Velká radost za málo peněz

Znáte ten pocit, když máte chuť si pořídit něco malého a pěkného - něco, co vás prostě potěší? Dneska jsem takovou náladu přesně měla. A tak jsme s Kubou po obyčejném nákupu zavítali ještě do Nanu-Nana. Naprosto VÝJIMEČNĚ jsem měla štěstí na kombo sleva + padnutí do oka, a pořídila jsem si blbinku přesně dle mého gusta. Ve výprodeji měli bločky, diáře, a spoustu dalších krávovin jako obvykle, takže jestli nemáte do čeho si čmárat poznámky, určitě se tam utíkejte mrknout. A co že jsem si pořídila? Prostě jen čmárací "sadičku". Za třicet kaček. :)) Podle nápisu se jedná o "Back to nature". Žádný popisek produktu nikde sice nebyl, ale podle toho, jak to vypadá, bych klidně i řekla, že většina věcí v balení je vyrobena z recyklovaných materiálů, alespoň částečně. Ale ruku do ohně bych za to nedala, nejsem expert.

V balení je malé pravítko, ořezávátko, guma, dvě tužky a bloček. Detailnější fotky můžete vidět níže.

Trhací bloček má 7,5 x 10,5 cm, a má čisté nelinkované listy. Ideální na poznámky, bezmyšlenkovité čmárání nebo rychlonákresy. Poznámka pro notorické čichače - nesmrdí, má jen takový zvláštní (asi přírodní :D) odér.

Dvě obyčejné válcovité tužky jsou vyrobené jakýmsi rolováním, když se mrknete na ořezanou část, vidíte "šupinky", které touhle výrobou vzniknou. Tuha je měkká, řekla bych, že cca č. 1. Co se mi na nich fakt líbí, je ten jemný potisk.

Na gumě není nic zvláštního, gumuje dobře, nedělá šmouhy, a dobře se drží díky tomu papírovému obalu. Ořezávátko je dřevěné a má zaoblené rohy, což je fajn, po ořezávání by člověk nemusel mít otlačené prsty. Jeho jediným problémem je to, že neořezává. Což je celkem špatná zpráva. :D

Pravítko je spíš jakási miniaturka na takové to malé domácí měření. Je ze dřeva, na jedné straně má normální centimetry (0-15,2) a na straně druhé má inche (0-6).

Takže takhle já si dělám radost. Brzo si z těch všech bločků a sešitků budu moct postavit barák... A jak si děláte radost vy?

Materiální sebepéči zdar

M.

Abeceda podle Harryho Pottera

Lumos

Zrovna jsem při projíždění Tumblr narazila na krásnou věc. Pokud máte rádi HP, určitě vás to taky pobaví a potěší. Angličtina snad nebude překážkou. Neznalost děje nejspíš překážkou bude. Enjoy:

Kdo je autorem bohužel netuším. Ale ať už je to kdokoliv - díky za zpříjemnění dne. :)

Nox

M.

Jak jsem se cítila hustě v domácím oblečení

To víte, musím se učit tunu věcí, které po zítřku stejně zase zapomenu, a logicky si to vybralo svoji daň. Prostě jsem si v polední pauze nazula nové boty a procházela se v nich po bytě, a bylo mi dobře. Nemůžu si pomoct, ale dokonce jsem se v tomhle "ohozu" cítila i dost pohodlně a stylově (v rámci možností :D). Stačilo se jen na chvilku zasnít, a i ten drdol na hlavě mi nakonec připadal jako královská koruna.

No a teď peču bábovku. A je mi už úplně jedno, jestli bych zítra na zkoušce měla jako první zmínit pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra nebo střediska výchovné péče, nebo jestli zapomenu, co je to chromozonální aberace, fokomélie nebo inferiorita, či jaké vyhlášky a zákony se zabývají tématy speciální pedagogiky. Ale jestli se mi ta bábovka zase nepovede, tak budu zuřit.

A jak se se stresem vyrovnáváte vy?


M.

Vypočítavost e-shopů a jejich (ne)vracení peněz za poštovné

Tento článek byl sepsán v rychlosti a pobouření, ale snad vám bude dávat smysl, a třeba vám i trochu pomůže...

Nedávno jsem si kdesi (ale ne, řeknu to na plnou hubu :))) konkrétně tady http://www.velikostixxl.cz/) objednávala oblečení s tím, že měli akci bez poštovného. Logicky jsem si tedy vzala víc kousků na vyzkoušení s tím, že co nesedne, to prostě vrátím. Bohužel jsem nakonec musela vrátit vše až na jednu halenku. Mrzelo mě to, protože barevně i střihově to byly fajn věci, ale materiál stál leda tak za starou belu, rozhodně ne za ty prachy. Ale o tom to není. Po vyřízení odstoupení od smlouvy mě to už nemrzelo, ale byla jsem poměrně dost naštvaná. Proč? No protože peníze se mi sice vrátily, ale bez částky poštovného, které jsem ale ani neplatila. Z čehož mi teda sice poklesla čelist až do sklepa, ale neprotestovala jsem. Částka to nebyla nijak závratná, takže šlo vlastně o prd... Ale když už nejde o prachy, tak jde sakra aspoň o princip. Samozřejmě jsem v té době ještě nevěděla, jak se věci mají a nemají, protože buďme k sobě upřímní - komu z vás se někdy stalo, že by vám někdo při odstoupení od smlouvy vrátil zpět celou částku i s poštovným? Mně teda nikdy. Takže jsem předpokládala, že je to asi nějak ošetřeno v zákoníku, že se návratnost na nějaké akce nevztahuje nebo něco blabla. NE. Předpokládala jsem špatně. A teď mě ku*va s*rou VŠECHNY ty "promrhané" stovky (v tom lepším případě) za poštovné, které mi nikdy žádný eshop nevrátil. A že jich bylo požehnaně. Je to samozřejmě moje blbost, neznalost neomlouvá. Ale zanadávat si můžu.

