě to neberte jako "ježiš si to napíšu bez doporučení, a budu za egoistický pako". Pokud se neznáme, a rozhodnete se na moje otázky odpovědět, hoďte mi pak do komentářů odkaz, ráda si vaše výplody přečtu. :)

1) Zuzka


***


M.

Nákup z asos.com

Před nedávnem jsem si z ASOS Curve objednala nové šaty. Původní záměr byl, že je budu mít na bakalářskou sponzi a na další společenské aktivity. Záměr se splnil, šaty určitě ještě ráda vytáhnu. Vybrala jsem si tyhle: 

Na webovkách mají u tohohle modelu obvykle na výběr ze dvou barev - Wine a Black. Když si projedete celý výběr zboží, narazíte na stejný střih ještě v modrých odstínech. Černou barvu jsem zvolila především proto, že byla ve slevě. Ta červená se mi líbí mnohem víc, ale jelikož to byl můj první nákup a nebyla jsem si jistá velikostí, šla jsem radši do cenově "nižší" kategorie. Od chvíle, co mi šaty přišly domů, ale bedlivě sleduji, jestli NÁÁÁHODOU nesnížili cenu i u těch červených, hned bych do nich šla. :))

A jak nákup probíhá? Všechno je jednoduché jako facka. Jen musíte mít platební kartu podporující online platby nebo PayPal (nebo znát někoho, kdo tyhle možnosti má). Vyberete si barvu a velikost zboží, vložíte do košíku, uvedete potřebné doručovací a platební údaje, zaplatíte a čekáte na balík. Poštovné je zdarma i do ČR, takže nemusíte řešit složité přepočty, jestli vás náhodou pošta nevyjde dráž než hodnota objednaného zboží. No a jelikož balíčky posílají z Británie, nemusíte řešit ani celní procedury s Českou poštou, tzn beztrestně a v klidu si objednejte za jakkoliv vysokou cenu uznáte za vhodné. Mě platba za šaty vyšla na 997,92,- včetně těch poplatků za převod na jinou měnu.

Komunikace s obchodem je taky v pořádku, přijde vám potvrzení o objednávce i info o tom, že balíček odeslali. Kamarádka má dobré zkušenosti i se zodpovídáním dotazů (v angličtině, samozřejmě). Zásilky většinou přijdou poměrně rychle, když něco nezprasí ČP, tak balíček prostě máte do týdne doma. Já jsem objednávala 5.11., 7.11. balíček odeslali, a zásilka dorazila 15.11. Obchod se o své zákazníky prostě dobře stará, často pořádají různé slevové akce, nebo si můžete nakoupit slevové outletové zboží. 

Co se týká velikostí - můžete se mrknout na tabulku, jinak převod našich velikostí na UK vcelku odpovídá. Váhala jsem mezi velikostí UK24 (52) a UK22 (50), vzala jsem 24, příště vezmu 22. :D Samozřejmě záleží i na střihu. Konkrétně u tohohle kousku bych třeba oblékla nejspíš i velikost 20, u něčeho jiného bych musela jít do 24. Jediné, co jsem nepochopila, je velikost pásků. U velikosti 24-26 uvádí rozměr 88 cm, což prostě... Nevím, kdo má ve velikosti 26 pas 88 cm, ale budiž. Třeba to je nejkratší rozměr, ale moc bych na to nesázela.

Šaty jsou fakt super, příjemný materiál i střih. Ukončení rukávů a přestřižení v pase je na gumičku. Jediné, co jsem si musela upravit, je zadní "výstřih" - šaty mají nahoře knoflíček a pak slzovitý výstřih až ke gumě, a jelikož nerada ukazuju zapínání od podprsenky, musela jsem tu slzu spínacím špendlíčkem zúžit. Další věcí byla jedna "volnější" rukávová gumička. Ale to se dá taky spravit. Pásek není součástí balení.

No a určitě jste všichni zvědaví, jak mi šaty sedly, takže ch-ch-ch-check it out:

Hrdá majitelka diplomu s výrazem idiota a oteklým kotníkem

Náš rodinný klan. Podobnosti nejsou náhodné.

