Nákup z asos.com

Před nedávnem jsem si z ASOS Curve objednala nové šaty. Původní záměr byl, že je budu mít na bakalářskou sponzi a na další společenské aktivity. Záměr se splnil, šaty určitě ještě ráda vytáhnu. Vybrala jsem si tyhle: 

Na webovkách mají u tohohle modelu obvykle na výběr ze dvou barev - Wine a Black. Když si projedete celý výběr zboží, narazíte na stejný střih ještě v modrých odstínech. Černou barvu jsem zvolila především proto, že byla ve slevě. Ta červená se mi líbí mnohem víc, ale jelikož to byl můj první nákup a nebyla jsem si jistá velikostí, šla jsem radši do cenově "nižší" kategorie. Od chvíle, co mi šaty přišly domů, ale bedlivě sleduji, jestli NÁÁÁHODOU nesnížili cenu i u těch červených, hned bych do nich šla. :))

A jak nákup probíhá? Všechno je jednoduché jako facka. Jen musíte mít platební kartu podporující online platby nebo PayPal (nebo znát někoho, kdo tyhle možnosti má). Vyberete si barvu a velikost zboží, vložíte do košíku, uvedete potřebné doručovací a platební údaje, zaplatíte a čekáte na balík. Poštovné je zdarma i do ČR, takže nemusíte řešit složité přepočty, jestli vás náhodou pošta nevyjde dráž než hodnota objednaného zboží. No a jelikož balíčky posílají z Británie, nemusíte řešit ani celní procedury s Českou poštou, tzn beztrestně a v klidu si objednejte za jakkoliv vysokou cenu uznáte za vhodné. Mě platba za šaty vyšla na 997,92,- včetně těch poplatků za převod na jinou měnu.

Komunikace s obchodem je taky v pořádku, přijde vám potvrzení o objednávce i info o tom, že balíček odeslali. Kamarádka má dobré zkušenosti i se zodpovídáním dotazů (v angličtině, samozřejmě). Zásilky většinou přijdou poměrně rychle, když něco nezprasí ČP, tak balíček prostě máte do týdne doma. Já jsem objednávala 5.11., 7.11. balíček odeslali, a zásilka dorazila 15.11. Obchod se o své zákazníky prostě dobře stará, často pořádají různé slevové akce, nebo si můžete nakoupit slevové outletové zboží. 

Co se týká velikostí - můžete se mrknout na tabulku, jinak převod našich velikostí na UK vcelku odpovídá. Váhala jsem mezi velikostí UK24 (52) a UK22 (50), vzala jsem 24, příště vezmu 22. :D Samozřejmě záleží i na střihu. Konkrétně u tohohle kousku bych třeba oblékla nejspíš i velikost 20, u něčeho jiného bych musela jít do 24. Jediné, co jsem nepochopila, je velikost pásků. U velikosti 24-26 uvádí rozměr 88 cm, což prostě... Nevím, kdo má ve velikosti 26 pas 88 cm, ale budiž. Třeba to je nejkratší rozměr, ale moc bych na to nesázela.

Šaty jsou fakt super, příjemný materiál i střih. Ukončení rukávů a přestřižení v pase je na gumičku. Jediné, co jsem si musela upravit, je zadní "výstřih" - šaty mají nahoře knoflíček a pak slzovitý výstřih až ke gumě, a jelikož nerada ukazuju zapínání od podprsenky, musela jsem tu slzu spínacím špendlíčkem zúžit. Další věcí byla jedna "volnější" rukávová gumička. Ale to se dá taky spravit. Pásek není součástí balení.

No a určitě jste všichni zvědaví, jak mi šaty sedly, takže ch-ch-ch-check it out:

Hrdá majitelka diplomu s výrazem idiota a oteklým kotníkem

Náš rodinný klan. Podobnosti nejsou náhodné.

S přítelem.  Chtěl mi čornout diplom, netuším proč, když má doma inženýrskej. :-/

Reprezentativní foto na závěr. Evidentně spokojení chovanci katedry anglistiky a amerikanistiky.

Jak jste si asi všimli, jsem cca o 10 cm nižší než modelka z první fotky. Což mě trochu štve, chtěla jsem šaty ke kolenům. Ale jinak jsem z nich byla nadšená a nákup z asos.com vám určitě doporučuju. A nevím, co se to poslední dobou na blozích rozmáhá za trend typu "ty****tystodostalazadarmonesnášímtězhebni", ale jak je snad z článku jasné, šaty jsem si sama zaplatila, takže tohle je opravdu jen moje hodnocení a chvála, nikdo mi nic nenabízel a žádné výhody z toho pro mě neplynou. 

S pozdravem a úctou čůůs


M.

"Jedenatřicítka", Olej z 31 léčivých rostlin, aneb zázrak od Justu

Častěji a častěji poslední dobou slýchávám věty typu "zase jsem nachcípanej" nebo "něco na mě asi leze". Vloni jsem vám pro podobné případy doporučovala tento trik. Pro nové čtenáře, co nechápou, o čem to sakra mluvím, když datum toho článku je letošní - blog jsem přesouvala z jiné domény. Letos si dovolím vychválit produkt, na který nejspíš v drogériích nenarazíte. A je to vcelku škoda, protože to je jedna z nejúčinnějších věcí, co znám.