Jako vsuvku tedy musím pochválit eshop kasa.cz, který Kubovi vrátil nejen částku za zboží, ale i poštovné, a tím mě vlastně přivedl k tomu, že jsem se nechala "osvítit" a zjistila, jak s námi obchodníci vym*dávají.

Na co tedy máte právo, když chcete do 14 dnů odstoupit od smlouvy? Podle Směrnice 97/7/ES o ochraně spotřebitele máte právo bez udání důvodu zboží do 14 dnů vrátit. Obchodník je povinen vám uhradit částku za zakoupené zboží (pokud nepodléhá výjimkám) a UHRAZENÉ POŠTOVNÉ. Logicky jen to, které platíte při nákupu, ne to, které zaplatíte, když posíláte zboží zpět. Problémem ale zůstává to, že o nároku na uhrazení poštovného málokdo ví, a obchody tak vlastně zneužívají nevědomosti lidí. A rejžujou. Beze strachu, že je někdo napráská České obchodní inspekci nebo rovnou podá k soudu (ale zase kdo by to kvůli 150 korunám dělal...). Někteří to dokonce zkouší i přes obchodní podmínky, ale položky typu "poštovné se nevrací" jsou prostě neplatné.

Určitě ale nepočítejte s tím, že vám někdo bude vracet poštovné automaticky (evidentně...). Takových případů je jen velmi málo. Raději nic neriskujte, a o vrácení platby v plné výši (tzn. včetně poštovného) zažádejte průvodním dopisem, ve kterém se odvolejte na onu kouzelnou směrnici. 

Zpětně jsem si ještě pročetla obchodní podmínky zmiňovaného eshopu z první věty, ve kterých tedy uvádějí, že "v případě, že zákazník vrací ve 14-ti denní lhůtě zboží, které mu bylo zasláno ZDARMA (zákazníkovi nebyla účtována částka za dopravu), bude zákazníkovi cena za dopravu účtována zpětně (od částky za zboží odečteme cenu za dopravu)." Nejsem si úplně jistá, jestli je to košér. Stejně tak si nejsem jistá, jak je ošetřeno ono údajné právo prodejce na úhradu vynaložených nákladů spojených s vrácením zboží. Těžko si představit, kolik asi může stát znovupřeměření tuniky a vyhledání fotografie v archivu... Ale to už je fuk.

Takže si všechno shrneme a přihodíme nějaké info k dobru (nyní budu ocitovat závěr článku Jiřího Macicha):

* Od kupní smlouvy můžete odstoupit do 14 kalendářních dnů.
* Lhůta 14 dnů začíná běžet následující den po převzetí zboží.
* Končí-li lhůta o víkendu nebo ve svátek, jako poslední její den je brán nejbližší následující pracovní den.
* Oznámení o odstoupení od kupní smlouvy musí obchodníkovi doputovat nejpozději v poslední den lhůty. Nestačí jej v tento den odeslat. Zboží však může být po dohodě vráceno i později.
* Rozbalením ani použitím zboží nezaniká právo na odstoupení od smlouvy bez udání důvodu a vrácení peněz. Výjimku představují např. audio a video nosiče.
* Zboží nemusíte vracet v originálním obalu, ovšem obchodník pak může chtít uhradit náklady na nové zabalení zboží.
* Je možné vrátit zboží i opotřebené, ovšem obchodník opět může chtít uhradit náklady na uvedení zboží do původního stavu. Tyto náklady mohou teoreticky dosáhnout i plné ceny zboží.
* Své peníze musíte obdržet zpět do třiceti kalendářních dnů od odstoupení od smlouvy.
* Na žádný paušální storno poplatek nemá obchodník nárok. Nic takového platit nemusíte.
* Po vrácení zboží je nutné vrátit i například nákupem získané slevové kupóny či body do věrnostního programu. To není nezákonná sankce.
* Za sankci lze však považovat odmítnutí pozdějších slev či penalizaci v rámci věrnostního programu právě kvůli vrácení zboží resp. odstoupení od smlouvy. (Citováno z článku http://www.klapo-ostrava.cz/cs/znate-sve-prava-vite-kdy-a-jak-vratit-zbozi-zakoupene-v-e-shopu.html)

A v neposlední řadě

* Máte nárok na uhrazení částky zakoupeného zboží + ceny poštovného, které jste zaplatili dodavateli za dodání zboží, nikoliv však za jeho vrácení.