S přítelem.  Chtěl mi čornout diplom, netuším proč, když má doma inženýrskej. :-/

Reprezentativní foto na závěr. Evidentně spokojení chovanci katedry anglistiky a amerikanistiky.

Jak jste si asi všimli, jsem cca o 10 cm nižší než modelka z první fotky. Což mě trochu štve, chtěla jsem šaty ke kolenům. Ale jinak jsem z nich byla nadšená a nákup z asos.com vám určitě doporučuju. A nevím, co se to poslední dobou na blozích rozmáhá za trend typu "ty****tystodostalazadarmonesnášímtězhebni", ale jak je snad z článku jasné, šaty jsem si sama zaplatila, takže tohle je opravdu jen moje hodnocení a chvála, nikdo mi nic nenabízel a žádné výhody z toho pro mě neplynou. 

S pozdravem a úctou čůůs


M.

"Jedenatřicítka", Olej z 31 léčivých rostlin, aneb zázrak od Justu

Častěji a častěji poslední dobou slýchávám věty typu "zase jsem nachcípanej" nebo "něco na mě asi leze". Vloni jsem vám pro podobné případy doporučovala tento trik. Pro nové čtenáře, co nechápou, o čem to sakra mluvím, když datum toho článku je letošní - blog jsem přesouvala z jiné domény. Letos si dovolím vychválit produkt, na který nejspíš v drogériích nenarazíte. A je to vcelku škoda, protože to je jedna z nejúčinnějších věcí, co znám.

Kdybych měla tento výrobek od švýcarské firmy Just charakterizovat jednou větou, byla by to asi věta "Tak to je teda síla". Už při prvním přičichnutí má člověk pocit, že se mu ty bylinky zažírají do mozku a že při tom nádechu určitě spálily i pěkných pár chlupů v nose. Oficiální popis produktu je následovný:

"Směs nejčistších éterických olejů získaných z 31 léčivých rostlin, jejíž přesnou recepturu od bylinkářů appenzellského kantonu dodržuje společnost JUST již 40 let. Spektrum použitých bylin ohromuje svou silou a univerzálností použití. Široké uplatnění nachází olej při akutních obtížích, avšak jeho ohromná síla tkví v prevenci. Dávkuje se po kapkách (balení obsahuje 1000 kapek) a obvykle se aplikuje potíráním, masážemi, nejrůznějšími koupelemi, inhalacemi, aromalampami, rozprašovači, zvlhčovači, obklady, výplachy, případně kloktáním. POZOR! Podrobné informace pro jednotlivé typy užití vám ochotně sdělí všichni poradci JUST. Nedoporučujeme přímou aplikaci oleje dětem do 2 let." (zdroj)

 Že nedoporučují přímou aplikaci malým dětem se ani moc nedivím. Obecně se s Jedenatřicítkou musí opatrně. Chtěla jsem vám ukázat jednu hodně starou fotku s mojí vlastní zkušeností, kdy jsem z toho olejíčku měla na krku vyloženě spáleninové pruhy (po pár dnech to vypadalo, jako kdyby mě někdo škrtil), ale bohužel už je asi někde ztracená v nenávratnu. Tak tedy jeden náhradní artefakt, kde to je vidět aspoň trošinku. Fakt, že jsem měla hooodně světlé obočí a odrosty, prostě ignorujte. :D Důležité je to, že když někde píšou, že si máte dát jen 2-3 kapky, opravdu si máte dát jen 2-3 kapky. Obzvlášť, když si děláte noční zábal na krk.

Jo, dá se říct, že ten olejíček je docela agresivní. Ale pomáhá, alespoň teda mně a všem z mojí rodiny. Využití má dost široké, můžete ho použít vlastně na cokoliv od hlavy až k patě, vyjma očí a vnitřností. Osobně ho používám na pupínky (na noc potřu), různé tržné/řezné ranky (smíchám s krémem nebo prostě potřu :D), na rýmu (vytřu nos nebo inhaluju), na bolest v krku/angínu (kloktám), na únavu těla (koupele) nebo při potížích s ušima (vytřu). Máma ho používá i na hojení/předléčbu oparů (potře ret). Obecně se mi zdá, že olejíček prostě urychluje hojení. Na každou aplikaci stačí strašně málo tekutiny, takže při příležitostném používání vydrží celá lahvička docela dost dlouho. Dávkování je jednoduché, balení má "odkapávací" uzávěr, takže buď ho prostě překlopíte a necháte odkapat, nebo si vezmete uchošťour (oficiálně se tomu asi říká vatová tyčinka, ale to mně osobně zní jako logickej nesmysl) a objedete okraje. To můžete využít třeba ve chvílích, kdy chcete při rýmě ulevit nosní sliznici.