Kdybych měla tento výrobek od švýcarské firmy Just charakterizovat jednou větou, byla by to asi věta "Tak to je teda síla". Už při prvním přičichnutí má člověk pocit, že se mu ty bylinky zažírají do mozku a že při tom nádechu určitě spálily i pěkných pár chlupů v nose. Oficiální popis produktu je následovný:

"Směs nejčistších éterických olejů získaných z 31 léčivých rostlin, jejíž přesnou recepturu od bylinkářů appenzellského kantonu dodržuje společnost JUST již 40 let. Spektrum použitých bylin ohromuje svou silou a univerzálností použití. Široké uplatnění nachází olej při akutních obtížích, avšak jeho ohromná síla tkví v prevenci. Dávkuje se po kapkách (balení obsahuje 1000 kapek) a obvykle se aplikuje potíráním, masážemi, nejrůznějšími koupelemi, inhalacemi, aromalampami, rozprašovači, zvlhčovači, obklady, výplachy, případně kloktáním. POZOR! Podrobné informace pro jednotlivé typy užití vám ochotně sdělí všichni poradci JUST. Nedoporučujeme přímou aplikaci oleje dětem do 2 let." (zdroj)

 Že nedoporučují přímou aplikaci malým dětem se ani moc nedivím. Obecně se s Jedenatřicítkou musí opatrně. Chtěla jsem vám ukázat jednu hodně starou fotku s mojí vlastní zkušeností, kdy jsem z toho olejíčku měla na krku vyloženě spáleninové pruhy (po pár dnech to vypadalo, jako kdyby mě někdo škrtil), ale bohužel už je asi někde ztracená v nenávratnu. Tak tedy jeden náhradní artefakt, kde to je vidět aspoň trošinku. Fakt, že jsem měla hooodně světlé obočí a odrosty, prostě ignorujte. :D Důležité je to, že když někde píšou, že si máte dát jen 2-3 kapky, opravdu si máte dát jen 2-3 kapky. Obzvlášť, když si děláte noční zábal na krk.

Jo, dá se říct, že ten olejíček je docela agresivní. Ale pomáhá, alespoň teda mně a všem z mojí rodiny. Využití má dost široké, můžete ho použít vlastně na cokoliv od hlavy až k patě, vyjma očí a vnitřností. Osobně ho používám na pupínky (na noc potřu), různé tržné/řezné ranky (smíchám s krémem nebo prostě potřu :D), na rýmu (vytřu nos nebo inhaluju), na bolest v krku/angínu (kloktám), na únavu těla (koupele) nebo při potížích s ušima (vytřu). Máma ho používá i na hojení/předléčbu oparů (potře ret). Obecně se mi zdá, že olejíček prostě urychluje hojení. Na každou aplikaci stačí strašně málo tekutiny, takže při příležitostném používání vydrží celá lahvička docela dost dlouho. Dávkování je jednoduché, balení má "odkapávací" uzávěr, takže buď ho prostě překlopíte a necháte odkapat, nebo si vezmete uchošťour (oficiálně se tomu asi říká vatová tyčinka, ale to mně osobně zní jako logickej nesmysl) a objedete okraje. To můžete využít třeba ve chvílích, kdy chcete při rýmě ulevit nosní sliznici.

Dřív se prodávalo balení skleněné 50ml lahvičky za 850,-. Podle nejnovějších informací (máti ho včera objednávala) se nyní nabízí 75 ml za 895,-. Netuším, jestli je v nabídce ještě i to menší, ale jelikož jí ho dealerka (strašný slovo v tomhle kontextu :D:D:D) ani nenabídla, předpokládám, že to prostě jen takhle změnili. A kde můžete olejíček sehnat? Tutovka jsou Just organizátoři (prodejci, poradci, dealeři). Dále se určitě dají sehnat nějaké nevyužité kousky na různých nabídkách (fóra, diskuse, bazary, ...). Jiná možnost v ČR asi ani není, protože Just prostě funguje tímhle systémem prodeje. Můžete zkusit ještě zahraniční obchody nebo ebay.

S výrobky od Justu mám víc zkušeností. Vyzkoušela jsem snad skoro všechny druhy krémů (máma měla jednu dobu krémovej justozáchvat :D), olejíčky, bujóny (jo, polívkový bujóny), koření, koupelové esence, syrovátkové nápoje, aloe vera nápoj, čaje, tělová mléka, deodoranty, spreje na dýchací cesty, sirupy... No prostě skoro všechno. A všechno to byly dost kvalitní výrobky, hlavně ty krémy, Eucasol a oleje. Takže za ty peníze to opravdu stojí. I když ty instantní nápoje už mi připadají dost zbytečné, a obecně ten Nahrin už není tak úplně košér - chemičárny - ale furt lepší, než Vitana nebo podobní velcí hráči ve žrádelním průmyslu. :D Ale třeba na tu bylinkovou sůl na vaření nikdy nezapomenu. Bez ní prostě tu pizzu nikdy tak dobrou neudělám, ale bohužel mě hodně odradilo, že obsahuje zvýrazňovače chuti. Asi jsem už zhejčkaná přírodou.

Takže jestli přemýšlíte, co zkusit, když na vás něco leze, prostě se vykašlete na všechny Coldrexy, Olynthy a nevímcovšechno, a investujte do tohohle malého zázraku.

M.

Online zábava

Dneska jen velmi rychle:

Znáte to. Občas sedíte u PC a prostě nemáte do čeho píchnout. Nebo možná máte, ale strašně se vám nechce. A nebo jen máte chuť na krásno a chcete něco tvořit, i když jste absolutní umělecký antitalent. Pro takové chvíle je internet vynikajícím útočištěm. Chci vám ukázat dvě stránky, které otevírám pokaždé, když se potřebuju jen tupě usmívat a sem tam vypustit nějaké to "Ách" nebo "Jů". Takže klikejte, tvořte a kochejte se.