Pro více informačního čtiva se mrkněte např. na tyto stránky: 

• http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31997L0007:CS:HTML
• http://www.lupa.cz/clanky/e-shopy-budou-vracet-postovne-maji-jen-rok-a-pul-zpozdeni/
• http://blog.webnode.cz/2011/10/internetove-obchody-musi-vracet-i-postovne/
• http://www.podnikatel.cz/specialy/jak-zalozit-a-provozovat-e-shop/vraceni-zbozi-v-zakonne-lhute/

Odteď už žádné zisky na poštovném, zlatíčka. :)

M.

Krátká stať o těšitbě

Ne, nemám na mysli "Tje shit, bah" nebo něco takového. I když těch shitů se to kolem a kolem vlastně taky týká. Momentálně ale mluvím o těšitbě od slova těšit se. Je to divný, já vím, ale už jste měli dost času si zvyknout...

Poslední dobou všichni píší a mluví o tom, jak se na něco těší. Tenhle se těší, až se konečně dobře nažere u máti na obědě, tahle se zas těší, až konečně začne léto, někdo se zas těší, až konečně najde nějakou práci, nebo až mu naopak skončí nějaké povinnosti. A mě to tak donutilo se zamyslet, na co se vlastně těším já. V tuhle chvíli s čistým svědomím přiznávám, že mám vše, co potřebuju. A víceméně i to, co si přeju. A když to nemám, tak si zařídím, abych to měla, nebo abych se dostala alespoň o kousek blíže k tomu, aby se mi to splnilo. A jo, je to takhle snadné, stačí přestat kňourat a prostě začít jednat. Nicméně je tu jeden neřád, který mi už 16,5 roku dýchá na krk. A poslední dobou funí čím dál hlasitěji.

16,5 roku je až děsivě dlouhá doba, což? A teď si vemte, že mě nesužuje nic tak tragického, jako nějaká nemoc nebo utajená vražda. Mým prokletím je školní docházka. V souvislosti s ní je celá ta doba až příliš úctyhodnou tragédií. 16,5 roku neustálého stresu ze zkoušek, tíhy povinností a nervů z úkolů. A je úplně jedno, jestli si věci děláte dopředu nebo na poslední chvíli, stejně jste pořád ve stresu. I když uděláte zkoušku, pořád vám je na blití jen z té představy, že vás čeká další, a pak ještě jedna, a pak zase další. Nekonečný kolotoč nepříjemných povinností, kterému by člověk nejradši řekl "NAZDAR!!!" a frčel někam do háje, kde ho nikdo nebude otravovat. A nejstrašnější na tom je, že tenhle pocit je rok od roku - ne - minutu od minuty nutkavější. Už toho mám prostě plné zuby. A čím déle v tom kolotoči jsem, tím více vidím, jaké množství informací je mi naprosto k ničemu, a kolik úsilí jsem vynaložila naprosto zbytečně. Tohle mě s prominutím sere. A to prosimvás ani nejsem nějaký problémový student a nemám žádné potíže s učením. Z tohohle pohledu jsem na tom vlastně ještě velmi dobře. Ale kdyby to aspoň k něčemu bylo, kdybych v těch úkolech a zkouškách viděla nějaký větší smysl než ten, že mi to sežere pořádný kus času a nervů, ale nic mi to nedá... Ale bohužel. A přesto se vlastně trápím dobrovolně, i když ta dobrovolnost je jen jakýmsi pozlátkem. Tlak rodiny, situace na trhu práce a společnosti mi prostě nedává na výběr. A v tuhle chvíli prostě můžu říct, že moje trpělivost i nervová kapacita dojíždí ke konci, a víc jak 18 (max. 19) let už prostě nedám. Ne. 

Takže na co se tedy těším? Těším se, až za toho 1,5 roku (když to půjde bez problémů) budu mít KONEČNĚ od všeho toho školního svinstva jako student pokoj. Těším se, až si doma sednu na zadek, zakloním hlavu a zašeptám "Ty vole, konečně klid", a budu vědět, že za týden, měsíc, a ani za půl roku mě k určitému termínu nečeká nic, co musím splnit, abych neměla problémy s úspěšným dokončením studia. Ale přesto mi pořád nikdo nevěří, že mi bude lépe, až budu pracovat, než teď při studiu. Naivky.

A až se mě máma zase s prosebným výrazem zeptá, jestli bych přece jen nechtěla ten doktorát, už s ní nebudu o ničem diskutovat. Jen se ironicky ušklíbnu a poklepu si na čelo.

No a jelikož jdu za pár hodin na 2 zkoušky, tak to magické PŘEŽIJTE nepopřeju vám, ale sama sobě. Amen.

M.