Dřív se prodávalo balení skleněné 50ml lahvičky za 850,-. Podle nejnovějších informací (máti ho včera objednávala) se nyní nabízí 75 ml za 895,-. Netuším, jestli je v nabídce ještě i to menší, ale jelikož jí ho dealerka (strašný slovo v tomhle kontextu :D:D:D) ani nenabídla, předpokládám, že to prostě jen takhle změnili. A kde můžete olejíček sehnat? Tutovka jsou Just organizátoři (prodejci, poradci, dealeři). Dále se určitě dají sehnat nějaké nevyužité kousky na různých nabídkách (fóra, diskuse, bazary, ...). Jiná možnost v ČR asi ani není, protože Just prostě funguje tímhle systémem prodeje. Můžete zkusit ještě zahraniční obchody nebo ebay.

S výrobky od Justu mám víc zkušeností. Vyzkoušela jsem snad skoro všechny druhy krémů (máma měla jednu dobu krémovej justozáchvat :D), olejíčky, bujóny (jo, polívkový bujóny), koření, koupelové esence, syrovátkové nápoje, aloe vera nápoj, čaje, tělová mléka, deodoranty, spreje na dýchací cesty, sirupy... No prostě skoro všechno. A všechno to byly dost kvalitní výrobky, hlavně ty krémy, Eucasol a oleje. Takže za ty peníze to opravdu stojí. I když ty instantní nápoje už mi připadají dost zbytečné, a obecně ten Nahrin už není tak úplně košér - chemičárny - ale furt lepší, než Vitana nebo podobní velcí hráči ve žrádelním průmyslu. :D Ale třeba na tu bylinkovou sůl na vaření nikdy nezapomenu. Bez ní prostě tu pizzu nikdy tak dobrou neudělám, ale bohužel mě hodně odradilo, že obsahuje zvýrazňovače chuti. Asi jsem už zhejčkaná přírodou.

Takže jestli přemýšlíte, co zkusit, když na vás něco leze, prostě se vykašlete na všechny Coldrexy, Olynthy a nevímcovšechno, a investujte do tohohle malého zázraku.

M.

Online zábava

Dneska jen velmi rychle:

Znáte to. Občas sedíte u PC a prostě nemáte do čeho píchnout. Nebo možná máte, ale strašně se vám nechce. A nebo jen máte chuť na krásno a chcete něco tvořit, i když jste absolutní umělecký antitalent. Pro takové chvíle je internet vynikajícím útočištěm. Chci vám ukázat dvě stránky, které otevírám pokaždé, když se potřebuju jen tupě usmívat a sem tam vypustit nějaké to "Ách" nebo "Jů". Takže klikejte, tvořte a kochejte se.

Pro čmáraly 

Pro hudebníky

A jako bonus tady mám ještě stránku s online kreslením. Spíš tak pro srandu, z estetična si tam určitě na zadek nekecnete (vždycky se najde nějaký ten prasák, co prostě musí nakreslit ony inkriminované symboly, v tuhle chvíli to dost možná budete i vy). :)) 

http://www.doodletoo.com

A klidně se se mnou podělte o vaše estetická útočiště. Ne, že bych neměla co dělat, ale ráda se kochám.

M.

edit: Pro pisálky

Co s tělem po smrti?

Dnes načneme zábavu z trochu morbidnějšího soudku. Ne že bych se v tomhle tématu nějak vyžívala, tu fázi už mám za sebou, ale smrt mi připadá být přirozenou součástí života. A připadá mi naprosto normální nad ní přemýšlet, především z toho praktického pohledu. 