Pro čmáraly 

Pro hudebníky

A jako bonus tady mám ještě stránku s online kreslením. Spíš tak pro srandu, z estetična si tam určitě na zadek nekecnete (vždycky se najde nějaký ten prasák, co prostě musí nakreslit ony inkriminované symboly, v tuhle chvíli to dost možná budete i vy). :)) 

http://www.doodletoo.com

A klidně se se mnou podělte o vaše estetická útočiště. Ne, že bych neměla co dělat, ale ráda se kochám.

M.

edit: Pro pisálky

Co s tělem po smrti?

Dnes načneme zábavu z trochu morbidnějšího soudku. Ne že bych se v tomhle tématu nějak vyžívala, tu fázi už mám za sebou, ale smrt mi připadá být přirozenou součástí života. A připadá mi naprosto normální nad ní přemýšlet, především z toho praktického pohledu. 

Nedávno se mě někdo zeptal, jestli si někdy představuju svůj vlastní pohřeb, jestli nad tím přemýšlím, jestli mám nějakou představu. A jelikož nad tím přemýšlím už asi od osmého roku svého života, tak jsem řekla cca něco jako "jo, chci se nechat zpopelnit (nikdy nevíte, kdy se najde nějakej blbec, kterej se vás pokusí "oživit" na zombie), chci lidem stihnout napsat dopisy, protože fakt nechci ty srdceryvný umrlčí kecy jako mrtvá zažít, a určitě chci vlastní hudební výběr". Napadala mě ještě strašná spousta dalších věcí. Vlastně to je tak trochu jako když člověk plánuje svatbu, jen už do toho v danou chvíli nebude moct kecat, takže všechno radši zařídím hezky s předstihem, snad to vyjde. :))

No a před pár dny jsem na internetu narazila na něco tak úžasně geniálního, že jsem z toho byla (a pořád jsem) úplně na větvi. A je to tak přirozené a jednoduché, že jsem byla zároveň i úplně v háji borovým z toho, že mě to samotnou nenapadlo hned. Takže milé pohřební/hřbitovní služby, drahé luxusní rakve a předplacenky na hřbitovní plácky si strčte za klobouk. Já chci papírový kornout a semínko nějakého stromu.

zdroj: http://www.martinazua.com/eng/design-nature/bios-urn/

O co jde? To takhle jednoho španělského designéra - Martín Azúa - napadlo zkombinovat důstojnost odchodu člověka ze světa a moderní EKO trendy. A vylezla mu z toho Bios Urn, která má za úkol navrátit člověka do přirozeného cyklu života a smrti (kočka sežere kuře, pak zemře, rozpadne se v zemi, vyroste tráva, kuře sežere trávu, kočka sežere kuře, a tak nějak dál - tím ale nechci naznačit, že je mým přáním, aby mě budoucí generace sežraly).

zdroj: http://www.martinazua.com/eng/design-nature/bios-urn/

Urna je vyrobena ze 100% rozkladatelných materiálů - kokosové skořápky, rašelina a celulóza. Ty se smíchají s popelem. A k tomu všemu přidáte semínko nějaké rostliny. Třeba stromu. Zakopete, zaléváte, a časem vám třeba z prababičky vyroste na zahradě břízka. :) Nevím jak vám, ale mně to připadá strašně hezké, rozhodně to je lepší než ležet v urně někde ve skříni nebo rozptyl na loučce u krematoria s dalšími X nebožtíky. A ještě uděláte něco pro přírodu i po smrti, značka ideál.

Po rychlém projetí odkazů na Google jsem vyšťourala, že už teď tuto možnost uložení nabízí třeba pohřební služba ve Stříbře. Vystaví vám certifikát o pravosti popela a smíchají ho s přírodním obsahem urny. A můžete sázet.

Po diskuzi s Kubou jsme si ještě vymysleli, že by se to dalo využít i pro zvířátka. Mohlo by to mít mnohem lepší dopad jak na psychiku moji, tak našich případných dětí. Určitě mnohem lepší než vědomí, že támhle někde leží zakopanej pes. Celej. Doslova.

Takže tohle teď chci. Po smrti chci být strom. Jen ještě nevím jaký, ale na to dojdu časem. Hlavně žádný, který plodí něco poživatelného... :D

Jaký na to máte názor? Líbí se vám tahle alternativa? Nebo jste (a teď ocituju svoji oblíbenou dopisovatelku) "zkurvený materialisti, a chcete zabírat co nejvíc místa i po smrti"?

M.

Vánoční dárky

Blíží se Vánoce a já (jako správný blázen) už mám víc jak měsíc předem cca polovinu všech dárků koupenou. Strašně ráda bych vám vypsala nápady, kde co mají a co jsem koupila, ale jelikož to tu čtou i moji blízcí, které se chystám obdarovat, zkazilo by jim to překvapení. Takže máte zase smůlu a mrkneme se na něco s dárky blízce spojeného.