Nákup z littlewoodseurope.com a halens.cz, aneb první zklamání roku 2013

Chtěla jsem si  udělat radost a do nového roku si pořídit nějaká nová zlatíčka do šatní skříně. Takže jsem opět navštívila ASOS, Littlewoods a Halens. Zaměřila jsem se hlavně na šaty, mám poslední dobou takovou menší mánii. Co vám budu povídat, když jsem zjistila, že moje vyhlídnuté kousky jsou zrovna ve slevě, málem jsem radostí vyskočila až k sousedům. Když jsem nakoupila, cítila jsem se fakt happy a spokojená, asi jako když vyhraje tým, kterému fandíte, nebo když se konečně zakousnete do kusu žvance po neplánovaném a nedobrovolném celodenním hladovění. Ta radost trvala přesně 7 dní - až do dneška.

LITTLEWOODS

Na tomhle e-shopu jsem nakupovala poprvé, takže jsem se držela zpátky a šla pouze do jednoho kusu oblečení, nad kterým jsem už asi půl roku předtím slintala. Byly jím okouzlující tmavě modré šaty, zlevněné z €65 na €32,50:

Zdroj: halens.cz

Zaplatila jsem (včetně poštovného, které vyšlo na 128 CZK) a vše proběhlo hladce a bez problémů, po 6 pracovních dnech mi přišel balíček. Z šatů bych mohla být nadšená, kdybych měla postavu jako paní na fotce, nebo kdybych prostě neměla žádné boky a zadek. Materiál je opravdu "worth the money", žádnej šmejd, švy jsou kvalitně zpracované, nikde se nic netřepí, ani nemáte pocit, že se vám šaty při závanu větru roztrhnou. Tím to pro mě ale skončilo. Z fotek i videa to vypadalo, že to "zavinutí" je jenom ozdobné, a že spodek je prostě volného střihu. Bohužel tomu tak není, spodek je divně zapouzdřen. Snad poprvé v životě jsem viděla, že je podšívka širší než svrchní vrstva látky. Což samozřejmě mělo za následek, že šaty jsem sice oblékla, ale připadala jsem si v nich jako ty postarší dámy, co mají strašně velká prsa a malý hranatý zadek. Určitě víte, o čem mluvím. Bylo mi to fakt líto, protože je to jinak velmi pěkný kousek. Fotit se v nich nebudu, už jsou zabalené na cestu zpět. Takhle vypadaly na ramínku (barva je fakt tmavší, jako je na fotkách z obchodu, tady opět úřadoval blesk):

Za plnou cenu bych je nekupovala. A za "plnou cenu" i s horskou přirážkou, kterou nabízí halens.cz, bych je nekoupila už vůbec. 

HALENS:

U Halens jsem využila povánoční slevy a pořídila si dvě trička (zelené a oranžové) a červené šaty. Trika jsou fajn, za tu cenu ve slevě si klidně objednejte všechny barvy, i když si nejsem moc jistá, kolik praní vydrží. Ale ty šaty, ach jo, opět zklamání. A nejhorší na tom je, že by mi s trochou úpravy i byly, ale ten materiál je na dvě pěsti. Teď jsou ještě o stovku levnější, než když jsem je pořizovala, a i tak je to pořád hodně. Pominu fakt, že ve velikosti 52/54 mají až moc úzké rukávy a naopak nelogicky široké to gumičkové přestřižení pod prsy. Ale tohle je přesně ten materiál, který na sobě nikdo nechce nosit čistě proto, že zafouká již výše zmíněný vítr, a udělá v tom díry. Svrchní vrstva je fakt hodně tenoučká a jemná, na můj vkus až moc. Takže ani v těchto se fotit nebudu, protože už taky čekají v balíčku na vrácení. A připadá mi trochu tragické, že jsem platila cca stejné poštovné jako u té zásilky ze zahraničí. Hlavně když vidím, jak si  nastavují ceny. Moc se mi ten přístup "musímsakrabrutálněvydělatnavšem" nelíbí.

Tolik k mému ne zrovna šťastnému módnímu vykročení do roku 2013. Zachraňuje to akorát ASOS, ale o tom budu povídat zas později, až přijde i další objednávka. :) A co vy, dámy i pánové, udělali jste si něčím na začátku roku radost? Přežití otravy alkoholem se nepočítá.

M.

Předvánoční večeře

Vloni jsem si do života zavedla novou "tradici" - předvánoční večeři s kamarády. Aspoň teda doufám, že se z toho časem ta tradice stane, je milé mít všechny moje pardubické oblíbence pohromadě. A o co jde? Je to prosté. Navařím, přijdou, sežerou to, předáme si dárky, poklábosíme a zas padaj domů. Nejradši bych tu měla všechny svoje kamarády, to mi ale kapacita bytu neumožňuje ani náhodou. Takže letos jsem musela zabrzdit na chabém čísle 4. Vlastně jen díky tomu jsme se letos všichni kultivovaně vešli k jednomu stolu v celkovém počtu šesti lidí. Minulý rok jsme se tu tak různě povalovali po zemi, ještě jsme neměli plně zařízený byt. :))

V neděli se menu skládalo z kuřecího masa na špejlích a provensálských pečených brambor. Jako bonus byly domácí pečené bezlepkové kuřecí nugety (dokonce i to maso bylo doma namleté). Jako dezert jsem narychlo uplácala listové bochánky s jablky, ořechy, skořicí a rozinkami. Cukroví byla jen taková ochutnávka od mojí máti a od Ivy.