Nedávno se mě někdo zeptal, jestli si někdy představuju svůj vlastní pohřeb, jestli nad tím přemýšlím, jestli mám nějakou představu. A jelikož nad tím přemýšlím už asi od osmého roku svého života, tak jsem řekla cca něco jako "jo, chci se nechat zpopelnit (nikdy nevíte, kdy se najde nějakej blbec, kterej se vás pokusí "oživit" na zombie), chci lidem stihnout napsat dopisy, protože fakt nechci ty srdceryvný umrlčí kecy jako mrtvá zažít, a určitě chci vlastní hudební výběr". Napadala mě ještě strašná spousta dalších věcí. Vlastně to je tak trochu jako když člověk plánuje svatbu, jen už do toho v danou chvíli nebude moct kecat, takže všechno radši zařídím hezky s předstihem, snad to vyjde. :))

No a před pár dny jsem na internetu narazila na něco tak úžasně geniálního, že jsem z toho byla (a pořád jsem) úplně na větvi. A je to tak přirozené a jednoduché, že jsem byla zároveň i úplně v háji borovým z toho, že mě to samotnou nenapadlo hned. Takže milé pohřební/hřbitovní služby, drahé luxusní rakve a předplacenky na hřbitovní plácky si strčte za klobouk. Já chci papírový kornout a semínko nějakého stromu.

zdroj: http://www.martinazua.com/eng/design-nature/bios-urn/

O co jde? To takhle jednoho španělského designéra - Martín Azúa - napadlo zkombinovat důstojnost odchodu člověka ze světa a moderní EKO trendy. A vylezla mu z toho Bios Urn, která má za úkol navrátit člověka do přirozeného cyklu života a smrti (kočka sežere kuře, pak zemře, rozpadne se v zemi, vyroste tráva, kuře sežere trávu, kočka sežere kuře, a tak nějak dál - tím ale nechci naznačit, že je mým přáním, aby mě budoucí generace sežraly).

zdroj: http://www.martinazua.com/eng/design-nature/bios-urn/

Urna je vyrobena ze 100% rozkladatelných materiálů - kokosové skořápky, rašelina a celulóza. Ty se smíchají s popelem. A k tomu všemu přidáte semínko nějaké rostliny. Třeba stromu. Zakopete, zaléváte, a časem vám třeba z prababičky vyroste na zahradě břízka. :) Nevím jak vám, ale mně to připadá strašně hezké, rozhodně to je lepší než ležet v urně někde ve skříni nebo rozptyl na loučce u krematoria s dalšími X nebožtíky. A ještě uděláte něco pro přírodu i po smrti, značka ideál.

Po rychlém projetí odkazů na Google jsem vyšťourala, že už teď tuto možnost uložení nabízí třeba pohřební služba ve Stříbře. Vystaví vám certifikát o pravosti popela a smíchají ho s přírodním obsahem urny. A můžete sázet.

Po diskuzi s Kubou jsme si ještě vymysleli, že by se to dalo využít i pro zvířátka. Mohlo by to mít mnohem lepší dopad jak na psychiku moji, tak našich případných dětí. Určitě mnohem lepší než vědomí, že támhle někde leží zakopanej pes. Celej. Doslova.

Takže tohle teď chci. Po smrti chci být strom. Jen ještě nevím jaký, ale na to dojdu časem. Hlavně žádný, který plodí něco poživatelného... :D

Jaký na to máte názor? Líbí se vám tahle alternativa? Nebo jste (a teď ocituju svoji oblíbenou dopisovatelku) "zkurvený materialisti, a chcete zabírat co nejvíc místa i po smrti"?

M.

Vánoční dárky

Blíží se Vánoce a já (jako správný blázen) už mám víc jak měsíc předem cca polovinu všech dárků koupenou. Strašně ráda bych vám vypsala nápady, kde co mají a co jsem koupila, ale jelikož to tu čtou i moji blízcí, které se chystám obdarovat, zkazilo by jim to překvapení. Takže máte zase smůlu a mrkneme se na něco s dárky blízce spojeného.

