Mňau

Tak přesně o tomhle chlupatým jantarovi budu dneska psát. Netuším, jestli proto, jak moc ji miluju, nebo proto, jak moc mě občas sere. Ono to totiž jde tak nějak ruku v ruce. Všichni šťastní majitelé koček mě v tuhle chvíli určitě velice dobře chápou.

Rozinku už jsem tu kdysi představovala. Momentálně to je ta starší ze dvou koček v naší domácnosti. O jejím dvoutýdenním útěku do víru velkoměsta jsem na blog tuším ani nepsala, vystresovaná jsem z toho byla dost i bez brečení na internetu. Takže ve zkratce - přijel kamarád > kočka vylomila síťku a zdrhla přes stříšku (bydlíme v paneláku) > hledali jsme a nic > večer jsme se šli projít, že ji třeba ještě někde potkáme > našli jsme malé odvrhnuté kotě v příkopu > Rozinka se sama po 2 týdnech vrátila. Klidnější, nevrlejší a chlupatější.

Už je to tedy nějaká doba, co máme doma čičiny dvě, snášej se, hrajou si. Rozina má občas výhrady, ale to mají starší sourozenci vždycky. A takhle to tu občas vypadá:

No a Rozinka je tak nějak v důsledku svého výletu poměrně dost citově nepřístupná. Přestala se za námi chodit tulit do postele, a celkově moc blízkou společnost nemusí, jen občas a velmi málo a jen na chvilku. Nedávno se ale začaly objevovat jisté výjimky. První je samozřejmě při krmení, to je miláček, vrníkuje, nakrucuje se, klasika. :D Ale co mě překvapilo, je situace druhá - vždycky, když jdu na záchod, tak se za mnou dobývá. Obvykle ji pustím. A ona pak v té malé místnosti strhne masku a je přítulnější než kdykoliv předtím. Leze mi do vlasů, zuřivě přede, otírá se o mě, leze mi po ramenech okolo hlavy jak na kolotoči... Zrovna dneska to udělala i ráno v OBÝVÁKU, což je nevídané. Tak mě tak napadlo, jestli se to nějak nezlepší časem natolik, že se zas budu budit s oslintaným uchem a zacuchanými vlasy. :)

Dost bylo sentimentu, dneska jsem měla ještě jednu malou veselou příhodu - odpoledne jsem si na stůl odložila alobalovou kuličku, že ji potom vyhodím. Rozina ji během chvíle ukradla a šla si s ní hrát. No a pak ji zas vrátila na stůl. Kdo z vás má takhle vychovanou kočku, co?

A za trest tu máte nálož kočičích fotek:

To tříbarevné třeštidlo se jmenuje Artemis. Ale většinou na ni voláme [artyno] nebo [árty] nebo [tymalejchlupatejhajzle]. Ale to poslední používáme bez rozdílu pro obě.

Snad jste tu chlupatou nálož přežili. Namňauvanou.

M.