Listové bochánky s jablky, ořechy, skořicí a rozinkami

Nugety

Cukroví

Cukroví

Zuzka s Kubou u vánoční tabule :D

Zbytek osazenstva

Po večeři jsme pouštěli skořápky. Z fotky to není sice poznat, ale prakticky hnedka po vypuštění se všechny loďky seskupily k sobě. Jo, a samozřejmě jako nádoba posloužil bývalý kočičí záchod... 

Skořápkové rodeo

Šťastná "rodinka"

No a jelikož Honzin "vyhořel" jako první, dostal roli Ježíška a rozdával dárky. Takhle nějak to vypadalo u stromečku (a ano, ta zdrobnělina je naprosto na místě):

Dárky

Ježíšek se připravuje na náročný úkol

Honzin dostal vánoční víno a If ho závistivě pozoruje

Helča koume podivný předmět

If v tématických ponožkách objevuje nahovnismus zapínání náramků

Kuba machruje s dárkem, který dostala Suz

Fotku mých dárků nemám a nebudu je vypisovat jednotlivě, a ani nahoře nejsou zaznamenány všechny. Jednoduše mi udělaly bez výjimky radost. :)) Řeknu jen, že letos jsem dostala HODNĚ čaje. :D Za který tedy všem děkuju, už jsem vyzkoušela ten antistres z Manufaktury, a měla jsem potom pocit, že se skoro vznáším v jiné (klidné) dimenzi, ale to beztak bylo jen placebo. :D 

No a potom jsme pozorovali kočky, jak lítají za laserovou tečkou. 

Artemis a Rozinka

Jako poslední (předem neplánovaný) bod programu byla výprava na náměstí za stromem. Trhy byly ve stavu rozebírání stánků, lehce pršelo, zvířata nikde, lidi nikde, prostě ideál. A Zuzčin foťák ve tmě dokáže opravdu NEUVĚŘITELNĚ detailní fotky. :D

Já s Kubou a stromem

Dva vánoční skřítci... Skřeti? :D

If, Honzin, Já, Helča (vpředu), Suz

Po očekování stromu jsme ještě zašli do Afi, kde se vlastně nestalo vůbec nic, jen jsme si dali nějaký ten ovocný "smůzí", jak s oblibou říkají v teleshopingu. Ten byl teda kure*sky drahej a kure*sky plnej semínek. Což teda nemám ráda, ani trochu. :| 

Bylo to moc fajn, všem zúčastněným děkuju, že dorazili, a příští rok touhle dobou dáme opáčko. Mám vás ráda.

Navánocněnou

M.

Ochranné kryty na Samsung Galaxy SII

Za diplom jsem od dědy před třemi týdny dostala nový mobil. Takže se mi KONEČNĚ nebude zpožďovat čas, kdykoliv budu s někým telefonovat. Snad.

Po dlouhém a namáhavém vybírání jsem se rozhodla pro SGSII. Nebudu vysvětlovat proč, stejně to tady nikoho nezajímá. :D Co by vás ale mohlo zajímat je můj nákup ochranných krytů. Trochu jsem se urvala ze řetězu, a když už jich tu mám víc, podělím se s vámi o nějaké ty zkušenosti. Přece jen ty dnešní chytré krabičky jsou možná až moc křehké, nějakou tu ochranu si zaslouží. Už to není jako tenkrát, kdy by pád ze schodů přežila spíš moje Nokia, než já.

Takže - na displayi mám klasickou ochrannou fólii. Dostala jsem dvě - jedna čirá (přes tu vidíte vše, ale strašně se mastí) a druhá matnější (ta se asi jen tak nezamastí, ale nedovedu si představit, jak bych s ní fungovala při čtení). Logicky jsem tedy sáhla po té čiré. Tu matnou zkusím až třeba někdy časem. Za rok, za dva, nebo za tři... Není to nereálné, mám "teprv" 4. mobil v životě. A imho je fólie na display tak nějak nutnost. U dražšího mobilu bych měla vyloženě stažený půlky, aby se mi display nepoškrábal v kabelce. Což se mi mimochodem vlastně u toho předchozího stalo, takže vím, o čem mluvím. Představte si, že vlastníte bankovku v hodnotě 16 000,-, a někdo vám ji natrhne. Asi tak nějak jsem se cítila. Až na to, že do zadku jsem chtěla kopnout sama sebe. :))

Na ochranu prdelky svého nového pokladu mám momentálně na skladě toto (+ ten druhý úplně stejný v černé barvě): 

To první červené je pouzdro s vysunovacím poutkem. Dostala jsem ho přímo s telefonem, takže bylo kupované u T-Mobile, cenovka byla tuším 249,-. Je z umělé kůže, poměrně bytelné, ideální na přenášení. Já osobně ho používám vlastně jen na přenos v kabelce. Nevýhodou je, že do něj narvete opravdu jen mobil bez jakéhokoliv krytu. Fotku mobilu v něm přikládat nebudu, stejně byste nic neviděli. A teď se podíváme na zbývající pouzdra, která byla koupena VELMI LEVNĚ na ebayi. Milé překvapení bylo, že všechny kryty přišly téměř najednou, a to po normální čekací době - asi 2 týdny. 