Míváte někdy ten pocit, že někoho velmi dobře znáte, ale přesto už jste prostě v koncích, co se týče nápadů na dárky? Nebo už si dáváte dárky tak dlouho, že jste mu už skoro všechno dali? Nebo prostě jen máte pocit, že už všechno má? Já jo. A občas mě děsně štve, když se musím uchýlit k tomu nenápadnému "Hele, ehm, noo.. A co ty a Vánoce? Nějaké skryté touhy?", protože si pak připadám jak lemra. Ale milí přátelé, věřte tomu, že před touhle otázkou jsem si s vámi už aspoň týden (a někdy i víc) lámala hlavu. Letos jsem dokonce donutila přítele, aby napsal dopis Ježíškovi. :))

Jsem totiž estét a zároveň praktik. Málokdy (ok, vlastně spíš nikdy) dávám dárky bez přemýšlení a jen proto, abych si splnila nějakou povinnost. Vždycky se je snažím kupovat/vyrábět očima toho, pro koho mají být. Nebo se o to aspoň fakt pokouším. Baví mě to. Ale obvykle to skončí tak, že těch dárků mám víc, protože jeden je na zábavu, jeden je praktický a jeden je prostě jen tak, že jsem to někde viděla a řekla si "tyvole to je přesně pro něj/ni". Ale ne vždy to jde. A ta situace, kdy sedíte na křesle a prostě NEVÍTE, je fakt strašná. V takových zoufalých chvilkách si vždycky říkám, proč dotyčný nemá někde krucipísek vypsaný wishlist nebo založený wishlistr a v něm reálná přání? Proč mi sakra nenápadně nepomůže? Proč mě  takhle týrá?! Lidi prosimvás, buďte tak laskaví a myslete na křehkou psychiku lidí, co vám chtějí udělat radost - založte si ten malý zázrak a pravidelně nebo aspoň 1x do roka ho aktualizujte...

Wishlistr.com nabízí velmi přehlednou a jednoduchou správu vašich přání. Sice je v angličtině, ale imho je to ovládání tak jasné, že to už ani víc nejde. Ke svým přáním můžete přidat i přímý odkaz na eshop, ve kterém se dá koupit.

A teď je ta pravá chvíle vám podstrčit i moje přání. Netuším, jestli to někomu pomůže nebo ne, ale situace se má přibližně následovně: http://www.wishlistr.com/SiSU

Jasně, ke konci seznamu nejsem zrovna moc skromná, ale beru to realisticky, fakt nečekám, že mi někdo z mých kamarádů dá k Vánocům nebo narozeninám veslovací trenažer, spíš to beru jako seznam toho, co bych si jednou chtěla sama pořídit. Nebo si nad tím prostě jen chodím čas od času zaslintat. :) Jen mě mrzí, že někdy nejsou nikde k nalezení ty super vychytávky, na které člověk narazí na internetu. Nebo jsou, ale jen na časově omezených aukcích na ebayi. Třeba toto:

 Nebo toto:

Kdo mi aspoň jednu z těch věcí nahoře sežene a dá pod stromeček, bude fakt frajer a má u mě cheesecake s příchutí dle vlastního výběru.

Mno, takže toliko k vánočním dárkům, potažmo přáním. Třeba si sáhnete do svědomí a wishlistr si taky založíte, abyste někomu třeba trochu ubrali z vánočního stresu. :)) A moji blízcí to mají jako povinný domácí úkol.

Dárkům od srdce a předvánočním nákupům třikrát hurá.

M.

Rychlá kočičí pohádka

Protože Lukáš kočky zbožňuje, a prostě ty naše musí vidět na všech stránkách, kde se "sledujeme", mám povinnost tu dnešní večerní srandu hodit i sem. Ne, teď jenom chabě žertuju. Prostě chci udělat radost všem kočkomilům, kteří ke mně mají přístup třeba jen tady. A jak to tedy bylo?

Jednoho krásného večera se slečna Rozinka (říká se kočkám slečny, když jsou vykastrované?) vydala na šmejdění po obýváku, a hle! Co to objevila? Chaloupku z krabice... 

"Mmmmm, to je ale pěkná krabice, tady se uvelebím," pomyslela si. A tak taky učinila. Okolí se jí však nezdálo bezpečné, a proto ostražitě vyhlížela, jestli se nepřipotácí nějaký vetřelec. A co se nestalo, vetřelec se připotácel. 