Míváte někdy ten pocit, že někoho velmi dobře znáte, ale přesto už jste prostě v koncích, co se týče nápadů na dárky? Nebo už si dáváte dárky tak dlouho, že jste mu už skoro všechno dali? Nebo prostě jen máte pocit, že už všechno má? Já jo. A občas mě děsně štve, když se musím uchýlit k tomu nenápadnému "Hele, ehm, noo.. A co ty a Vánoce? Nějaké skryté touhy?", protože si pak připadám jak lemra. Ale milí přátelé, věřte tomu, že před touhle otázkou jsem si s vámi už aspoň týden (a někdy i víc) lámala hlavu. Letos jsem dokonce donutila přítele, aby napsal dopis Ježíškovi. :))

Jsem totiž estét a zároveň praktik. Málokdy (ok, vlastně spíš nikdy) dávám dárky bez přemýšlení a jen proto, abych si splnila nějakou povinnost. Vždycky se je snažím kupovat/vyrábět očima toho, pro koho mají být. Nebo se o to aspoň fakt pokouším. Baví mě to. Ale obvykle to skončí tak, že těch dárků mám víc, protože jeden je na zábavu, jeden je praktický a jeden je prostě jen tak, že jsem to někde viděla a řekla si "tyvole to je přesně pro něj/ni". Ale ne vždy to jde. A ta situace, kdy sedíte na křesle a prostě NEVÍTE, je fakt strašná. V takových zoufalých chvilkách si vždycky říkám, proč dotyčný nemá někde krucipísek vypsaný wishlist nebo založený wishlistr a v něm reálná přání? Proč mi sakra nenápadně nepomůže? Proč mě  takhle týrá?! Lidi prosimvás, buďte tak laskaví a myslete na křehkou psychiku lidí, co vám chtějí udělat radost - založte si ten malý zázrak a pravidelně nebo aspoň 1x do roka ho aktualizujte...

Wishlistr.com nabízí velmi přehlednou a jednoduchou správu vašich přání. Sice je v angličtině, ale imho je to ovládání tak jasné, že to už ani víc nejde. Ke svým přáním můžete přidat i přímý odkaz na eshop, ve kterém se dá koupit.

A teď je ta pravá chvíle vám podstrčit i moje přání. Netuším, jestli to někomu pomůže nebo ne, ale situace se má přibližně následovně: http://www.wishlistr.com/SiSU

Jasně, ke konci seznamu nejsem zrovna moc skromná, ale beru to realisticky, fakt nečekám, že mi někdo z mých kamarádů dá k Vánocům nebo narozeninám veslovací trenažer, spíš to beru jako seznam toho, co bych si jednou chtěla sama pořídit. Nebo si nad tím prostě jen chodím čas od času zaslintat. :) Jen mě mrzí, že někdy nejsou nikde k nalezení ty super vychytávky, na které člověk narazí na internetu. Nebo jsou, ale jen na časově omezených aukcích na ebayi. Třeba toto:

 Nebo toto:

Kdo mi aspoň jednu z těch věcí nahoře sežene a dá pod stromeček, bude fakt frajer a má u mě cheesecake s příchutí dle vlastního výběru.

Mno, takže toliko k vánočním dárkům, potažmo přáním. Třeba si sáhnete do svědomí a wishlistr si taky založíte, abyste někomu třeba trochu ubrali z vánočního stresu. :)) A moji blízcí to mají jako povinný domácí úkol.

Dárkům od srdce a předvánočním nákupům třikrát hurá.

M.

Rychlá kočičí pohádka

Protože Lukáš kočky zbožňuje, a prostě ty naše musí vidět na všech stránkách, kde se "sledujeme", mám povinnost tu dnešní večerní srandu hodit i sem. Ne, teď jenom chabě žertuju. Prostě chci udělat radost všem kočkomilům, kteří ke mně mají přístup třeba jen tady. A jak to tedy bylo?

Jednoho krásného večera se slečna Rozinka (říká se kočkám slečny, když jsou vykastrované?) vydala na šmejdění po obýváku, a hle! Co to objevila? Chaloupku z krabice... 

"Mmmmm, to je ale pěkná krabice, tady se uvelebím," pomyslela si. A tak taky učinila. Okolí se jí však nezdálo bezpečné, a proto ostražitě vyhlížela, jestli se nepřipotácí nějaký vetřelec. A co se nestalo, vetřelec se připotácel. 

"No né, ty máš ale pěknou krabici, Rozinko, to jsi si ukradla sama, nebo ji máš od páníčka na hypotéku?", zeptala se Artemis, zákeřný vyčůránek. "Nic ti nepovím, odejdi v míru a pokoji," zabručela Rozinka. To by ale nebyla Artemis, aby si nedělala na krabicovou chaloupku zálusk. Zaútočila tedy na Rozinku, jak se na banditu sluší a patří.

Pro tento účel použila zákeřný chvat, takzvaný královský spodní lapák. Ten Rozinku dostal do velmi nevýhodné pozice, ve které jí nepomohly ani její majestátné vousy a medvědí tlapy. Po chvilkovém boji byla nucena opustit krabici a zachránit si holý život. A tak naše Rozinka skončila se stejně holým zadkem, jaký měla před tím, než páníčkovi ukradla krabici.

A jaké z toho plyne ponaučení? Nečiň druhým to, co nechceš, aby činili oni tobě.

M.

Soužití s přítelem

Dnešní článek je tak trochu na objednávku. Zuzka nemá co číst, tak do mě chvíli hučela, ať zas něco napíšu. Třeba na téma sex při společném soužití (dobytek ne, tyjo) nebo dělení prací při společném soužití. No a jelikož náš sex je naše soukromá věc a dělení práce jsme tak nějak postupem času vzdali, vezmu to pěkně z globálního pohledu.

S přítelem bydlím už více než rok. Sestěhování bylo tak nějak přirozené, postupné, bez nějakých křečovitostí. Jestli s ním chci bydlet se mě "oficiálně" zeptal až nějakou chvíli po tom, co jsme spolu už víceméně bydleli. Z toho důvodu to bylo myšleno spíš jako malý soukromý vtip, než že by očekával telenoveláckou reakci. Ono obecně v našem vztahu funguje všechno dost přirozeně. Člověk by až řekl, že jsme jak manželé po 20 letech. V dobrém slova smyslu. A jak to u nás tedy funguje?