Tohle je můj favorit. Nasazuji ho na takové to domácí povalování na stole, jakmile vytáhnu mobil z kabelky. Nejlépe sedí, a připadá mi, že má i nejlepší materiál. Je to taková hutná plastová guma (TPU Rubber), která je ohebná, ale ne zas tak moc. Všechny otvory sedí tak, jak mají, a tlačítka reagují bez problémů. Kryt jde nasadit i sundat bez potíží, na přístroji dobře drží. Okolo displaye jsou trochu vyšší okraje krytu, což je dobrá věc. Je kvalitně udělaný, neměl žádné nedodělané, odchlípnuté nebo ostré okraje. Po rozbalení ani kupodivu ničím nesmrděl. :)) V ruce neklouže a přístroj kvůli krytu není nijak zvlášť rozšířený. Cena: $1.62 (cca 35,- CZK)

Mám ho i v černé barvě (ten jsem brala za $0,99 s tím, že na obrázku vypadal trochu jinak, takže jsem byla trochu zklamaná, když dorazil, a já zjistila, že už ho vlastně mám). Jinak se nabízí v mnoha pěkných barvách. Troufla bych si tvrdit, že téměř jakoukoliv barvu si vymyslíte, v té ho na ebayi i najdete. :))

Tady se dostáváme k prvnímu zklamání. Barvička je úžasná, ale tím to pro mě končí. Pokud nehledáte kryty na častou výměnu (moje střídání kabelka-domov tu výměnu bohužel vyžaduje) a na pořádnou ochranu, tak budete víceméně spokojeni. Tento je vyroben z opravdu tenkého měkkého plastu, které proti obyč odřeninám a ošoupaninám ochrání. Není zrovna jednoduché ho na mobil nasadit, a ještě mnohem horší je sundávání, ale po nasazení prostě drží. Na můj vkus až moc. Při sundávání člověk musí postupovat velmi opatrně, aby nepoškodil ani kryt a ani mobil. Výřezy opět sedí, s tlačítky také nebyl problém. Povrch krytu je lehce zdrsněný, takže v ruce neklouže. Cena: $1.49 (cca 30,- CZK)

Na ebayi ho najdete opět ve více barvách.

Tento kousek byl moje největší osobní zklamání, za které si ale můžu sama. Myslela jsem totiž, že bude kovový. Slovíčko "hard" v názvu mě zmátlo natolik, že mě ani nenapadlo si přečíst, jaký je materiál. V takovém případě bych se dozvěděla, že kryt je sice hard, ale materiál je hard plastic, takže tvrdý plast. :D Ale není špatný. Sedí pěkně, výřezy jsou zase tam, kde mají být. Na přístroji drží pevně, není problém při nandávání a ani při sundávání. Co mi ale vadí jsou relativně dost ostré hrany. Při sundávání jsem měla trochu strach, abych si nepoškrábala okraj mobilu. Kryt je lehounký, v ruce neklouže. Otvory působí víceméně esteticky, možná i pomáhají při chlazení. V dostání je opět ve více barvách. Ebay cena: $1.20 (cca 25,- CZK)

Takže toliko k levným krytům. Myslím si, že jim klidně můžete dát šanci, za ty peníze by to nikoho nemuselo mrzet, i kdyby si ho měl jen vyzkoušet. V ebay nabídce samozřejmě najdete i další druhy krytů, pouzder a fólií na display v různých cenových hladinách. Dávejte si akorát pozor, jestli je kryt opravdu na váš typ telefonu. 

Btw ladem mi tu tedy leží kryt fialový, zelený a černý. Nejspíš se časem dokopu k tomu, abych je prodala na aukru, ale kdyby měl někdo z vás zájem o odkup, klidně mě kontaktujte přes email.

Zkušebnímu nakupování hip hip hurá!

M.

Náhled do kouzelného sešitku receptů vol. 2 - Cheesecake

V září jsem v jednom receptovém článku zmiňovala svůj receptový sešit. Tak tohle je prosimvás on:

Ok, uznávám, ta barevná kombinace vyloženě podporuje chuť k jídlu, ale mně se prostě líbil. Ať žije Kik. :)) Pořizovala jsem ho s odhodláním ho proměnit v naši rodinnou kouzelnou knížku receptů. To znamená, že do něj nepíšu bezhlavě každou babicovinu, kterou zaslechnu, ale snažím se zapisovat jenom ozkoušené recepty, které za něco stály a mám je poupravené podle potřeby a zkušeností. Logicky jde potom to psaní dost pomalu. V současnosti jich je třináct, na desky si píšu "obsah". Ten ze září ještě pořád nemám zapsaný - LEMRA! Ukažme si na ni! 