"No né, ty máš ale pěknou krabici, Rozinko, to jsi si ukradla sama, nebo ji máš od páníčka na hypotéku?", zeptala se Artemis, zákeřný vyčůránek. "Nic ti nepovím, odejdi v míru a pokoji," zabručela Rozinka. To by ale nebyla Artemis, aby si nedělala na krabicovou chaloupku zálusk. Zaútočila tedy na Rozinku, jak se na banditu sluší a patří.

Pro tento účel použila zákeřný chvat, takzvaný královský spodní lapák. Ten Rozinku dostal do velmi nevýhodné pozice, ve které jí nepomohly ani její majestátné vousy a medvědí tlapy. Po chvilkovém boji byla nucena opustit krabici a zachránit si holý život. A tak naše Rozinka skončila se stejně holým zadkem, jaký měla před tím, než páníčkovi ukradla krabici.

A jaké z toho plyne ponaučení? Nečiň druhým to, co nechceš, aby činili oni tobě.

M.

Soužití s přítelem

Dnešní článek je tak trochu na objednávku. Zuzka nemá co číst, tak do mě chvíli hučela, ať zas něco napíšu. Třeba na téma sex při společném soužití (dobytek ne, tyjo) nebo dělení prací při společném soužití. No a jelikož náš sex je naše soukromá věc a dělení práce jsme tak nějak postupem času vzdali, vezmu to pěkně z globálního pohledu.

S přítelem bydlím už více než rok. Sestěhování bylo tak nějak přirozené, postupné, bez nějakých křečovitostí. Jestli s ním chci bydlet se mě "oficiálně" zeptal až nějakou chvíli po tom, co jsme spolu už víceméně bydleli. Z toho důvodu to bylo myšleno spíš jako malý soukromý vtip, než že by očekával telenoveláckou reakci. Ono obecně v našem vztahu funguje všechno dost přirozeně. Člověk by až řekl, že jsme jak manželé po 20 letech. V dobrém slova smyslu. A jak to u nás tedy funguje?

Někdy to u nás funguje i takto, sice to není zrovna obvyklý úkaz (ta fotka je starší), ale co už. A ne, není to rozmazaný exkrement, je to čokoládová pleťová maska. :D

Úklid:

Úklid řešíme víceméně nárazově. Ani jeden z nás po rodičích nepodědil chorobnou touhu mít všude perfektní pořádek, a taky to tu občas podle toho vypadá. Kdysi jsme měli tendenci si rozdělit úkoly, dokonce na to máme ještě na lednici vymakanou tabulku, ale všichni víme, jak takové věci většinou končí... :D Takže ty domácí povinnosti se rozdělily tak nějak časem. Víceméně děláme oba všechno na střídačku, prostě podle času a energie. Pouze s odpaďákem chodí jen Kuba, a já zas umývám koupelnu a záchod a peru. Někdy dostanu záchvat, že mám potřebu uklidit celý byt. Přítele ty uklízecí choutky někdy chytnou taky, ale většinou jsou mnohem méně drastičtější, než ty moje.

Vaření:
Kdo nás zná, tak se teď už nejspíš potutelně usmívá. Vaříme rádi, vaříme pořád, vaříme zdravě (ok, ta víkendová pečená kachna byla výjimka, ale i tak byla dělaná co nejvíc zdravě :D) a hlavně vaříme OBA. Přítele jsem si musela trochu vychovat, ale měl solidní základy a je to takový přirozený talent, takže to šlo velmi snadno a poměrně dost rychle. Teď dělá nejlepší vývary na světě a knedlíky na pařáčku přikrývá pokličkou. V tuhle chvíli bych si i dovolila tvrdit, že podle návodu už je schopný uvařit opravdu všechno tak, aby to bylo nejen poživatelné, ale aby si člověk při tom žrádle i pošušňával blahem (nebo se tomu říká čvachtat?). Vaříme zase tak nějak podle času a nálady. Dřív jsem vařila víc já, teď spíš z časových důvodů on. Někdy vaříme i spolu nebo napůl. A obvykle jídla plánujeme na týden dopředu, aspoň přibližně. 