Někdy to u nás funguje i takto, sice to není zrovna obvyklý úkaz (ta fotka je starší), ale co už. A ne, není to rozmazaný exkrement, je to čokoládová pleťová maska. :D

Úklid:

Úklid řešíme víceméně nárazově. Ani jeden z nás po rodičích nepodědil chorobnou touhu mít všude perfektní pořádek, a taky to tu občas podle toho vypadá. Kdysi jsme měli tendenci si rozdělit úkoly, dokonce na to máme ještě na lednici vymakanou tabulku, ale všichni víme, jak takové věci většinou končí... :D Takže ty domácí povinnosti se rozdělily tak nějak časem. Víceméně děláme oba všechno na střídačku, prostě podle času a energie. Pouze s odpaďákem chodí jen Kuba, a já zas umývám koupelnu a záchod a peru. Někdy dostanu záchvat, že mám potřebu uklidit celý byt. Přítele ty uklízecí choutky někdy chytnou taky, ale většinou jsou mnohem méně drastičtější, než ty moje.

Vaření:
Kdo nás zná, tak se teď už nejspíš potutelně usmívá. Vaříme rádi, vaříme pořád, vaříme zdravě (ok, ta víkendová pečená kachna byla výjimka, ale i tak byla dělaná co nejvíc zdravě :D) a hlavně vaříme OBA. Přítele jsem si musela trochu vychovat, ale měl solidní základy a je to takový přirozený talent, takže to šlo velmi snadno a poměrně dost rychle. Teď dělá nejlepší vývary na světě a knedlíky na pařáčku přikrývá pokličkou. V tuhle chvíli bych si i dovolila tvrdit, že podle návodu už je schopný uvařit opravdu všechno tak, aby to bylo nejen poživatelné, ale aby si člověk při tom žrádle i pošušňával blahem (nebo se tomu říká čvachtat?). Vaříme zase tak nějak podle času a nálady. Dřív jsem vařila víc já, teď spíš z časových důvodů on. Někdy vaříme i spolu nebo napůl. A obvykle jídla plánujeme na týden dopředu, aspoň přibližně. 

Nákupy:
Nákupy jídla většinou obstarává Kuba, protože má na to prostě víc času. A řekla bych, že i víc nervů. Plus každou sobotu nám nějaký nákup doveze moje máti. Občas taky něco skočím koupit, ale to jen výjimečně cestou domů, když se náhodou vracím v době, kdy ještě nemají vše vyprodané. Spíš beru jen drobnosti, co jsou nutně potřeba, nebo nějaké svačinky Kubovi za odměnu, a věci z drogérie. Sem tam chodíme nakupovat i spolu, ale to nemá rád, protože já moc koukám, co mají, a pak máme v košíku jednou tolik věcí, než pro kolik jsme šli. 

Finance:
Finanční chod domácnosti vede jednoznačně přítel. Sice mu pravidelně přispívám na energie, občas něco koupím, nebo přidám peníze na nákup, ale jelikož z nás dvou je on ten, kdo má normální měsíční plat, tak je vcelku logické, že náklady táhne on. Nebudu se tu ohánět čísly

Péče o zvířata:
V bytě jsou s námi ještě dvě kočky. O obě se staráme spolu. Jídlo a čištění záchodů obstarává spíš Kuba (ráno dřív vstává a odpoledne je většinou dřív doma), veterináře a odchlupování bytu zařizuju obvykle já. Drápky jim stříháme spolu, to samé mytí nebo vyčesávání a financování.

Volný čas:
Možná by vás mohlo napadnout, že když spolu dva lidi žijí, začnou se časem nudit nebo si lézt na nervy. Zatím jsem to nějak nepostřehla. Koukáme spolu na filmy/seriály, oba máme svůj počítač, takže si zábavu obstaráváme i samostatně, někdy hrajeme hry, čteme, chodíme do kina nebo na večeře... Samozřejmě neděláme úplně všechno spolu. Zase je to prostě takové... Přirozené... Tohle slovo tu teď padlo častokrát, ale je to prostě tak. Navzájem se neomezujeme a nevadí nám podnikat něco dohromady nebo samostatně.

Hádky:
Vždycky, když se mě někdo zeptá "Tak co, už jste se pohádali?", tak netuším, co odpovědět, protože mi prostě nepřipadá, že jsme se někdy fakt pohádali v pravém slova smyslu. Jasně, občas se dohadujeme nebo čertíme, ale je to jen kvůli drobnostem (např. "To si děláš srandu, že zas chceš dělat něco se zelím?!" nebo "Co je to tady zas za bordel?!"). Myslím, že nevyměnit si ve vztahu pár názorů nebo nic neřešit je tak nějak nemožný a nenormální. Ale abychom do sebe jeli natvrdo, jak si většinou lidé pod hádkou představují? To fakt ne. Alespoň já to takhle nevnímám. Obvykle si vše vyříkáme nebo dojdeme k nějakému kompromisu. 

Fotka z letošních prázdnin. Za blbečky jsme nejspíš pořád, možná i proto spolu tak vycházíme. 

