To víte, musím se učit tunu věcí, které po zítřku stejně zase zapomenu, a logicky si to vybralo svoji daň. Prostě jsem si v polední pauze nazula nové boty a procházela se v nich po bytě, a bylo mi dobře. Nemůžu si pomoct, ale dokonce jsem se v tomhle "ohozu" cítila i dost pohodlně a stylově (v rámci možností :D). Stačilo se jen na chvilku zasnít, a i ten drdol na hlavě mi nakonec připadal jako královská koruna.
No a teď peču bábovku. A je mi už úplně jedno, jestli bych zítra na zkoušce měla jako první zmínit pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra nebo střediska výchovné péče, nebo jestli zapomenu, co je to chromozonální aberace, fokomélie nebo inferiorita, či jaké vyhlášky a zákony se zabývají tématy speciální pedagogiky. Ale jestli se mi ta bábovka zase nepovede, tak budu zuřit.
A jak se se stresem vyrovnáváte vy?
M.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.