Nákupy:
Nákupy jídla většinou obstarává Kuba, protože má na to prostě víc času. A řekla bych, že i víc nervů. Plus každou sobotu nám nějaký nákup doveze moje máti. Občas taky něco skočím koupit, ale to jen výjimečně cestou domů, když se náhodou vracím v době, kdy ještě nemají vše vyprodané. Spíš beru jen drobnosti, co jsou nutně potřeba, nebo nějaké svačinky Kubovi za odměnu, a věci z drogérie. Sem tam chodíme nakupovat i spolu, ale to nemá rád, protože já moc koukám, co mají, a pak máme v košíku jednou tolik věcí, než pro kolik jsme šli. 

Finance:
Finanční chod domácnosti vede jednoznačně přítel. Sice mu pravidelně přispívám na energie, občas něco koupím, nebo přidám peníze na nákup, ale jelikož z nás dvou je on ten, kdo má normální měsíční plat, tak je vcelku logické, že náklady táhne on. Nebudu se tu ohánět čísly

Péče o zvířata:
V bytě jsou s námi ještě dvě kočky. O obě se staráme spolu. Jídlo a čištění záchodů obstarává spíš Kuba (ráno dřív vstává a odpoledne je většinou dřív doma), veterináře a odchlupování bytu zařizuju obvykle já. Drápky jim stříháme spolu, to samé mytí nebo vyčesávání a financování.

Volný čas:
Možná by vás mohlo napadnout, že když spolu dva lidi žijí, začnou se časem nudit nebo si lézt na nervy. Zatím jsem to nějak nepostřehla. Koukáme spolu na filmy/seriály, oba máme svůj počítač, takže si zábavu obstaráváme i samostatně, někdy hrajeme hry, čteme, chodíme do kina nebo na večeře... Samozřejmě neděláme úplně všechno spolu. Zase je to prostě takové... Přirozené... Tohle slovo tu teď padlo častokrát, ale je to prostě tak. Navzájem se neomezujeme a nevadí nám podnikat něco dohromady nebo samostatně.

Hádky:
Vždycky, když se mě někdo zeptá "Tak co, už jste se pohádali?", tak netuším, co odpovědět, protože mi prostě nepřipadá, že jsme se někdy fakt pohádali v pravém slova smyslu. Jasně, občas se dohadujeme nebo čertíme, ale je to jen kvůli drobnostem (např. "To si děláš srandu, že zas chceš dělat něco se zelím?!" nebo "Co je to tady zas za bordel?!"). Myslím, že nevyměnit si ve vztahu pár názorů nebo nic neřešit je tak nějak nemožný a nenormální. Ale abychom do sebe jeli natvrdo, jak si většinou lidé pod hádkou představují? To fakt ne. Alespoň já to takhle nevnímám. Obvykle si vše vyříkáme nebo dojdeme k nějakému kompromisu. 

Fotka z letošních prázdnin. Za blbečky jsme nejspíš pořád, možná i proto spolu tak vycházíme. 

Toliko k takovým těm základním oblastem společného soužití. Teď se ještě může nabízet otázka, jestli je lepší s někým chodit a bydlet jinde, nebo s ním zároveň chodit i žít. Těžko říct, každému vyhovuje něco jiného, i ty představy o vztazích se liší. Ale logicky, pokud byste s dotyčným chtěli strávit i zbytek života, tak by vám nemělo dělat problém vydržet spolu v jedné domácnosti. V tuhle chvíli můžu říct, že pro mě je to soužití lepší, protože mi připadá, že to ten vztah posunulo trochu jinam - dál do té budoucnosti, ve které si můžu říct "jo, teď můžu v klidu šťastná umřít".

S tím souvisí ještě další otázka - ta ohledně změny pohledu na druhého. Když se k sobě lidé sestěhují, tak se jejich vztah ZCELA NEČEKANĚ tak trochu změní. Najednou zjistíte, že všichni lidé mají vylučovací soustavu, že existuje něco jako chrápání nebo změny nálad podle denní doby, nebo že nemůžete do konce života fungovat tak, že se budete převlékat uzavřeni v nepřístupné tmavé komoře. Dále zjistíte, že si prostě musíte být jeden druhému oporou, jinak to krachne. Zjistíte, že už jste nejspíš dospěli. Jeden by řekl, že tohle všechno s člověkem pořádně zatřese. Možná ano, možná ne. Já jsem si na tenhle život zvykla velmi rychle, jsem v něm spokojená a vyhovuje mi. Jen ty kočky by mohly přestat tak smrdět, když vykonají potřebu...