Toliko k takovým těm základním oblastem společného soužití. Teď se ještě může nabízet otázka, jestli je lepší s někým chodit a bydlet jinde, nebo s ním zároveň chodit i žít. Těžko říct, každému vyhovuje něco jiného, i ty představy o vztazích se liší. Ale logicky, pokud byste s dotyčným chtěli strávit i zbytek života, tak by vám nemělo dělat problém vydržet spolu v jedné domácnosti. V tuhle chvíli můžu říct, že pro mě je to soužití lepší, protože mi připadá, že to ten vztah posunulo trochu jinam - dál do té budoucnosti, ve které si můžu říct "jo, teď můžu v klidu šťastná umřít".

S tím souvisí ještě další otázka - ta ohledně změny pohledu na druhého. Když se k sobě lidé sestěhují, tak se jejich vztah ZCELA NEČEKANĚ tak trochu změní. Najednou zjistíte, že všichni lidé mají vylučovací soustavu, že existuje něco jako chrápání nebo změny nálad podle denní doby, nebo že nemůžete do konce života fungovat tak, že se budete převlékat uzavřeni v nepřístupné tmavé komoře. Dále zjistíte, že si prostě musíte být jeden druhému oporou, jinak to krachne. Zjistíte, že už jste nejspíš dospěli. Jeden by řekl, že tohle všechno s člověkem pořádně zatřese. Možná ano, možná ne. Já jsem si na tenhle život zvykla velmi rychle, jsem v něm spokojená a vyhovuje mi. Jen ty kočky by mohly přestat tak smrdět, když vykonají potřebu...

S klidem a pohodou čůs

M.

(Já teď v klidu moc nejsem, řešíme nával práce do školy a mám chuť někomu prokopnout buben... Zúčastnění nejspíš tuší komu. Tak si prosím ten klid užívejte i za mě.)

Největší nevýhoda bydlení na vesnici

Dneska jsem s bolavou hlavou jela k našim na barák. Jak už vám asi došlo, ten dům se nachází ve vesnické části Pardubic. Nebudu si lhát do kapsy, je to vesnice (Lukáš si teď laskavě přestane vítězoslavně mnout ruce), i když jsem se celé dětství a pubertu snažila tvrdit opak. A během pokusu na hodinku usnout mě tam napadl jeden smutný fakt...

V rodinném domku jsem bydlela cca 20 let. Více než 1,5 roku už bydlím v bytě v centru města. A když se občas pokouším u našich na chvilku vyspat, víc a víc mi dochází, jak neuvěřitelně hlučná vesnice je. Vy si možná říkáte, že to je blbost. Ale já fakt zažívám větší ticho v centru. I přes ty občasné hlučné ožraly nebo nadrbané puberťáky, kteří se v noci vrací z diskoték a barů. Jo, a ještě přes souseda pianistu.

Kuba pořád sní o RD, novostavbě, někde v okrajové části Pardubic... A já si tak říkám, jestli z toho nakonec nebudu spíš zralá na provaz. Těžko říct, jestli je nějaký hlukový rozdíl, když bydlíte v novostavbové části vesničky, nebo mezi těma vícnežstoletejma barabiznama, na kterých je prostě pořád co dělat. Doufám, že ano. Prosím!

Ale zpátky k věci - jaká je tedy největší nevýhoda bydlení na vesnici?

NIKDO VÁS V ŽÁDNOU DENNÍ DOBU NENECHÁ VYSPAT. NIKDO. NIKDY. A všem je úplně šumák, jestli umíráte na migrénu, potřebujete se učit na maturitu, nebo jestli existuje něco jako noční/nedělní klid. Ne. Máš smůlu, bydlíš na vesnici, čau. Pořád někdo musí něco řezat, sekat, zatloukat, stavět, hoblovat, nebo hrabat (jako dneska moje bábi). Nebo štěká pes - ideálně váš vlastní, mrouskaj se kočky, pohvizduje si soused, vybavuje se soused, soused poslouchá rádio, u sousedů maj bazénovou párty. Nebo tiká 5 hodin najednou (taky vlastní zkušenost). Protože mít na všechno jen jeden čas už v dnešní době asi nestačí, nebo nevím, jakou filosofii uznává moje máma. Nebo vám nad barákem lítaj gripeny, protože kde jinde by se mělo postavit letiště, než u okrajové části města. Určitě existuje ještě 3543543862 dalších spánkokazičů, ale momentálně mě žádný další nenapadá. Nicméně pointa je snad jasná. Jasně, obecně v panelácích to asi taky není žádný med, ale tam lidi snad spí aspoň v noci. A nehrabou listí po betonu. I když zažila jsem i dědulu, co měl CELOU NOC puštěnou televizi na plný koule. Přímo u naší ložnice. 

Možná jsem teď jen přehnaně optimistická, protože sousedy máme akorát nad námi a ve vedlejším vchodě, takže je tu většinu dne fakt ticho. Ale stejně - za celých těch 20 let jsem se doma nikdy neprobudila do klidného ticha, nikdy jsem neusínala s tím, že by mě nic nerušilo. Kéž by mi aspoň tenhle klid vydržel až do konce žití. Kubí? Postavíš mi baráček s protihlukovou kukaní, do které se vejde aspoň jedna postel?

No, tohle bylo jen takové lehké povzdechnutí nad mým dnešní rozčarováním. Pokud se v tom aspoň částečně vidíte, tak nezoufejte, nejste v tom sami.

Tichu a klidnému spánku 900x sláva.

M.

XL-XXL-XXXL +size - kde nakupuju?

Člověk s velikostí mimo "normu" to nemá v ČR lehké. A je jedno, jestli je nafouknutý nebo vyfouknutý (ok, tohle bylo slabší přirovnání, ale co už). Osobně teda nemůžu mluvit za hubenější část populace, ke které jsem nikdy nepatřila a patřit nebudu, nicméně mám kolem sebe pár ultraštíhlounkých kamarádek, se kterými jdu občas nakupovat, a tak můžu poměrně s čistým svědomím říct, že to máme víceméně stejně na hovno - dámy prominou. 