Dnes vám chci představit favorita č. 9 - Cheesecake. Na tvarohové věci jsem ujetá (bílkoviny! :D), a k "čizkejku" mi před asi dvěma lety dala čuchnout kamarádka, která ho zkoušela, a pak donesla Kubovi ochutnávku. Zvolila nějaký strašně složitý postup, popis těch procedur mě dost odradil. K upečení této dobrůtky jsem se proto odhodlala až letos a vydala jsem se poněkud lehčí cestou. Recept jsem splašila užnevímkde. 

Pro ty, co neumí luštit prasopis, přikládám ještě přepsanou verzi:

Korpus: 

125 g máslových sušenek (BeBe, ...)

55 g drcených/mletých mandlí

45 g másla (rozpuštěné)

- podrtit sušenky > smíchat s mandlemi > přidat máslo > vytlačit směs na spodek dortové formy

Náplň:

2 vaničky nízkotučného tvarohu (na vyšší náplň klidně 4 bez změny ostatních surovin)

375 g (3 vaničky) smetanového sýra (Lučina, ...)

200 g cukru ( = 5 miniodměrek stévie)

3 vejce

1 lžíce citronové kůry (normálně nastrouhaná z citrónu, ne ten sušenej vtip)

1 vanilkový cukr (nebo klidně jen čerstvá vanilka/vanilkové aroma)

- do náplně lze přidat ovoce, kokos, ...

- na povrch náplně lze udělat ovocný "dip" - ovoce uvařit ve troše vody/šťávy a přidá se želé > naliju na dort až PO upečení

- na spodek formy dám papír na pečení > vymačkám a "udusám" korpus > přidám náplň

- peču ze všech stran na 140 °C, cca 1 h  15 min > tvaroh je nažloutlý až nahnědlý/nazlátlý

- NECHÁM VYCHLADNOUT, teprve pak sundávám plechový okraj formy

- na čisté řezy použiju nůž omytý teplou vodou, který omývám po každém řezu

První verzi jsem zkoušela s borůvkami, ty jsem dala přímo do náplně i jako ozdobu nahoru. V náplni byl také čerstvý strouhaný kokos:

Druhý pokus byl s želatinovou "polevou" z čerstvých malin, tentokrát bez kokosu:

A teď něco málo komentářů:

• Určitě jste si všimli, že nedělám takový ten boční okraj. To je schválně. Nejdůležitější je pro mě tvarohový prostředek, spodní korpus je jen taková nutnost pro soudržnost celku. 
• Když děláte korpus, může se vám zdát, že je strašně sypký. Struktura by měla být taková, že z toho nebude břečka, naopak. Když hmotu zmáčknete, chvilinku vydrží spojená, ale pak se rozpadne. Nemusíte z toho mít strach, pokud dodržíte výše psané množství všech surovin, je to opravdu tak akorát, tuk navíc by byl zbytečný. :) Spodní vrstva se při pečení spojí díky tvarohu, trochu se speče od formy, a na talíři pak drží.
• Imho je lepší to péct na papíru než s vymazanou formou (méně tuku, více bezstarostného požitku). Normálně vložte papír na spodek dortové formy, pak tam namáčkněte okraj formy, aby byl papír uvězněný. A zvesela můžete namačkat korpus.
• Doba pečení se může lišit podle výšky náplně a druhu trouby. Cca po hodině prostě choďte troubu kontrolovat a řiďte se podle barvy povrchu. Zlatavá barva je ok. Lehce místy nahnědlá je ok. Víc už ne, jinak budete mít připečený korpus, a pak to není ono.
• Je zbytečné používat větší množství cukru. Já používám stévii, a jediný cukr, který tam přijde, je ten vanilkový - kvůli vůni. Možná i těch doporučených 200 g je moc, ale to záleží na vás, co si chcete dopřát a co vám chutná.
• Formu samozřejmě používejte tu vyšší dortovou s odklápěcím okrajem. Já pekla ve formě střední velikosti (ta, co maj běžný lidi obvykle doma :D).
• Mandle nemusíte strouhat nebo si zbytečně přidělávat práci, stačí je podrtit hřbetem paličky na maso, stejně tak s ní můžete podrtit i ty sušenky. 
• Kreativitě se meze nekladou, ovoce tam můžete narvat vlastně jakékoliv. Ať už do náplně, nebo formou toho dipu. Říká se tomu tak vůbec? No to je fuk, všichni víme, o čem mluvím.

To by bylo asi vše. Není to tradiční recept na cheesecake, ale who cares. Mně to takhle chutná, a díkybohu nejsem jediná. :)) Pokud trpíte pocitem zmatenosti, klidně se ptejte. Další recept vyberu třeba zas někdy příště. Nebo si klidně napište, co z toho pidiseznamu receptů by vás zajímalo. 

Požitkům zdar!

M.