S klidem a pohodou čůs

M.

(Já teď v klidu moc nejsem, řešíme nával práce do školy a mám chuť někomu prokopnout buben... Zúčastnění nejspíš tuší komu. Tak si prosím ten klid užívejte i za mě.)

Největší nevýhoda bydlení na vesnici

Dneska jsem s bolavou hlavou jela k našim na barák. Jak už vám asi došlo, ten dům se nachází ve vesnické části Pardubic. Nebudu si lhát do kapsy, je to vesnice (Lukáš si teď laskavě přestane vítězoslavně mnout ruce), i když jsem se celé dětství a pubertu snažila tvrdit opak. A během pokusu na hodinku usnout mě tam napadl jeden smutný fakt...

V rodinném domku jsem bydlela cca 20 let. Více než 1,5 roku už bydlím v bytě v centru města. A když se občas pokouším u našich na chvilku vyspat, víc a víc mi dochází, jak neuvěřitelně hlučná vesnice je. Vy si možná říkáte, že to je blbost. Ale já fakt zažívám větší ticho v centru. I přes ty občasné hlučné ožraly nebo nadrbané puberťáky, kteří se v noci vrací z diskoték a barů. Jo, a ještě přes souseda pianistu.

Kuba pořád sní o RD, novostavbě, někde v okrajové části Pardubic... A já si tak říkám, jestli z toho nakonec nebudu spíš zralá na provaz. Těžko říct, jestli je nějaký hlukový rozdíl, když bydlíte v novostavbové části vesničky, nebo mezi těma vícnežstoletejma barabiznama, na kterých je prostě pořád co dělat. Doufám, že ano. Prosím!

Ale zpátky k věci - jaká je tedy největší nevýhoda bydlení na vesnici?

NIKDO VÁS V ŽÁDNOU DENNÍ DOBU NENECHÁ VYSPAT. NIKDO. NIKDY. A všem je úplně šumák, jestli umíráte na migrénu, potřebujete se učit na maturitu, nebo jestli existuje něco jako noční/nedělní klid. Ne. Máš smůlu, bydlíš na vesnici, čau. Pořád někdo musí něco řezat, sekat, zatloukat, stavět, hoblovat, nebo hrabat (jako dneska moje bábi). Nebo štěká pes - ideálně váš vlastní, mrouskaj se kočky, pohvizduje si soused, vybavuje se soused, soused poslouchá rádio, u sousedů maj bazénovou párty. Nebo tiká 5 hodin najednou (taky vlastní zkušenost). Protože mít na všechno jen jeden čas už v dnešní době asi nestačí, nebo nevím, jakou filosofii uznává moje máma. Nebo vám nad barákem lítaj gripeny, protože kde jinde by se mělo postavit letiště, než u okrajové části města. Určitě existuje ještě 3543543862 dalších spánkokazičů, ale momentálně mě žádný další nenapadá. Nicméně pointa je snad jasná. Jasně, obecně v panelácích to asi taky není žádný med, ale tam lidi snad spí aspoň v noci. A nehrabou listí po betonu. I když zažila jsem i dědulu, co měl CELOU NOC puštěnou televizi na plný koule. Přímo u naší ložnice. 

Možná jsem teď jen přehnaně optimistická, protože sousedy máme akorát nad námi a ve vedlejším vchodě, takže je tu většinu dne fakt ticho. Ale stejně - za celých těch 20 let jsem se doma nikdy neprobudila do klidného ticha, nikdy jsem neusínala s tím, že by mě nic nerušilo. Kéž by mi aspoň tenhle klid vydržel až do konce žití. Kubí? Postavíš mi baráček s protihlukovou kukaní, do které se vejde aspoň jedna postel?

No, tohle bylo jen takové lehké povzdechnutí nad mým dnešní rozčarováním. Pokud se v tom aspoň částečně vidíte, tak nezoufejte, nejste v tom sami.

Tichu a klidnému spánku 900x sláva.

M.