Logicky se tedy dneska mrkneme na velikosti z opačné (mojí) části spektra. Vždycky jsem marně bloudila ve vodách českých blogů a zoufale hledala nějakou stránku, která by se pokoušela poskytovat pohled na módu pro nás tlustější, dávala dohromady odkazy na +size obchody s oblečením a podobně. Ne, nikde nic. Pokud si teda zároveň nechci přečíst, jak se prodietit do menších velikostí, nebo jak bych se MĚLA oblékat podle tvaru těla, abych někomu náhodou nepropálila díru do sítnice. Jasně, něco samozřejmě existuje, pár fór, pseudostránek, nebo třeba blog Baculka na lovu. Jeho majitelka ale nepíše jenom o módě, trochu se v těch článcích ztrácím, není to prostě úplně to, co bych si představovala. Na jiný blog podobného rázu jsem nenarazila, pokud nějaký takový poklad existuje, vyveďte mě prosím z omylu. 

No a když pátráte po obchodech s XXL módou, je to peklo. Buď je to nechutně předražené, nebo nechutně nechutné, nebo nechutně neoblékatelné (čti SHIT), ideálně kombinace všech tří. Sama jsem si tedy postupem času začala střádat odkazy, které projíždím vcelku pravidelně, a očumuju, kde co mají nového. Už jich je vcelku dost, tak jsem se rozhodla je dát dohromady. Třeba to pomůže někomu, kdo je ve stejné situaci, jako já kdysi. Ještě si dovolím upozornit, že odkazy na všechny stránky tu jsou čistě z mojí vůle/zkušenosti/uvážení a nejsou řazeny podle oblíbenosti. Nikdo u mě o reklamu neprosil. 

Takže kde nakupuju a vybírám? Rozdělme si to do dvou kategorií - kamenné obchody a online obchody. Obojí má své výhody a nevýhody. Já osobně preferuji online nákupy, čistě proto, že u nás nemám KAM chodit nakupovat. A taky proto, že u pc do toho můžu déle v klidu čučet.

Kamenné obchody:

• C&A - Jejich XL koutek jsem tu nedávno chválila, dají se tam sehnat pěkné věci. Větší velikosti se vlastně dají sehnat i v normálních kolekcích, ale musíte hrabat. A občas se to chce pozastavit nad poměrem ceny a kvality. 
• Takko - Platí to samé co u C&A, jen mi ten výběr připadá o něco menší.
• Tesco F&F - Krásné věci, krásné ceny. Ale ne všude mají takový výběr velikostí a zboží. Netuším, jestli F&F funguje s XL koutkem i samostatně (možná Praha?). Slevové akce vedou.
• KIK - Přestaňte se smát, díky. :D Ne, musíte hrabat, ale dají se zde sehnat krásné věci, dokonce ani ne takové shitky, a když chytnete výprodej, tak si můžete zpívat.
• Lindex - Jednou jsem v něm byla v Praze. Ceny jsou sice vyšší, ale s nimi i kvalita. Aspoň u některých kousků, co jsem viděla. Legíny od nich mi drží už asi třetím rokem. Ale člověk musí chytnout kolekci, která mu sedne. Update - už mají i eshop 
• H&M - Jejich +size koutek taky stojí za zmínku. Ale zase - poměr ceny a kvality je někdy poněkud hodně mimo. Ale to se dá o háemku říct tak nějak obecně. Škoda, že ten koutek není i v PCE.
• KappAhl XLNT - Dražší, nenápadnější, a opět jen v Praze.
• Next +size fit - V Praze se prý dají větší velikosti sehnat, případně na prodejně objednávají. Osobní zkušenost ale nemám. Opět trochu dražší obchod.

Z kamenných to je asi vše, ještě se kamarádka hodně zmiňuje o Marks and Spencer, kde by měli mít větší velikosti, ale odtud taky zkušenost nemám.

Online obchody ČR: 

• Maxilady - Trochu dražší záležitost, věci jsou objednávané z UK, ale sednou.
• Halens XXL - Zboží ze zahraničí (obchody budou uvedeny v další kategorii), připadá mi dost předražené. Ale pokud nemáte hluboko do kapsy, kupujte si co chcete, máte možnost zboží vrátit bez vyšilování s posíláním do zahraničí.
• Beate Uhse Queen Size - Něco pro prasandy. :D Spíše spodní prádlo, zahraniční velikosti, takže berte radši větší než menší.
• SoSexy - Pro bohatší prasandy. :))
• CorsetHeaven - Korzety i větších velikostí. Většinou tedy z ebaye atd, ale majitelka vám je oměří a poradí s výběrem.
• Velikosti XXL - Zboží z UK, nevýhodou je omezené množství kusů a velikostí. Výhodou jsou přesné popisky rozměrů a normální ceny.
• XXL Nadměrné velikosti - Odtud jsem ještě nic neobjednávala, připadá mi to drahé a nelíbí se mi to, ale sem tam se i tady dá najít něco ucházejícího.
• Petrklíč - To samé co výše. 
• Nadměrné velikosti XXL - Podobný obchod jako 2 odkazy výše.
• Bonprix - To je snad už klasika. Nicméně zase pozor na kvalitu a cenu. A velikosti. Vyplatí se spíš objednávat ve velkém, a pak prostě vrátit to, co nesedí. A vychytávat akce na poštovné.
• OTTO - To samé co Bonprix, jen v dražším.
• Móda pro baculky - Mix outletu a secondhandu. 
• Megasecondhand - I v sekáčích ráda hledám, občas se dají najít fajn kousky, co vypadají jako nové. Tento uvádí přesné rozměry a je možnost vyhledávat přímo podle velikostí.
• DANIKA - Další 2ndhand.
• Second - Secondhand a outlet.
• Brumla - Sekáč. Člověk musí hrabat, je to trochu nepřehledné, ale čas o času se poštěstí.
• Outlet levně - Outlet, kde se občas dá narazit i na větší velikosti.
• Kosáček - Oblečení z druhé ruky, při hledání se narazí i na větší velikosti. Hodně levné.
• AUKRO - Klasicky musíte hrabat nebo vědět, co chcete. A dávat si pozor na lidi, ptát se. Je to spíš o štěstí. Ale překvapivě se tu dají sehnat krásné nové věci za pár šušňů. Přikládám i seznam oblíbených XL prodejců (někteří nemají vystaveno pořád). Od všech níže uvedených jsem nakupovala a jsou spolehliví.
• martan37
• svet_modni
• xixoxi
• abenitty
• mufina66
• LASFER
• JarmilaV
• Andela22
• monika-horka
• svet_modni
• Nikadella