11

Mám divnou náladu. A když mám divnou náladu, buď poslouchám Damiena Rice, nebo se zoufale snažím upřít svou pozornost na něco, co mě odtrhne od přemýšlení nad krávovinama. Dneska to teda spojím i s menším pseudorestem. Abyste chápali - už 2x jsem byla zmíněna v tagu/řetězáku/somrovačce s názvem Jedenáctka. Záměrně píšu UŽ DVAKRÁT, protože by mě nikdy nenapadlo, že mě vůbec někdy někdo zmíní. Jo, měla jsem tu z toho takovej malej infarkt, přiznávám se. Bohužel, první zmínění se ztratilo někde v bahnu internetu, protože to nebylo na regulérním blogu. Druhé má na svědomí Maya. Původně jsem se do toho ani pouštět nechtěla, ale teď mi to z výše uvedeného důvodu přijde docela vhod. Takže se připravte, nebo zavřete okno prohlížeče, jedem...

Napiš o sobě 11 zajímavostí:

1) Jídlo rozděluju na suché a mokré. A ne, není to tak jednoduché, jak se může zdát.
2) "Sbírám" plyšové medvědy.
3) Cca 13 let jsem hrála tenis, většinu času závodně.
4) Když zuřím, roztahuju nozdry.
5) Lidi si zařazuju do "kruhů" podle toho, jak blízko mi jsou. Většina z nich pravidelně cestuje z jednoho kruhu do druhého. Jen jeden člověk je už asi 6 let na stejném místě.
6) Nikdy jsem neměla v puse cigaretu a neplánuju na tom nic měnit.
7) Umím hýbat ušima.
8) Vážím si sama sebe, mám se ráda. Naneštěstí jsem k tomu došla až po 20. roku života.
9) Jako malá jsem se málem utopila na písáku, protože jsem si myslela, že kyblíček na hlavě bude fungovat jako vzduchová kapsa. Nefungoval.
10) Miluju želé.
11) Nikdy jsem nebyla na diskotéce a opět na tom neplánuju nic měnit.

11 otázek od Mayi:

1) Máte radši papírové ručníky nebo sušič rukou?
- Preferuju papírové ručníky. A úplně nejvíc preferuju, když můžu použít svůj ručník doma, tzn. když nemusím používat záchod někde mimo domov.
2) Díváte se na televizi?
- TV v bytě nemáme, takže se na ni díváme jen o sobotách u našich. Občas koukám přes TV kartu na Partičku, když nezapomenu.
3) Myslíte si, že umíte fotit?
- Řekla bych, že ano, nicméně rozhodně nejsem expert. Ale hezkou fotku dokážu udělat, když chci.
4) Chodíte rádi do muzeí a galerií?
- Ano.
5) Které zvíře vás nejlépe vystihuje?
- Pff, záleží na úhlu pohledu. Kdyby existoval kočkomedvědoslon, zahlasuju pro něj. :)
6) Jeli byste v létě raději na hory nebo k moři?
- V létě k moři. K typickýmu českýmu rodinnýmu letnímu výletu na hory mám už od dětství spíš odpor. Ale to fakt záleží na společnosti. S přítelem/kamarády bych na hory (a ideálně na hory do zahraničí) v létě klidně ráda jela.
7) Baví vás žehlení?
- Nesnáším žehlení. :D
8) Chodíte doma v pantoflích nebo naboso?
- Nejradši naboso, ale střídám to. A spíš než pantofle upřednostňuju textilní papučky.
9) Nosíte batoh nebo brašnu v ruce/přes rameno?
- Nosím brašnu/kabelku. Batoh už jsem na zádech neměla možná 3 roky.
10) Byli jste někdy v Plzni?
- Ne, ale jednou se tam určitě mrknu.
11) Čtete komiksy?
- Nevyhledávám je (ne pro sebe, pro přítele ano :D), ale když se mi nějaký náhodou dostane do ruky, přečtu ho.

11 otázek ode mě pro ostatní:
1) Čeho si na ostatních lidech nejvíce vážíte?
2) Jaké je povolání vašich snů?
3) Bojíte se smrti?
4) Jaká je vaše nejoblíbenější nadávka?
5) Co děláte, když vás bolí hlava - co vám pomáhá?
6) Myslíte si, že byste byli schopni přežít zombiekalypsu? :))
7) Kdybyste se měli (kdykoliv) něčím vyzbrojit, po jaké zbrani byste sáhli?
8) Čeho si na sobě nejvíce vážíte?
9) Jaké je vaše nejoblíbenější koření nebo bylinka?
10) Kdybyste museli emigrovat, do jaké země byste nejraději zamířili?
11) Usmíváte se, když jedete MHD?

11 návrhů na pokračovatele:
Tady si dovolím menší podfuk. Určitě bych nedala dohromady 11 lidí, nevidím smysl v označování někoho, o kom nevím, jestli můj blog vůbec čte. Takže symbolicky vyberu jednoho pisálka, ať tam aspoň nějaká jednička je. Vy ostatní (Kubíku, Kamčo, Honzíku, Lukášku... :D) na moje dotazy odpovězte dle vašeho chtění. Vyzývám vás všechny - určitě to neberte jako "ježiš si to napíšu bez doporučení, a budu za egoistický pako". Pokud se neznáme, a rozhodnete se na moje otázky odpovědět, hoďte mi pak do komentářů odkaz, ráda si vaše výplody přečtu. :)

1) Zuzka


***


M.