Online obchody zahraniční:

Všechny níže uvedené obchody zasílají do ČR, nebo tak alespoň měly uvedeno na stránkách v době, kdy jsem odkazy sbírala.

• SwakDesigns
• Yoursclothing
• NewLook
• Evans
• Asos Curve
• Forever21 +size
• OldNavy
• Littlewoods Europe (v současné době jsou stránky mimo provoz, těžko říct, jestli trvale)
• LoveDrobe
• SimpleBe
• Macy's
• eBay - Zde nemám žádné oblíbené prodejce oblečení. Dávejte si pozor akorát na velikosti (čínská 4XL je asi tak vel 46/48) a na hodnotu objednávky (nad 22 euro poplatky poště a celníkům). Sehnat se tu dá prakticky vše, od barevných ponožek přes stylové tuniky a šaty až po šátky, klobouky a doplňky. 

Fler.cz a kamenné obchody specializované na "baculky" a "boubelky" tu ani zmiňovat nebudu. Není to můj styl, to oblečení se mi nelíbí. Ale proti gustu... 

Snad jsem na nic nezapomněla. Pokud víte o nějakých dalších obchodech, ať už online nebo kamenných, směle mi je doporučte, vždycky se ráda podívám a případně doplním ke článku. To samé platí o blozích. 

Hadrům 3x zdar!

M.

(aktualizováno 1.3.2013)

Mňau

Tak přesně o tomhle chlupatým jantarovi budu dneska psát. Netuším, jestli proto, jak moc ji miluju, nebo proto, jak moc mě občas sere. Ono to totiž jde tak nějak ruku v ruce. Všichni šťastní majitelé koček mě v tuhle chvíli určitě velice dobře chápou.

Rozinku už jsem tu kdysi představovala. Momentálně to je ta starší ze dvou koček v naší domácnosti. O jejím dvoutýdenním útěku do víru velkoměsta jsem na blog tuším ani nepsala, vystresovaná jsem z toho byla dost i bez brečení na internetu. Takže ve zkratce - přijel kamarád > kočka vylomila síťku a zdrhla přes stříšku (bydlíme v paneláku) > hledali jsme a nic > večer jsme se šli projít, že ji třeba ještě někde potkáme > našli jsme malé odvrhnuté kotě v příkopu > Rozinka se sama po 2 týdnech vrátila. Klidnější, nevrlejší a chlupatější.

Už je to tedy nějaká doba, co máme doma čičiny dvě, snášej se, hrajou si. Rozina má občas výhrady, ale to mají starší sourozenci vždycky. A takhle to tu občas vypadá:

No a Rozinka je tak nějak v důsledku svého výletu poměrně dost citově nepřístupná. Přestala se za námi chodit tulit do postele, a celkově moc blízkou společnost nemusí, jen občas a velmi málo a jen na chvilku. Nedávno se ale začaly objevovat jisté výjimky. První je samozřejmě při krmení, to je miláček, vrníkuje, nakrucuje se, klasika. :D Ale co mě překvapilo, je situace druhá - vždycky, když jdu na záchod, tak se za mnou dobývá. Obvykle ji pustím. A ona pak v té malé místnosti strhne masku a je přítulnější než kdykoliv předtím. Leze mi do vlasů, zuřivě přede, otírá se o mě, leze mi po ramenech okolo hlavy jak na kolotoči... Zrovna dneska to udělala i ráno v OBÝVÁKU, což je nevídané. Tak mě tak napadlo, jestli se to nějak nezlepší časem natolik, že se zas budu budit s oslintaným uchem a zacuchanými vlasy. :)

Dost bylo sentimentu, dneska jsem měla ještě jednu malou veselou příhodu - odpoledne jsem si na stůl odložila alobalovou kuličku, že ji potom vyhodím. Rozina ji během chvíle ukradla a šla si s ní hrát. No a pak ji zas vrátila na stůl. Kdo z vás má takhle vychovanou kočku, co?

A za trest tu máte nálož kočičích fotek:

To tříbarevné třeštidlo se jmenuje Artemis. Ale většinou na ni voláme [artyno] nebo [árty] nebo [tymalejchlupatejhajzle]. Ale to poslední používáme bez rozdílu pro obě.

Snad jste tu chlupatou nálož přežili. Namňauvanou.

M.